Středočeskému kraji a Praze hrozí, že ve 30. letech nebudou mít z čeho stavět
Petr Dušek, foto: LOMY MOŘINA spol. s r.o.
Region s nejintenzivnějším stavebnictvím a největší spotřebou stavebního kamene v Česku přijde
do deseti let o více než polovinu kamenolomů. Z 35 aktivních ložisek na území Středočeského kraje jich kvůli vytěženým zásobám už do roku 2030 skončí deset a do roku 2033 dalších devět. Pouze šestnáct jich má živostnost nad deset let. Vyplývá to z dat Těžební unie a Regionální surovinové koncepce Středočeského kraje. K udržení stávajícího stavebního tempa v Praze a ve středních Čechách je nezbytné, aby objem těžby zůstal alespoň na stávající úrovni. Kraj sice disponuje dostatkem zásob kvalitního stavebního kamene, otevírání nových lomů však naráží jako v ostatních regionech na nesouhlas dotčených obcí a jejich obyvatel.
„V následujících letech by se měly stavět nejen silnice a železnice, ale také nové energetické zdroje a samozřejmě další rodinné domy, rezidence, nemocnice, školy, úřady i průmyslové haly. To všechno bude jen ve Středočeském kraji vyžadovat roční produkci stavebního kamene ve výši 6-6,5 milionu tun velmi kvalitního drceného kameniva. Ani se současnými 35 kamenolomy přitom region není schopen dodávat o moc více než 6 milionů tun. Z těchto čísel je zřejmé, že za každé uzavřené ložisko budeme potřebovat náhradu,“ říká předseda představenstva Těžební unie Pavel Fiala.
„Po letech stagnace se podařilo v oblasti dopravní infrastruktury zrychlit přípravu projektů i stavební řízení a zajistit financování klíčových staveb. Nebývalý stavební boom se projevuje i na růstu středočeských silnic a dálnic a já věřím, že brzy povede i k dokončení středočeských úseků D3, D4, D6 či D7 a obou obchvatů Prahy. Souběžně pokračuje modernizace železnic a blíží se začátek výstavby vysokorychlostních tratí. Region má zkrátka v rozvoji dopravy slušně našlápnuto a bylo by velmi nešťastné, kdyby narazil na něco na první pohled až banálního, jako je nedostatek stavební surovin,“ říká Petr Svoboda, jednatel Sdružení pro výstavbu silnic.
Období ubývání aktivních ložisek ve Středočeském kraji již začalo. K šesti starším vytěženým ložiskům se nedávno přidaly uzavřené lomy Oráčov, Všestary-Menčice, Družec, Řeporyje nebo Trněný Újezd-Holý vrch. Rozmístění zásob stavebního kamene vychází z geologické struktury regionu. Většina aktivních ložisek se nachází v jeho jižní polovině, zatímco v té severní se těží pouze v lokalitách Čenkov a Klecany. V geologicky nejbohatší jižní a jihovýchodní části dosud funguje 26 kamenolomů. „Geologické zásoby jsou obrovské, ovšem je třeba vzít v úvahu, že jen zlomek z nich je vytěžitelný a ještě nižší zlomek má povolenou těžbu. Nicméně mohu prozradit, že ve středních Čechách je několik nadějných lokalit, v nichž by se mohla v příštích letech rozjet těžba,“ doplňuje Pavel Fiala.
Situace je o to naléhavější, že v průběhu těžby v kamenolomech běžně nastávají neočekávané změny přírodních podmínek například kvůli tektonickým poruchám či změnám horninové charakteristiky. Reálná životnost zásob se tak může oproti prognóze ještě zkracovat. Z těchto důvodů přichází v úvahu ve Středočeském kraji i využití odvalových materiálů podřadných kvalit.
Středočeský kraj se svou strategickou polohou a pozoruhodným geologickým bohatstvím reprezentuje jednu z nejdůležitějších oblastí pro české stavebnictví. Jeho produkce nepokrývá pouze vlastní a pražskou spotřebu, ale také poptávku sousedních regionů, především části Ústeckého, Karlovarského, Královéhradeckého a Libereckého kraje. Z nich vyznívá jako nejkritičtější situace v Ústeckém kraji, kde do roku 2030 ukončí činnost jedenáct kamenolomů a zůstane jich jen osm.
Na území Středočeského kraje a Prahy v současnosti působí 95 velkých a středních betonáren a 35 obaloven. Tak vysokého množství klíčových provozů stavební infrastruktury nedosahuje žádný český region. Při výrobě některých betonů lze stavební kámen nahradit štěrkopískem. Prognóza středočeských pískoven však slibuje ještě hlubší krizi než v případě kamenolomů. Ve dvou třetinách ložisek dojdou zásoby už do konce této dekády.
„Trvalo to přes třicet let, ale nakonec jsme se jako společnost shodli na veřejném zájmu co nejrychleji dokončit dálniční a železniční síť České republiky. Aby se to však dalo hladce provést, je třeba prosadit stejný veřejný zájem i v oblasti těžby, kde povolovací proces svou délkou mnohdy překonává i ty největší stavby. Vždyť povolení či rozšíření kamenolomu běžně trvá 8-12 let,“ vysvětluje Pavel Fiala a dodává: „Zda situaci pomůže změnit zákon o urychlení výstavby strategické infrastruktury, to ukáže až politická praxe.“
Mezi největší překážky při povolování těžby patří nepřiměřené podmínky odvodů za odnětí půdy ze Zemědělského půdního fondu při využívání ložisek nevyhrazeného nerostu, nemožnost získat závazné stanovisko k posouzení vlivů na životní prostředí na celou dobu plánovaných záměrů, nepochopení úřadů ohledně historického rozdělení ložisek na výhradní a nevýhradní nebo přehnaná argumentace ochranou vodních zdrojů.
