5:02

Nabídnout pomoc po tragédii pro nás byla samozřejmost

Když viděl, jak loni 6. prosince výbuch plynu a následný požár zdevastoval panelový dům v Prešově, nabídl majitel společnosti Cannoneer Group postižené slovenské straně okamžitě pomoc s likvidací následků za symbolické jedno euro. „Majitel naší firmy je silný křesťan a pomoc lidem v nouzi bral jako samozřejmost. Z obrázků poškozené budovy nám bylo všem ve firmě hned jasné, že naše strojní vybavení a technologie jsou pro rozebraní torza ideální a díky nim dokážeme likvidaci provést rychleji a hlavně bezpečněji než pomocí jiné techniky,“ říká Jiří Raszka. Jako vedoucí divize demolice celou náročnou akci organizačně zajišťoval, unikátní stroj pak na místě neštěstí obsluhoval operátor stroje Jaroslav Němec. O přípravách zásahu a jeho samotném provedení se oba hlavní aktéři rozpovídali v následujícím rozhovoru.

Můžete přiblížit speciální stroj, který se na odstranění poškozeného paneláku podílel?

Jiří Raszka: Unikátní a výjimečný je díky tomu, že jeho rameno vybavené nůžkami s kamerou dokáže pracovat až do výšky 68 m. Jde o na míru navržený stroj, který vyrobila anglická firma Kocurek v Ipswich Town. Těchto typů s uvedeným dosahem vyrobila zatím jen sedm. Myslím, že jeden je ve Francii, další na Novém Zélandu, dva v USA. My jsme ho v loňském roce koupili v Liverpoolu. Je zhotoven na základě rozsáhlých úprav standardního typu bagru Liebherr R984C a poprvé jsme ho použili při bourání komínu v Kladně, Prešov byl jeho druhou akcí. Můžeme jím provádět náročné demolice a odstraňování průmyslových celků a technologií, hal, velkých objektů s ocelovými a železobetonovými konstrukcemi a dalších staveb. Náš demoliční speciál není unikátní pouze extrémním dosahem 68 m, ale i variabilitou, díky které jsme schopni stroj uzpůsobit pro danou konkrétní konstrukci určenou k demolici. Tuto variabilitu nám zajištují dvě velikosti středového ramene 2,3 m a 8,45 m a dva rozměry koncového ramene o délkách 8 a 6 m. Tím lze v podstatě bagr vystrojit ve čtyřech různých kombinacích, které umožňují ﬂexibilitu i pro použití různé váhy demoličního nářadí, které je na danou konstrukci zapotřebí. Ve spojení s hlavním teleskopickým ramenem je pak konfigurace dále uzpůsobená délkou vytažení teleskopu. Jen pro představu: při maximálním dosahu 68 m je stroj vybaven středovým ramenem 8,45 m, koncovým ramenem 10,5 m a teleskopické rameno je vysunuto na maximum. V této konfiguraci lze na koncové rameno upnout nářadí o váze 1,4 tuny. Pokud ale použiji do sestavy krátké ramena 2,3 m a 6 m a teleskop bude zasunut, jsme s váhou demoličního nářadí na 5 tunách s dosahem k 32 m.

Stroj váží úctyhodných 214 tun. Jak náročné bylo dopravit ho z Kladna do Prešova?

Jiří Raszka: V pondělí jsem jel do Prešova na obhlídku a v pátek tam stroj již byl, což považuji za nadlidský výkon ze všech stran. Kluci ho museli nejdříve rozložit na sedm části a naložit na čtyři valníky. Vstříc nám vyšly příslušné úřady. Normálně trvá vyřízení povolení přepravy těžkého nákladu měsíc, teď jsme ho dostali za tři dny. Hodně nám pomohla slovenská dopravní policie.

Co bylo dál, když jste dorazili do Prešova?

