Komatsu potřebuju bagr

Pravda o vodě

Téma tohoto článku je zároveň názvem stejnojmenného nadačního fondu, jehož spoluzakladatelem je Ing. Radek Novotný, ekonom bojující celé dvě dekády proti prospěchářství v českém vodohospodářství. Nekompromisní fakta a čísla, o nichž se dozvíte prostřednictvím následujících slov, přesahují hranice oboru a jsou aktuální pro každého občana naší země. Raději se na to pořádně usaďte, možná tomu ani nebudete chtít věřit. Ve snaze hájit zájmy lidí i životní prostředí je informační osvěta jedním z hlavních úkolů NFPOV s cílem posílit důležitý tlak veřejného mínění. Vůči čemu? „Česká voda nepatří do rukou nadnárodních korporací ani překupníků“, uvedl na začátek Radek Novotný.

Všimli jste si, že cena za kubík vody, kterou platíte, odpovídá cenám v západní Evropě, což už samozřejmě nelze tvrdit o zdejší mzdě? Voda ale nemusí tolik zdražovat. Peníze z vody totiž zdaleka nekončí ve vodě. Kdo o tom rozhoduje a kam plynou zisky z vodního hospodářství? Realita je taková, že zisky z předražené vody, kterou všichni platíme, končí mimo hranice České republiky na účtech zahraničních koncernů. Problematika vodárenství v ČR se dá jednoduše shrnout jako privatizace zisku a zestátnění nákladů. Jak k tomu došlo a jak z bludného kruhu ven? Odpovědi na tyto otázky nám poskytl v rozhovoru Ing. Radek Novotný. Dále vysvětlil, že normální stav je přímý. To znamená, že vše kolem pitné i odpadní vody si spravují samy obce, patří jim potrubí i technické vybavení a od lidí vybírají adekvátní peníze, které reinvestují do údržby a chodu tohoto systému. Některé radnice se však rozhodly nainstalovat mezi obyvatele a vodárnu soukromý penězovod. Obce a města si ponechaly v majetku pouze potrubí, které pronajímají zahraničnímu koncernu.

Ten zajištuje dodávky vody a nechá si za to od lidí zaplatit. Vodárnu vybírající od lidí peníze ve formě vodného a stočného tedy reálně provozuje soukromý subjekt a tyto finance následně nenávratně mizí v zahraničí. Hned na začátek je důležité zdůraznit, že strůjcem opravdového zla nejsou ani tak soukromé subjekty, které ze své podstaty usilují primárně o zisk a ostatní věci jako například obnova infrastruktury nebo řešení sucha, ke kterým nejsou legislativně zavázány, už je svým způsobem nemusí zajímat. Zahraniční koncerny se umí brilantně mediálně vykreslit jako strategický investor. Na úrovni menších samospráv může vést po takové prezentaci nedostatek informací v kombinaci s určitou naivitou až ke skoku do propasti, ve které se české vodárenství ocitlo. Nabídka à la „Postoupíme hlasovací práva strategickému investorovi, který za nás všechno vyřeší, zajistí dotace a máme po starostech... “ vypadala pro zastupitele bez bližšího prozkoumání lákavě a slibovala pohodlné řešení. Smluvní dokumentace v běžném rozsahu čítajícím stovku stran není důvod ani čas číst.

V takových případech se rozhoduje na základě slepé důvěry vůči někomu, kdo dostal dobře zaplaceno za to, že přesvědčí ostatní souhlasit. Lidé, kteří měli křeslo zároveň v politice i v představenstvu vodáren a často ti samí lidé, kteří dnes pracují přímo pro daný zahraniční korporát. V případě radnic ve velkých městech od Zlína až po Prahu už bohužel nemůže být řeč o pouhé naivitě či nedostatečné informovanosti. Dnes již máme důkazy jasného zneužívání moci a obohacování se na úkor měst a občanů. Vědomému (i nevědomému) postoupení nejzákladnější komodity a daru naší krajiny cizím korporacím mohl podle slov Radka Novotného právě díky dostatečným informacím a pravomocím zabránit stát.

Proč se tak nestalo?

Podstatná část odborné veřejnosti se shoduje v názoru, že skutečným pachatelem jsou kolaborující politici na úrovni státu a členové dalších klíčových institucí, které mají hájit zájmy naší země, nicméně pod vidinou vlastního zisku činí opak s nedozírnými následky na státní kasu i rozpočet každého z nás. Politici, kteří šli nadnárodním korporátům ochotně na ruku, jim zneužívajíce svého mandátu otevřeli dveře obecních vodáren zevnitř a tím i přístup k vodárenskému monopolu. Jednali nejen naprosto nemorálně, ale především protiprávně, jak se záhy dozvíme na základě důkazů i z usnesení soudů různých instancí. Samosprávy tak ztratily vliv na cenu vody i přístup k penězům z dotací EU. Z podfinancovaného odvětví tak odtékají miliony a miliony korun za hranice státu, který dnes garantuje těmto koncernům úhradu nákladů stejně jako právo inkasovat veškerou ziskovou marži. Selský rozum říká, že ČR má rok, co rok přibližně deset milionů obyvatel a odpovídající objem spotřebované vody zůstává tedy v průběhu let víceméně konstantní. My však sledujeme neustálé zdražování, neúměrné planým slibům koncernů a politiků, že cena poroste pouze standardně tzv. o inflaci. Uměle vytvořené obří zisky, stejně jako investice do nákladů na obnovu vodárenské infrastruktury platíme z našich daní. Ukažme si rovnou první čísla. Z českého vodárenství odteklo do ciziny za posledních 20 let 35-40 miliard Kč! Kromě těchto peněz jsme přišli o dalších 30-40 miliard na evropských dotacích. Nyní již nahlédneme ve zkratce na podstatu několika konkrétních kauz.

