„Biskupské mitry“ vyřezal z dlaždic RAKO vodní paprsek

Architektonicky mimořádný školní a předškolní objekt realizovali projektanti ve Vídni. Nový vzdělávací areál „Sonnwendviertel” vyrostl na 20 000 m² v blízkosti vídeňského hlavního nádraží. Architekti navrhli svěží otevřený koncept, který stejnou měrou zohledňuje nároky mladých lidí a poznatky moderní pedagogiky. Pro přibližně 1 100 dětí ve věku 0 až 14 let a přibližně dvě stovky pedagogů vznikla „vesnice“ s velkým počtem volných prostor – pro tělesný pohyb a také na podporu sociálního a duševního vývoje. Na tomto vyjímečném projektu se podílela také česká značka RAKO, a to dodávkou keramických dlaždic série Taurus. „Bildungscampus Sonnwendviertel” se školkou, lidovou a střední školou s celodenním a celoročním provozem představuje srdce nové městské rozvojové čtvrti.

„Základním konceptem je struktura vesnice, kde je několik učeben uspořádáno kolem společného náměstí,” říká Georg Poduschka z architektonického atelieru PPAG ve Vídni, jeden z autorů projektu. Školka, lidová škola a nová střední škola sídlí v areálu každá ve dvoupatrové budově. V každém z těchto vzdělávacích zařízení jsou vždy čtyři třídy sdružené do takzvaného Clusteru (seskupení) se společným prostorem na projekty a prostorem pro tým učitelů. V každém vzdělávacím zařízení jsou čtyři Clustery.

Jedním z mnoha nekonvenčních detailů stavby je pokládka přibližně 3 000 metrů čtverečních dlaždic RAKO: Z dlaždic série Taurus Color ve formátu 60 x 60 cm byly vodním paprskem vyřezané takzvané „biskupské mitry”, zřídka používaný keramický tvar, který byl položený v kombinaci tří barev, a to krémově bílé, středně šedé a atracitové, do dvou rozdílných vzorů. Společně užívané vnitřní plochy vzdělávacího zařízení získaly řezáním dlaždic Taurus jedinečný vzhled odlišný od jakéholiv standardu. Designově i technicky dokonalá objektová série Taurus tradiční české značky tak ihned zaujme a zároveň se výborně hodí pro čilý školní ruch.

Ve tvaru dlaždic se ale zejména odráží další zvláštnost vzdělávacího zařízení: „Kopíruje tvar školních stolů,” říká Georg Poduschka: „Protože v moderní pedagogice má projektová práce stále větší význam, navrhli jsme speciálně pro toto vzdělávací centrum trojstoly se standardní výškou.” Židle s podpěrami na nohy se v budoucnu postarají o to, že na nich budou moci sedět i menší žáci ergonomicky správně, a kromě toho budou moci různě velké děti spolupracovat i ve větších skupinách ve stejné výšce. Navíc si pedagogové nebudou muset klekat, aby se mohli věnovat jednomu žákovi.

Propojení s volným prostorem

Prostřednictvím nápaditých synergických efektů nabízí vzdělávací areál „Sonnwendviertel” velké množství možností pro setkávání různých skupin a tříd, například „náměstí” ke společnému užívání, prostory pro volný čas, projektovou a týmovou práci, vlastní zahradu pro každou třídu a velkorysé venkovní plochy. Smartboards místo klasických nástěnných tabulí, „hnízdečka” na relaxování, „venkovní třídy” s ochranou proti slunci pro vyučování v přírodě – to vše patří už od otevření v září 2014 ke všednímu školnímu dni. „Důležité je, aby byla škola těsně propojená s volným prostorem,” říká Georg Poduschka.

Pozvednout vzdělávací zařízení na úroveň moderní pedagogiky patří k deklarovaným cílům města Vídně a nový areál „Sonnwendviertel” prezentující individuálně orientovaný koncept výuky je jedním z významných kroků tímto směrem. „Vzdělávací areál Sonnwendviertel představuje přesně to, jak má podle našeho názoru vypadat škola budoucnosti. Jsou zde perfektní podmínky pro moderní pedagogiku i z hlediska prostoru, což vědomě rozevírá těsný korzet klasické školní třídy,” říká prezidentka školské rady města Vídně paní Susanne Brandsteidl.

Projektová data:

Atelier PPAG architects ztgmbh z Vídně zvítězil v architektonické soutěži na návrh vzdělávacího areálu „Sonnwendviertel“ vypsané v celé Evropské unii, do které bylo přihlášeno 102 projektů. Projekt vypracovali čtyři projektanti: Georg Poduschka, Anna Popelka, Ali Seghatoleslami a Lilli Pschill. Zde citace některých projektantů ke konceptu:

„Tvar stolů, vytvořený při zohlednění norem (Normovaný sešit, Normovaný penál, Norma…) a jednoduché kombinatoriky, se uplatnil ve vzoru dlažeb ve společných prostorách (slinuté dlaždice).“

„Morfologicky připomíná výsledek nejenom přibližně modely z druhé poloviny 20. století, které již tehdy byly inspirované volnou pedagogikou, zohledňující individualitu jedince. Dnes je tato pedagogika state of the art, jen se k tomu musí často tísnit v nevyhovujících prostorech.“

„Kdo bere poznatky nového způsobu vzdělávání a výuky vážně, musí změnit i prostor. Jinak řečeno: není-li již aktuální dosavadní model‚ jeden mluví, 20 žákyní a žáků poslouchá, musí reagovat i prostory.“ (Lilli Pschill)