Cime 2 kvartál 2024

Roky stavebně dřímající Praha potřebuje odvážné stavby jako je Vltavská Filharmonie Praha!

Komentář Ing. arch. Jany Mastíkové, hlavní architektky a partnera studia LOXIA

Informace o vyhlášení vítěze mezinárodní architektonické soutěže na podobu Vltavské Filharmonie Praha ve mně nemohla vyvolat nic jiného než radost a zvolání „Konečně!!!“. Vítězný návrh dánského architektonického studia Bjarke Ingels Group totiž do Prahy přinese moderní světovou architekturu, která našemu hlavnímu městu zoufale chybí. Zastávám názor, že Praha si moderní budovu již dlouhou dobu zaslouží. Vždyť se zde od dob Tančícího domu nic světového nepostavilo, a to již bude skoro 30 let. Na jednu stranu má Praha neskrývanou chuť patřit mezi přední evropské metropole, na stranu druhou se ale utápí v byrokracii a bojí stavět cokoli s nějakým přesahem a ambicí.

Praha potřebuje výraznou architekturu, potřebuje moderní, odvážné a progresivní stavby, aby mohla konkurovat evropským a světovým metropolím. Když sebevědomě nebude vypadat, nikdy se tak nebude cítit a nikdy taková nebude. U měst a architektury to platí téměř bezezbytku. Nová pražská filharmonie má ambici stát se nejen kulturním centrem, ale také architektonickou dominantou Prahy. Chtějme od ní ale ještě víc! Jsou to pootevřené dveře, možná jen krátký okamžik v historii našeho města, který je špičkové architektuře nakloněn. Kéž bychom v nikdy nekončícím kolotoči hledání důvodů, proč to nejde, dokázali pootevřené dveře otevřít dokořán a z první vlaštovky vyvolat pořádné hejno. Ve finále to bude právě architektura, kdo bude podávat příštím generacím svědectví o dnešních dnech.

Oceňuji, že v případě nové pražské filharmonie architekti nepřemýšleli pouze o budově samotné, ale vzali v úvahu celou lokalitu. Projekt přináší nápaditá řešení veřejného prostoru. Počítá například se zpřístupněním břehu řeky Vltavy a otevřenými venkovními terasami filharmonie včetně střechy, která je volným pokračováním veřejného prostoru náměstí. Každý tak bude mít možnost si vychutnat jedinečný panoramatický výhled na Prahu. Budova a její přilehlé okolí tedy bude sloužit nejen fanouškům kultury, ale také Pražanům a domácím i zahraničním návštěvníkům. Nepůjde jen o kulturní centrum nadnárodního významu, ale také o centrum společenského života, kde se budou lidé potkávat, což mi přijde skvělé. To je vize, to je urbanismus nejvyšší úrovně. Ráda bych se jednou dočkala doby, kdy se taková odvaha budící údiv stane standardem v architektonickém uvažování nejen u samotných tvůrců, těm nechybí už dnes, ale hlavně u investorů soukromých i veřejných. Kvalitní veřejný prostor je významnou přidanou hodnotou každé stavby, protože je zdrojem dění a života nejen uvnitř, ale i vně, aniž by necitlivě překračoval psané i nepsané hranice. Věřím, že i díky nové budově pražské filharmonie, která bude všech Pražanů bez ohledu na jejich hudební vkus, se Praha stane nejen z architektonického hlediska zase o něco světovější metropolí.

Jsem velmi ráda, že pro budovu byla zvolena právě lokalita v blízkosti stanice metra Vltavská. Transformační území Holešovice – Bubny – Zátory, o kterém se v širším pojetí bavíme, je totiž jedním z největších a nejperspektivnějších pražských brownfieldů. Osobně se vždy snažím prosazovat revitalizaci brownfieldů oproti výstavbě na zelené louce. I ten nejzanedbanější brownfield má totiž svou atmosféru a zapadá do okolní výstavby. To novému projektu žádné pole na kraji města nemůže nikdy nabídnout. Díky výstavbě nové pražské filharmonie dostane celá lokalita impuls k přeměně a nastartuje se její další rozvoj. Těším se, jak toto území ožije a lidé ho budou využívat pro trávení volného času.

Výběr vítězného architektonického návrhu je však jen prvním krokem. Na dokončení budovy si budeme muset ještě počkat – předpokládané dokončení je v roce 2032. Držím tomuto progresivnímu projektu palce a doufám, že se ho podaří zrealizovat. Obávám se ale, že to bude velmi těžké. Dnešní doba je velmi komplikovaná a ani v dohledné době nás dle všeho nečekají lehké časy. Myslím si, že finance z veřejných rozpočtů budou pod tlakem řady potřebnějších projektů. Nechme se tedy překvapit, doufejme, věřme a sněme o pulzující a hrdé Praze 21. století.