Proč se tak nestalo?

Podstatná část odborné veřejnosti se shoduje v názoru, že skutečným pachatelem jsou kolaborující politici na úrovni státu a členové dalších klíčových institucí, které mají hájit zájmy naší země, nicméně pod vidinou vlastního zisku činí opak s nedozírnými následky na státní kasu i rozpočet každého z nás. Politici, kteří šli nadnárodním korporátům ochotně na ruku, jim zneužívajíce svého mandátu otevřeli dveře obecních vodáren zevnitř a tím i přístup k vodárenskému monopolu. Jednali nejen naprosto nemorálně, ale především protiprávně, jak se záhy dozvíme na základě důkazů i z usnesení soudů různých instancí. Samosprávy tak ztratily vliv na cenu vody i přístup k penězům z dotací EU. Z podfinancovaného odvětví tak odtékají miliony a miliony korun za hranice státu, který dnes garantuje těmto koncernům úhradu nákladů stejně jako právo inkasovat veškerou ziskovou marži. Selský rozum říká, že ČR má rok, co rok přibližně deset milionů obyvatel a odpovídající objem spotřebované vody zůstává tedy v průběhu let víceméně konstantní. My však sledujeme neustálé zdražování, neúměrné planým slibům koncernů a politiků, že cena poroste pouze standardně tzv. o inflaci. Uměle vytvořené obří zisky, stejně jako investice do nákladů na obnovu vodárenské infrastruktury platíme z našich daní. Ukažme si rovnou první čísla. Z českého vodárenství odteklo do ciziny za posledních 20 let 35-40 miliard Kč! Kromě těchto peněz jsme přišli o dalších 30-40 miliard na evropských dotacích. Nyní již nahlédneme ve zkratce na podstatu několika konkrétních kauz.

PRAHA

Také v Praze byly dříve peněžní toky i zisky z prodeje vody v rukou státu. V roce 2000 však stát prodal majoritní správu české vody v Praze do rukou soukromé zahraniční firmy. Existují přitom důkazy a svědectví, že privatizace byla schválena, aniž by byly splněny zákonem stanovené podmínky pro postoupení původního návrhu na Ministerstvo financí. Šlo zjednodušeně o „soukromý projekt“, který se většině zastupitelů ani nedostal na stůl. Neskutečné je, jak pokoutně proběhl nakonec prodej 34% podílu akcií PVK z majetku města Prahy, kdy zastupitelé dostali 100 stránkový materiál ve středu večer a den poté, ve čtvrtek dopoledne vše schválili, aniž by věděli, že v balíku 100 stránek je schováno i bezúplatné prodloužení provozní smlouvy s koncernem o 15 let! Od té doby uplynulo nejen mnoho vody, ale také přes 8,3 miliard z vodného a stočného privátním penězovodem za hranice země. Podobně jako v případě Zlína nebylo možné čerpat dotace z EU, čímž přišlo město o další miliardy potřebné pro vybudování nové čistírny odpadních vod, obnovu trubek nebo efektivní řešení sucha. Ústřední čistírnu si Pražané z pohledu Evropské komise již zaplatili v ceně vody. Proto EU odmítla Praze poskytnout cca 6 miliard korun na dotacích, neboť nechtěla tímto způsobem dotovat ještě další zisky koncernu.

PARDUBICE

Na rozdíl od událostí ve Zlíně nebo například v Kladně byly tentokrát praktiky politiků pro realizaci komplotu poněkud odlišné. Namísto falešného odkupu akcií velkou bankou byl komplot zabalen do „poptávkového řízení“. Následně došlo k manipulaci hlasování přímo na valné hromadě Vak Pardubice (22.6.2006). Naštěstí pro město a jeho občany byl na zasedání přítomen i Ing. Novotný, který už podobnou situaci zažil v Olomouci (2000), takže okamžitě věděl, čeho je svědkem. Na nic nečekal, okamžitě se obrátil na soud a začal Vak Pardubice bránit. Rozsudek označil hlasování v Pardubicích za hanebné a jeho výsledek zneplatnil. Toto rozhodnutí zachránilo místní vodárně stamiliónové dotace z EU. Právní obrana pardubické vodárny trvala celé tři roky (2005-2007) a došla vítězného konce. Radek Novotný vynaložil za tuto dobu 340 000 Kč z vlastních zdrojů, aby mohla správa monopolu zůstat v rukou měst a nároku na náhradu nákladů se následně vzdal, aby vedení vodárny neřešilo peníze, ale očištění vodárny od lidí jdoucích na ruku nájezdníkům.

