Soudce zpravodaj Ludvík David uvedl, že rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze porušovala práva na spravedlivý proces. Proto Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Podle soudu odvolací ani Nejvyšší soud nerespektovaly kasační závaznost předešlého rozhodnutí Ústavního soudu, čímž pochybily. O případu tak budou rozhodovat znovu a měly by se držet rozhodnutí Ústavního soudu.
Muž při koupi pozemku postupoval v plné víře ve správnost jednání státu. David připomněl, že pozemek zprivatizoval, což posvětila řada orgánů. K rozhodnutí Ústavního soudu proto soudce řekl, že omyly nelze napravovat na případech jednotlivců, protože tím vzniká křivda. Dále řekl, že dobrá víra vlastníka nemůže být postihovaná za přehlédnutí správních orgánů, a proto stát nese plnou zodpovědnost vůči všem subjektům, jejichž práva zkrátil svým pochybným postupem.
Lohmann koupil pozemky v Praze Modřanech od státního podniku v roce 1992. O deset let později Obvodní soud pro Prahu 4 a Městský soud v Praze shledaly kupní smlouvu částečně neplatnou. Určily, že pozemky vlastní stát, protože státní podnik nemohl v době uzavření smlouvy s pozemky disponovat.
Lohmann pak neuspěl s žalobou u obvodního soudu, který namítl, že pozemky jsou historicky církevním majetkem. Potvrdil to i odvolací Městský soud v Praze, Nejvyšší soud odmítl Lohmannovo dovolání.
V roce 2011 se však zahradník dočkal zastání u Ústavního soudu, který dovodil možnost prolomení blokačního ustanovení v případě specifických okolností, které u Lohmanna shledal. Obvodní soud v novém rozhodnutí muži vyhověl a pozemky mu přisoudil, odvolací soud to ale změnil a uvedl, že Ústavní soud rozhodoval v době, kdy ještě nebyl součástí právního řádu zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Soud proto zohlednil nárok na vydání daných pozemků, který uplatnila Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie Praha-Modřany. Dovolání Lohmanna pak odmítl Nejvyšší soud. Proto případ znovu skončil u Ústavního soudu, který muži opět vyhověl.