Jiří Raszka: Spoustu času zabere samotné sestavení bagru, konkrétně tři dny a je nutná asistence další stavební techniky. Pro kompletaci je nezbytná pomoc dalších dvou jeřábů s nosností 50 a 200 tun. Pro Vaši představu, jenom pásy váží 65 tun. Složené rameno bagru je vysoké 12 metrů, takže potřebujeme i vysokozdvižnou plošinu s daným dosahem. Hodně záleží, kde se stroj skládá. V Prešově to byl prostor luxusní. Podle mapy jsem hned v pondělí večer věděl, kde bude stát jeřáb, jak budou najíždět auta. V takto krátkém čase bychom ale transport sami nezvládli a musím poděkovat společnosti Hanyš – Jeřábnické práce, s.r.o., která nám vyšla vstříc a pomohla nám s přepravou dvou souprav z celkových čtyř a s nakládkou v Kladně. My jsme si vezli další dvě, a jelikož disponujeme potřebnou technikou pro extrémně těžké náklady, dopravili jsme si i nejtěžší soupravu o celkové hmotnosti téměř 120 tun. Celá akce zahrnující dopravu stroje na místo neštěstí, jeho složení, rozložení a návrat zpět do ČR netrvala ani dva týdny.

Podmínky na místě pro sestavení stroje byly příznivé?

Jiří Raszka: Panelák byl vysoký přibližně 35 metrů, takže jsme měli velkou rezervu. Byla to 12podlažní budova a náš stroj je schopen zbourat až 22podlažní dům. Věděl jsem, že když ho postavím na jedno místo, budeme schopni likvidaci realizovat pouze z tohoto bodu a nemusíme podsypávat kvůli zvýšení dosahu, ale stačí udělat podsyp pro ochranu inženýrských sítí. Z bezpečnostních důvodů jsme ho umístili 15 metrů od budovy. V první fázi se uvažovalo, že se odstraní jenom čtyři vrchní patra ze dvanácti, což je technicky složité, ale mi si s tím díky naší speciální technice umíme poradit. Vnitřek paneláku byl vyhořelý a rozpraskaný, veškeré konstrukce díky vysokým teplotám fatálně změnili své mechanické vlastnosti, střecha se po výbuchu sesunula do schodiště, ležela tam anténa. Kdyby se celá tato masa materiálu zhroutila dovnitř a zatlačila na boky, tak by se mohla dvanáctimetrová stěna zlomit a nekontrolovatelně zřítit dolů. Díky své výšce dosáhlo rameno do celého půdorysného prostoru budovy, takže strojník mohl pracovat v téměř vodorovné poloze a rozebírat každé patro samostatně. Běžná demoliční firma by to také mohla zvládnout, ale s podstatně větším rizikem.

Liebherr R984C

Pracovní dosah ramene 68 metrů.
Přeprava na čtyřech valnících, stroj rozložen na sedm částí:

souprava - délka 21 metrů, hmotnost 77 tun,
souprava - délka 33 metrů, hmotnost 87 tun,
souprava - délka 21,5 metrů, hmotnost téměř 120 tun,
souprava - délka 15 metrů a hmotnost téměř 77 tun.

VIDEO - demontáž a přeprava demoličního speciálu Liebheer 984 C

Standardní technikou by museli bourat více pater najednou, navíc by museli podsypávat. A protože by likvidaci nemohli provést z jedné pozice jako my, panelák by museli neustále objíždět. Přitom by stáli jen pár metrů od domu a to by bylo opravdu nebezpečné. Klasická metoda by také celou akci neúměrně protahovala. Vršek budovy byl přitom v katastrofálním stavu, šlo o čas. Vlivem mrznutí a tání vody hrozilo, že se materiál uvolní a dojde k totální destrukci. Navíc uvolněné části konstrukce střechy, jako například plechy, by vlivem poryvů větru snadno odletěli desítky až stovky metrů daleko a mohly by někoho zranit či dokonce zabít. To si málokdo uvědomoval.

Vy jste likvidaci zvládli za tři dny. Objevily se nějaké komplikace?

