liebherr 2023

Satelitů v Česku stále přibývá. Výdaje s nimi spojené jsou přitom téměř šestkrát vyšší než s výstavbou v centrech měst.

Satelitů kolem měst je čím dál více. Často jsou degradovány na noclehárny a jejich obyvatelé jsou kvůli chybějící hromadné dopravě nuceni jezdit za prací a za dalšími aktivitami téměř výhradně autem. To samozřejmě klade velké nároky na dopravní infrastrukturu. Existuje mnoho pozitivních způsobů, jak satelity polidštit. Nutnou podmínkou je zajistit v nich vyšší hustotu zalidnění a tím i lepší sociální vybavení. Satelity byly tématem dalšího dílu ze série přednášek Rethink Architecture, kterou spolupořádají Rethink Architecture Institute, Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC) a Centrum architektury a městského plánování CAMP.

Bydlení v satelitech představuje levnější alternativu k životu ve městě. Přidanou hodnotou je i lákavá vidina většího klidu za městem a blízkost k přírodě i více zeleně. Ukazuje se ale, že věc má i druhou stranu mince a satelity generují řadu problémů, z nichž mnohé přenášejí i mimo svá území. Často se také lidé setkávají s tím, že to, co je do nich přilákalo, zde vůbec nenaleznou. Města ale mají prostředky, jak zamezit přílišné suburbanizaci.

„Například v Praze je žádoucí využít v maximální míře brownfieldů, na kterých by mohly vyrůst tisíce nových bytů. Pomohlo by též navýšení kapacit na stavebních úřadech a zjednodušení a zrychlení povolovacích procesů tak, aby se stavební povolení nevyřizovalo několik let. To by přibrzdilo enormní zdražování bytů, které je významným důvodem, proč lidé vyhledávají levnější bydlení v satelitech. Nesmíme přitom zapomínat také na negativní vliv satelitů na životní prostředí,“ říká Simona Kalvoda, výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy.  Satelity se totiž vyznačují nízkou hustotou zalidnění. Ty v okolí Prahy dosahují 20 až 50 osob na hektar. Právě 50 osob na hektar je minimálním limitem pro zavedení hromadné dopravy. 

Levnější bydlení, ale vyšší veřejné výdaje

Satelity se staly symbolem porevoluční výstavby, nicméně trend suburbanizace stále pokračuje. „Tragédií je, že většina toho, co se u nás postavilo za posledních 20 let, nebylo ve městech, ale v jejich zázemí,“ řekl architekt Peter Bednár z ateliéru Jakub Cigler Architekti a dodal: „V Česku žije v kompaktních centrech jen 22 procent obyvatel, v západní Evropě je to více než dvojnásobek.“ Například do Prahy se v uplynulých dvaceti letech přistěhovalo asi 90 tisíc lidí, počet obyvatel v jejích perifériích ale narostl o 150 tisíc lidí.

Stěhování lidí do satelitů ovlivňuje celkové veřejné náklady spojené s bydlením. Ty jsou v satelitech, na sídlištích a na předměstích v součtu asi pětkrát vyšší než ty, které jsou spojeny s blokovou výstavbou v centru města. Tam je hustota v průměru vyšší než 250 obyvatel na hektar a výdaje na jeden hektar přesahují tisíc korun. V případě zástavby s malými rodinnými domky, jaká je obvyklá právě v satelitech, nedosahuje hustota ani 50 lidí na hektar a výdaje na jeden hektar se blíží šesti tisícům korunám.  

S bydlením ve většině satelitů přitom nejsou spojeny výhody města, ale často ani venkova. Ve většině případech se opakuje model, kdy víceméně identické domy stojí uprostřed pozemků, čímž se zelená plocha, kterou má obyvatel k dispozici, zmenšuje, chybí stín na zahradách a ani pohledy do okolí nejsou příliš panoramatické. Plochy s veřejnou zelení jsou velmi limitované a často oplocené, stejně jako dětská hřiště. Důvodem je obava o bezpečnost kvůli frekventované dopravě, která má ještě další problematickou rovinu, a sice emise skleníkových plynů. To, jak emise souvisejí s hustotou zalidnění, ukazují data z Vídně. Rakouská metropole v posledních letech výstavbu zahušťuje, a to nejen na periferiích, ale i v centru. „Díky tomu se jim podařilo od roku 1990 snížit o pětinu uhlíkovou stopu na obyvatele,“ dodal Peter Bednár.

Existuje přitom mnoho pozitivních způsobů, jak satelity polidštit. „Výstavba obytných domů by měla být taková, aby zajistila zvýšení hustoty zalidnění a s tím i lepší sociální vybavení, tedy veřejnou dopravu, obchody, lékaře, kavárny, restaurace a podobně. Je také důležité myslet na vytvoření veřejného prostoru, aby se místní měli kde scházet a děti kde hrát,“ řekla Karolína Barič, spoluzakladatelka Rethink Architecture. Satelity by měly být koncipovány dle ní tak, aby se v nich dalo chodit i pěšky. „Stavět chodníky, průchody mezi domy, a naopak nestavět vysoké ploty. Je potřeba tvarovat rozmístění domů tak, aby vybízely ke komunitnímu životu,“ doplňuje Barič.

