Úpravna vody v Podolí má bohatou historii a v průběhu let se neustále modernizuje
Těžko se najde někdo, kdo se procházel po vyšehradských hradbách a nevšiml si majestátní budovy podolské vodárny. Při bližším pohledu na architektonický skvost nás zase upoutají sochy na průčelí budovy, reprezentující Vltavu a její přítoky. Přečtěte si, jak se psala historie ÚV Podolí a jak fungovala od první republiky až do dnešních dní i jaká je vize budoucnosti.
Nejprve sloužila obyvatelům „Velké Prahy“ jako hlavní zdroj vody Káranská vodárna, kterou doplňovala vodárna v Braníku. Kapacita těchto zdrojů však nebyla dostatečná, a tak došlo v letech 1924–1929 k výstavě nové vodárny v Podolí. Autorem projektu se stal architekt A. Engel.
Voda z Vltavy byla upravována prostřednictvím vícestupňového filtračního systému Puech-Chaball (cca 405 l/s). Říční voda se třikrát filtrovala, načež byla provzdušněna a dočištěna prostřednictvím pomalých biologických filtrů. V roce 1932 byla technologie nové vodárny rozšířena o dávkování síranu hlinitého do surové vody s následnou filtrací na stávajících pomalých biologických filtrech. Výkon vodárny se tak se zvýšil přibližně na 640 l/s. Tato technologie byla intenzifikována o deset let později, kdy byl reálný výkon navýšen až na 900 l/s. Třístupňovou filtraci vystřídaly rychlofiltry typu WA-BAG. V letech 1946–1947 probíhaly i další rekonstrukce za účelem maximalizace množství upravené vody.
První velká rekonstrukce
Prognózy vývoje spotřeby pitné vody jednoznačně ukazovaly extrémní nárůst. A tak na sebe nenechala dlouho čekat ani první velká rekonstrukce vodárny, opět podle návrhu A. Engela, který provázela kromě výrazné změny vzhledu budovy také funkční změna technologie úpravy vody. Nová dvoustupňová technologie byla založena na koagulaci dávkování síranu hlinitého, který byl později nahrazen chloridem železitým. Filtrace vody probíhala na pískových rychlofiltrech. Před nátokem na filtry se voda alkalizovala vápenným mlékem a hygienické zabezpečení obstaral plynný chlor. Zajímavostí je, že celá rekonstrukce, trvající bezmála dvě dekády, probíhala za trvalého provozu. Zcela nová část úpravny vody pak vznikla jižně od dosavadních objektů. Byly vybudovány také nové ČSSV i ČSUV, sklady chemikálií, nové laboratoře a další důležité objekty. V této době již výkon vodárny dosahoval úctyhodných 2 100 l/s a dalšími úpravami v technologické lince během 70. a 80. let byl teoretický výkon ÚV postupně zvyšován až na 2 850 l/s.
Druhá velká rekonstrukce
V letech 1992–2002 čekala podolskou vodárnu další rozsáhlá rekonstrukce, opět za plného provozu. Jednalo se o první obnovu sledující kromě intenzifikace výroby vody také značné zlepšení její kvality, a kromě toho i výrazné zlepšení ekologické stopy. Na zlepšení kvality vody měl zásadní vliv nový typ filtru tzv. bez mezidna, umožňující filtraci vody přes vyšší vrstvu filtračního písku za zvýšení kalové kapacity, v kombinaci s drenážním systémem „Novák“. Životní prostředí zase zaznamenalo celkovou změnu k lepšímu díky rekonstrukci kalového hospodářství. Kromě filtrace byla přestavena i ČSSV a přestavba ČSUV znamenala snížení energetické náročnosti čerpání vody. Přestavba dmychány přinesla zbrusu nová turbodmychadla. Nová kotelna byla plně plynová, přičemž byl rekonstruován energetický velín. Vápenné hospodářství bylo obohaceno o vápenné sytiče Passavant a v neposlední řadě se přestavba týkala dávkování chemikálií či chlorovny, využívající podtlakového zařízení Alldos.
V roce 2002 zasáhla hlavní město povodeň, a tak byla v srpnu ÚV Podolí odstavena z trvalého provozu, aby dále sloužila v režimu studené rezervy a jako záložní zdroj pro Prahu. V letech 2014–2017 proběhla rekonstrukce poloviny čiřičů č. 3–6.
Co je nového aneb modernizace 2019–2021 a další plány
Kvalita surové vody vykazovala v období 2004–2020 stejný trend. Technologická linka účinně odstraňovala některé problémové parametry, řadící surovou vodu do kategorií A3 a A4. Odstranit však nedokázala různé pesticidní látky a léčiva či jejich metabolity. K tomu bylo zapotřebí stávající technologii doplnit o GAU filtraci a ÚV záření, aby mohla být ÚV Podolí, ve správě Pražské vodovody a kanalizace, a.s., v letošním roce oficiálně uvedena do trvalého provozu. Zároveň v současnosti probíhají další investiční akce, například rekonstrukce armatur, zdroje a rozvodů ovládacího vzduchu na hale staré filtrace, obměna dmychadel a pracích čerpadel rekonstrukce ČSUV, rekonstrukce datové sítě a ASŘ nebo třeba rekonstrukce laboratoře. Celkový výkon ÚV Podolí po zapojení III. galerie pískových filtrů (12 filtrů) činí v maximu, které je stanoveno jako předpokládaná hodnota, kterou upřesní ZP, 1 600 l/s. Řečí čísel, v průběhu poslední dekády bylo do rekonstrukce a modernizace ÚV Podolí investováno přes půl miliardy korun. Nejdůležitější články modernizace tvoří rekonstrukce čtyř čiřičů, rekonstrukce laboratoří (3,5 mil. Kč), nový velín včetně datové sítě, filtrace přes granulované uhlí, technologie UV záření, rekonstrukce rozvodů ovládacího vzduchu k armaturám filtrů a čerpací stanice upravené vody. Tímto výčtem důležité aktuální investiční akce v rámci objektů UV Podolí nekončí, ať už jde o obnovy čerpadel, obměnu a doplňování nezbytných analyzátorů nebo rekonstrukci potrubních tras či modernizaci kotelny včetně osazení kogenerační jednotky.
ÚV Podolí se v červnu letošního roku dočkala plnohodnotného a trvalého zprovoznění s výkonem cca 400 l/s. Vize budoucnosti pak spočívá v další modernizaci pro zvýšení jejího výkonu a zlepšení kvality UV dle nové legislativy. Podmínkou je aplikace technologie pro odstraňování mikropolutantů spolu s možností diskontinuálního provozu a umístěním do stávajících prostorů ÚV Podolí. Doplnění technologické linky o nové technologické stupně si klade za cíl dvouetapová studie. První etapu této studie završí ve druhém pololetí 2021 poloprovozní testy v reálných podmínkách ÚV Podolí.
