První průmyslové vodíkové hospodářství v Česku – DEVINN otevřel svůj energeticky nezávislý areál
Vzrůstající poptávka po větší energetické nezávislosti i stále méně výhodné podmínky výkupu přetoků energie z fotovoltaických elektráren zpět do sítě přivedly jabloneckou společnost DEVINN k myšlence spojit její vodíkový generátor H2BASE s elektrolyzérem, úložištěm a fotovoltaikou. Vznikl tak uzavřený okruh tzv. vodíkového hospodářství, které dokáže zajistit energetickou nezávislost budov.
Firma DEVINN, kterou před téměř deseti lety založili manželé Hajští, má dodnes 100% český kapitál, a kromě vodíkových technologií se zabývá vývojem elektroniky a světlometů pro automotive. Odborníky z DEVINNu najdete například v týmu kolem vodíkového nákladního speciálu Tatra. Vodíková historie firmy se začala psát již kolem roku 2017, kdy DEVINN začal vyvíjet vodíkový právě generátor H2BASE. Zařízení, které díky palivovému článku dokáže vytvořit elektrickou energii z vodíku bez hluku a emisí CO2, od té doby křižuje Česko i zahraničí a dodává zelenou energii z vodíku třeba významným hudebním festivalům.
„Většina fotovoltaických elektráren má skrytý potenciál, který nevyužíváme. V létě pracují s obrovskými přebytky, oproti tomu v zimě fotovoltaika často nedokáže pokrýt spotřebu. Klíč k energetické nezávislosti je v ukládání nespotřebované energie z léta a její zpětné využívání v zimním období,“ vysvětluje princip systému zakladatel DEVINNu Luboš Hajský. Médiem, do kterého se energie v létě pomocí elektrolyzéru ukládá je právě vodík. V zimních měsících pak vodík naopak H2BASE přeměňuje zpět na elektrickou energii. Teplo, které přitom generátor na principu palivového článku vyprodukuje, se využívá k vytápění. Vodík tak plní funkci obří baterie. Energie se díky vodíku vyrábí, ukládá i spotřebovává na jednom místě. Systém je zajímavý i pro logistická centra. Podle Hajského u nich nastává situace, kdy by H2BASE ani všechen uložený vodík nespotřeboval. „Na haly lze instalovat obrovskou plochu fotovoltaiky. Naopak spotřeba energie bývá ve skladech minimální. V tomto případě není cílem energeticky soběstačná budova, ale spíše chytré využití zelené energie ze solárů, která nás v podstatě nic nestojí,“ upřesňuje Hajský. Na vodík, který fotovoltaika spojená s elektrolyzérem vyrobí, mohou jezdit vysokozdvižné vozíky.
DEVINN v tuto chvíli již vyřizuje první poptávky. „Jako naši hlavní výhodu vnímáme to, že umíme systém postavit na míru a provést klienta celým procesem od úvodní studie až po projektové řízení při montáži. Několikaleté praktické zkušenosti z vodíkových projektů jsou nepřenositelné,“ dodává vedoucí vývoje firmy Karel Souček. Základem je úvodní studie, ve které DEVINN klientovi zhodnotí smysluplnost celé investice. Vodíkové hospodářství má podle zástupců DEVINNu potenciál stát se nedílnou součástí komunitní energetiky. Vodík může také plnit funkci energetické zálohy pro případ blackoutu.
Potenciál energetické nezávislosti můžeme vyjádřit na příkladu rodinného nezatepleného domu s instalovanou fotovoltaickou elektrárnou o výkonu do 10 kWp. Taková fotovoltaika vyrobí za rok přes 12 000 kWh elektrické energie. Proti tomu spotřeba domu se zpravidla pohybuje kolem 9500 kWh ročně. Pokud budeme umět využít fotovoltaiku na maximum, má tato budova potenciál být zcela energeticky nezávislá. V čistě provozních nákladech pak energetická nezávislost znamená také úsporu energie, kterou by jinak majitel budovy dokupoval ze sítě. U firem pak absence nutnosti dokupovat energii ze sítě může znamenat také úsporu CO2. Pokud firmy nemusí pořizovat energii ze sítě, mohou díky tomu snížit také počet emisních povolenek, které jinak nakupují.
Cena technologie se nyní pohybuje mezi nižšími desítkami milionů korun. V nejbližších letech ale lze očekávat vypsání dotačních titulů na podporu vodíkových hospodářství. Vyšší cena je podle Hajského dána především malosériovou produkcí jednotlivých komponentů. Také fakt, že zařízení obsahují třeba oproti bateriím minimum drahých kovů, dává tušit, že vodíkové hospodářství bude časem výrazně dostupnější.