Jiří Raszka: Technické komplikace nás naštěstí žádné nepotkali. Jako první se ve spolupráci s policií musela obezřetně odkrýt oblast bytové jednotky, kde se předpokládala poloha pohřešované osoby. Z tohoto důvodu se mohlo přihlížejícím zdát, jako bychom nevěděli, kde začít. Ale vše bylo cílené.

Jaroslav Němec: Musel jsem postupovat s maximální opatrností a po malých krůčcích. Jakmile jsem odstranil malou část trosek, musel jsem práci přerušit, načež vzlétl policejní dron, zkontroloval nově odkrytou oblast a teprve po této kontrole jsem mohl pokračovat dál. Rozhodně nebylo příjemné pracovat s vědomím, že se před Vámi každou chvíli může zčistajasna objevit pohřešované tělo nebo jeho ostatky.

Oba jste byli v neustálém spojení?

Jiří Raszka: Strojník pracuje podle citu, svých zkušeností a samozřejmě v neposlední řadě podle kamery, kterou má na konci ramene. Jenže má přehled jen o části prostoru, navíc je vše limitováno šíří úhlu záběru kamery, jejím rozlišením a světelnými podmínkami. Stál jsem proto na protějším domě s celým krizovým štábem a přes vysílačku jsem mu hlásil, co vidíme. Další kolega také hlídal jeho záda, protože kdyby se cokoliv stalo, neviděl by to.

Jaroslav Němec: Byla výhoda, že stál na střeše. V kabině mám dva monitory. Jedním vidím dozadu, druhým nůžky a metr na každou stranu. Když se chci rozhlédnout, otočím ramenem. Kdybych mohl bourat podle sebe a nemusely se odebírat jen čtyři patra, šlo by to ráz na ráz. Museli jsme také dávat pozor na telekomunikační antény. Vážily dvě tuny, jenže když chytnu do nůžek segment těžší než tunu, může mě to překlopit. Bagr nemůže nic zvedat, jen kouše.

Nakonec nezůstalo jen u odstranění čtyř pater, ale všech dvanácti. Čekali jste to?

Jiří Raszka: S touto variantou jsem víceméně počítal od začátku. Jsem stavař a po zhlédnutí nejenom záběrů trosek z televize, ale i dalších fotografií poskytnutých Hasičským záchranným sborem, jsem dospěl k závěru, že budova bude muset být nejspíš odstraněna celá. Panely, které prošly ohněm, se rozsypaly. Nešlo je chytnout. Když se začalo s odstraňováním střešní konstrukce, spadené sutiny do prostoru jednoho z pokojů zapříčinily přitížení stropu a stropní konstrukce v tomto prostoru se sesunula dolů od 12. patra až do přízemí. Lidé, kteří to viděli, řekli, že už se tam nechtějí nikdy vrátit. Na druhý den krizový štáb rozhodl, že není co zachraňovat.

Vymykala se akce v Prešově z běžné činnosti firmy?

Jaroslav Němec: Šlo o práci, která je naším denním chlebem a po technické stránce se lišila pouze tím, že kdykoliv hrozilo nekontrolované zřícení zmíněných vrchních čtyř až pěti pater. Novou zkušeností pro mě určitě byla souběžná spolupráce s policií. A to jak při hledání pohřešované osoby, tak i během fotodokumentace epicentra výbuchu a pořizování dokumentace pro znalce.

*doc. Ing. Alexandra Chapčáková, PhD., přednostka MsÚ Prešov, Jiří Raszka, Cannoneer Group, Ing. Andrea Turčanová, primátorka města Prešov*

Jak vás přijali místní lidé?

Jiří Raszka: Kdyby nás mohli nosit na rukou, tak by nás na nich nosili. Všechno potřebné obratem zařídili, město nám vyšlo naprosto ve všem vstříc. Ukázali jsme, co dokážeme. Už po třinácti dnech od povelu byl stroj znovu složený na základně v Horním Jiřetíně.