Problémy přetrvaly i po sto letech, existují ale i světlé výjimky

Zástavba v satelitech není ničím novým, má dlouhou historii. První satelit vznikl v předměstí Říma. Ve středověku byly satelity v podstatě slumy, v nichž žili nejchudší obyvatelé. Ukazuje se, že negativa s nimi spojená přetrvávají roky. Důkazem toho jsou například Řevnice, konkrétně lokality Větrov, Selec a Vrážka. Řevnice byly velmi populární letní destinací pro obyvatele Prahy. Zavedení železnice odstartovalo mohutný rozvoj obce. Tamní pole a louky ve zmíněných lokalitách skoupil investor, pozemky rozparceloval pro bydlení a rozprodal. „Dodnes jsou tyto lokality jen místem pro přespávání, chybí jakékoliv další funkce i cokoliv, za čím do těchto míst zavítat,“ shrnuje problémy Daria Belejová, obecní architektka Řevnic. Podobně jako v jiných satelitech, i zde je velmi nízká hustota zalidnění, dosahuje zhruba 30 osob na hektar.

Existuje ale i řada příkladů, kde výstavba v suburbii může fungovat. Vyžaduje to, ale aby bylo vše dobře naplánováno již v přípravné fázi projektu. Vejprnice jsou obcí vzdálenou asi osm kilometrů od Plzně. Obec byla unikátní v tom, že roky neměla územní plán a výstavba zde probíhala spíše živelně. Plzeňský ateliér K světu navrhl na volných pozemcích, kde dle původních plánů měla vyrůst průmyslová hala, projekt Na křížení cest. Ateliér založil projekt na tradičních principech venkovské výstavby s dostatkem zeleně. Má jít o moderní, trvale udržitelné příměstské bydlení. Na ploše o rozloze necelé tři hektary vyroste zhruba 90 rodinných domků. Zástavba je koncipována tak, aby k sobě lidé měli blíž, aby spolu komunikovali. Projekt je v současné době ve výstavbě.

Každý dům má předzahrádku, které mohou dát obyvatelé domu vlastní osobitý charakter, nemohou ji ale oplotit. Jde totiž o důležitý doplněk uliční zeleně, kterou tvoří stromořadí. Nedaleko domů je les. Čtvrť rodinných domů od průmyslové části obce odděluje vysoký zemní val. Navrhli jsme náves, tedy veřejný prostor, kterou doplňují další potkávací místa,“ popisuje projekt architekt Jakub Mareš z ateliéru K světu. „Byl to experiment, který se povedl. Obec se inspirovala i pro rozvoj dalších svých lokalit,“ dodává Jakub Mareš. Součástí projektu jsou vsakovací plochy na dešťovou vodu nebo využití moderního a ekologicky šetrného způsobu vytápění tepelným čerpadlem.

Pozitivní příklad Psáry

Společnost CCEA MOBA se věnuje výzkumu, architektuře a vizím města. Jeden z jejích projektů nazvaný CULBURB (Cultural Acupuncture Treatment for Suburb) si dal za cíl to, aby lidé vnímali satelity jako svůj domov a podařilo se jim sžít s prostředím. Projekt probíhal v letech 2011 až 2013 v šesti středoevropských městech a směřoval k tomu, aktivovat skrze intervence veřejný prostor v předměstích měst. Za použití minimálních prostředků, v českém prostředí šlo o 50 tisíc korun, se vytvářely nové vazby mezi obyvateli, které následně ovlivňují komunitní život v suburbiích.

Českým zástupcem v projektu byla obec Psáry, která se nachází v okrese Praha – západ a žije v ní přes 4 tisíce obyvatel. Spadá do oblastí Prahy, která se vlivem suburbanizace Prahy značně rozrůstá. V rámci projektu CULBURB byla v obci vytvořena vzpomínková trasa, na níž starší generace ukazovala mladším obyvatelům okolí a vznikla též stezka s popisy jednotlivých problémů suburbanizace.

Úsilí o zlidštění obce Psáry pokračovala i po skončené projektu CULBURB. Mimo jiné došlo například k postavení nové školy, protože počet obyvatel narostl v posledních dvaceti letech asi pětkrát. Jde o první pasivní školu v Česku a byla též první školou, na kterou byla vypsána architektonická soutěž. Dokončena byla v roce 2019 a doposud patří mezi nejmodernější školy v Česku. V přípravě je také projekt nové návsi, jejíž součástí bude komunitní centrum, obchod a byty pro učitele a zaměstnance obce. „Příklad Psár ukazuje, že řešení pro satelity existuje a že se život v nich dá zlepšit,“ je přesvědčena Yvette Vašourková, zakládající členka CCEA MOBA.

Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC) spojuje společnosti a organizace z oblasti šetrného stavebnictví: od projektantů, architektů přes dodavatele materiálů a technologií až po stavební firmy a developery. Chce podněcovat tuzemský trh k přeměně způsobů, jakými se navrhují, staví, rekonstruují a provozují budovy a urbanistické celky. Cílem je vytvořit zdravé, prosperující, ekologické a společensky ohleduplné prostředí s vyšší kvalitou života. Je součástí celosvětově zaštiťující organizace – Světové rady pro šetrné budovy (World Green Building Council), sdružující přes 90 zemí. V současné době má přes 90 členů. Všechny informace o činnosti Rady a jejích členech naleznete na www.czgbc.org