PLZEŇ

V Plzni postupně vyšlo najevo následující, jak lze vyčíst z dostupných zdrojů NFPOV. Bývalý primátor Zdeněk Prosek prohlásil, že toky peněz v plzeňském oblastním sdružení ODS v roce 1994 byly neprůhledné. O jakých penězích je řeč? Ve zkratce se dá říci, že zdejší ODS získala od francouzského koncernu sponzorský dar ve výši 800 tisíc Kč. Souvislost je zřejmá, neboť koncern následně na zisku z prodané vodárny utržil zisk přesahující miliardu korun a dalších 700 mil. Kč vyinkasoval za zpětný odkup vodárny do vlastnictví města.

Německo a Francie Popisujeme nekalé praktiky odhalené díky projektu Pravda o vodě a intenzivní činnosti Radka Novotného. Systém způsobující českému vodohospodářství i našim peněženkám masivní ztráty nachází výraznou paralelu i v jiných státech, kterými jsou například Francie nebo Německo. I tam si politici za peníze od koncernů stavili stadiony (u nás se staví například aquaparky), aby získali přízeň voličů a následně dali těmto koncernům do rukou národní strategické suroviny. Na rozdíl od Česka už ale nic moc nestaví a mafiánským praktikám tam alespoň v tomto ohledu odzvonilo. Francouzi dokonce vydali dokument, ve kterém jasně odhalili všechny podvody s vodou v zemi. Politici stanuli před zákonem a je dbáno na zdravou hospodářskou soutěž. Policie funguje a nepřehlíží. Politici pracují pro město a lidi. Nadace chápe, že vodu potřebujeme všichni. Proto dělá maximum, abychom se toho dočkali i u nás a lidé věděli, že každá podpora posouvá tento proces správným směrem.

Soudy na základě důkazů potvrdily protiprávní jednání, ale peníze tečou dál za hranice ČR. Jak z toho ven? Existuje u nás vůbec vymahatelnost práva? Pomineme-li neprominutelné – prodej tak vzácné a strategické suroviny, jakou je voda, která je v rukou cizích firem a tím pádem jsou v jejich rukou i veškeré peněžní toky z vody a právo inkasovat zisky – jsou toto hlavní problémy, o jejichž nápravu Ing. Novotný spolu s dalšími odborníky intenzivně 20 let i přes soudy usiluje. Díky neutuchajícímu odhodlání překonal první dekádu, během které boj proti zkorumpované přesile prohrával, až mu dal v precedentním procesu konečně za pravdu Ústavní soud. Ústavní nález odstartoval pomoc i v regionech, kde se zatím protiprávnímu stavu dařilo. Na webu nadačního fondu naleznete mimo jiné rozsudky i přehledy jednání u jedné jediné kauzy. Soudu trvalo 14 let „pochopit“ evidentní protiprávní stav. Dramatická jsou zjištění, která vyplývají na povrch během těchto snah o navrácení české vody do rukou měst a obcí. Kauzy spojené s touto problematikou, nejenže postupně odhalují rozsáhlou organizovanou protiprávní činnost, přičemž rozplétají klubko lží a manipulací v enormním měřítku. Ukazuje se, že čelíme tváří v tvář justici situacím, kdy můžeme na vlastní oči vidět nevymahatelnost práva v praxi, což je nejen tragické, ale v právním státě naprosto neakceptovatelné. Celá věc má smutný přesah, neboť přicházíme nejen o peníze, ale i o svobodu. Přestože dal Radkovi Novotnému již 4x za pravdu přímo Ústavní soud, 2x Nejvyšší soud, nehledě na další úspěchy v rámci nižších soudních instancí, nekalé praktiky jsou nadále realizovány! Co dělat v zemi, kde vládne demokracie, ale ani pravomocné rozsudky k dosažení spravedlnosti nestačí? “Je zapotřebí dohnat politiky soustavně porušující zákon k odpovědnosti. Zajistit, aby stát svým občanům garantoval právo na vodu v Ústavě ČR a napravit současnou zrůdnou podobu systému, který učinil z daňových poplatníků dojné krávy tak, aby finance, které občané za vodu zaplatí, skončily zpět ve vodárenském odvětví. Pro nápravu věcí kolem vody nestačí pouze změnit ústavu. Zafunguje pouze zapracovat do správy vody konkrétní principy z petice VODA JE ŽIVOT, kterou podepsalo přes 31 000 občanů a na stránkách NFPOV se k nim můžete připojit i vy. Nejen kvůli sobě, ale i dalším generacím”, řekl na závěr rozhovoru Radek Novotný.