Souhrn kulatého stolu: Udržitelnost ve stavebnictví je dvousečná výzva
Praha 21. září 2021 (PROTEXT) - Stavební odvětví je mimořádně energeticky a ekologicky náročné, nově se potýká s růstem cen a limity dostupnosti potřebných materiálů. Musíme dát velký pozor, aby to nedopadlo tak, že se stavebnictví včetně výroby stavebních materiálů a hmot stane nekonkurenceschopným a neudržitelným jako celek, varují experti – hosté kulatého stolu ČTK Protext, který se konal 16. září.
Je možné zpracovat stavební odpad tak, aby se dal následně efektivně využít? Existují v České republice nějaké konkrétní příklady z praxe? Mohou v rámci výzkumu nějak pomoci vysoké školy, nebo zatím na potřeby stavebního průmyslu nedokážou pružně reagovat? A jak může Green Deal ovlivnit ceny staveb v příštích deseti letech?
Nejen na tyto otázky odpovídali hosté kulatého stolu ČTK Protext, který se věnoval cirkulární ekonomice a udržitelnosti ve stavebnictví. Jmenovitě hovořili Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví, Karel Fronk, expert Svazu podnikatelů ve stavebnictví ze společnosti Skanska, Roman Blažíček, expert Svazu podnikatelů ve stavebnictví ze společnosti Lasselsberger, Petr Palička, expert Svazu podnikatelů ve stavebnictví ze společnosti Penta Real Estate, a Milan Pospíšil, prorektor VŠCHT Praha.
Celý záznam diskuse můžete zhlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=X3Zsbw304kA
V debatě panovala shoda, že jak cirkulární ekonomika, tak udržitelnost ve stavebnictví jsou přikázáními doby. A třebaže se prezentují jako povely “zeshora”, zejména z Bruselu, jsou logickými pilíři smysluplného podnikání nejen v tomto oboru. Tyto požadavky doby mají nicméně své limity.
“Udržitelnost bude náročná z mnoha úhlů pohledu. Zejména proto, že stavebnictví je vysoce energeticky náročné, především výroba stavebních hmot, materiálů. Myslím, že nás čekají těžké časy,” zdůraznil Jiří Nouza. Připomněl, že odvětví se už nyní potýká s úbytkem primárních zdrojů, jako jsou kámen, písek či štěrk. “To vše jsou věci, které když zpracujeme a vytěžíme, jsou nenávratně ztraceny a použity, což ohrožuje celý proces udržitelnosti. Navíc platí, že když chceme něco nového postavit, musíme něco starého zbourat, a to zatím úplně nevychází,” uvedl Jiří Nouza.
Karel Fronk podtrhl, že udržitelnost je součástí hodnotové orientace firem už více než 30 let. Zároveň upozornil, že nákladovost na materiály ve stavebnictví tvoří 45 procent jednotlivých staveb, což je obrovská motivace k tomu, abychom se starali o přírodní zdroje. “Problémem je, že přírodní zdroje jsou limitovány, nelze rozšiřovat těžbu, lomy, máme tady negativní postoj veřejnosti… Cirkulární ekonomika není samospasitelná, musíme se mimo jiné zajímat o to, abychom snížili i mezinárodní surovinovou závislost,” řekl Karel Fronk.
Roman Blažíček poukázal na skutečnost, že koncept udržitelnost podkopává i způsob, jakým je vyžadován. “Dostáváme se do situace, kdy je nám část těch parametrů diktována, například formou zákona, a to nemusí mít do budoucna pozitivní vliv, protože udržitelnost musí představovat sám o sobě udržitelný koncept,” konstatoval s dovětkem: “Musíme dát pozor na to, aby ta naše udržitelnost nakonec nedopadla tak, že celé stavebnictví, celý ten konstrukt, bude neudržitelné. To je velké nebezpečí, které tady před námi je.”
Profesor Milan Pospíšil označil udržitelnost za sexy téma, o němž moc lidí neví, co si pod ním mají představit. “Mám na mysli ty věci po stránce logistické, organizační, ekonomické,” upřesnil.
Petr Palička vyzdvihl důležitost tématu certifikace budov a na příkladu z praxe popsal tento důležitý proces, který přijde na 3-4 procenta celkových nákladů. “To není tak vysoké číslo. Podle mého názoru se dnes už žádná významná budova bez vyššího stupně certifikace neobejde,” naznačil jeden z dílčích receptů na udržitelnost, který musí dle jeho názoru zahrnovat i případné způsoby likvidace budov.
Sestřih z debaty je k vidění zde: https://www.youtube.com/watch?v=NoG1YIRlUBs
V další části diskuse zmínili aktéři třeba elektromobilitu a její úskalí, a to v souvislosti s požadavky na snižování ekologické náročnosti a šetrnost stavebnictví vůči přírodě. Oba záměry považují za chvályhodné, potřebná řešení a technologie však podle nich stále chybí. Čeho se naopak dostává bohatě, je seznam prohřešků a pokut za ně, uplatňovaných na úrovni EU. “Za vysoké školy mohu slíbit, že budeme maximálně spolupracovat, vycházet vstříc. Musí tam být propojení s průmyslem, abychom nevymysleli něco akademického, ale praktického,” slíbil prorektor Milan Pospíšil.
