Je u vás doma příliš velké horko? Na vině může být špatně aplikovaná izolace i nevhodná okna
Když hodnota na teploměru v létě překročí třicítku a šplhá se až k pětatřiceti stupňům, zapínají mnozí z nás doma klimatizaci nebo rovnou mizí k vodě. V bytě či domě ovšem tak jako tak musíme trávit značnou část svého času, a pokud jsou teploty v něm na hranici snesitelnosti, je na místě hledat příčinu. Ta může spočívat v absenci tepelné izolace v podkrovních prostorách či v její špatné aplikaci. Na vině ovšem mohou být i nevhodně zvolená okna bez stínění. Jak se vyvarovat nesnesitelným teplotám v interiéru, vysvětlují Tomáš Truxa a Michal Široký ze společnosti Saint-Gobain.
Vysoké teploty a dusno nám v letních měsících dokážou výrazně ztrpčit život. Kritickou oblastí je zejména střecha, na kterou dopadá nejvíce slunečního záření. Od ní se může následně ohřívat nejen podkroví, ale celý dům. Tímto problémem trpí zejména starší domy, vyskytnout se ale může i u novostaveb. „Tepelnou izolaci máme spojenou především s tím, že zabraňuje úniku tepla v zimě. Významnou roli ale hraje i v létě, kdy naopak nepropouští teplo do interiéru,” vysvětluje Tomáš Truxa z divize ISOVER společnosti Saint-Gobain, která se zaměřuje na výrobu izolačních materiálů. Příčinou přehřívání domu přitom může být nejen absence izolace či její nedostatečná tloušťka, ale i špatné provedení. Dobře zaizolovaná střecha naopak uvnitř obvykle zaručuje příjemné mikroklima.
Investice do tlustší izolace se vyplatí
Pro izolaci střechy se nejčastěji používá čedičová minerální vata, u plochých střech pak i pěnový polystyren. Lze využít ale také například skelnou vlnu či foukanou celulózu. Lidé se podle odborníka z ISOVERu dopouštějí při aplikaci střešní izolace mnohých chyb. „Ve snaze ušetřit si majitelé domů často pořizují izolaci tenčí, než jaká je skutečně třeba. Na šikmou střechu se například doporučuje izolace s tloušťkou 300 milimetrů i více, v závislosti na požadovaných parametrech,” vysvětluje Tomáš Truxa. Vhodná tloušťka izolace by se však podle něj měla řešit individuálně, protože v závislosti na kvalitě konkrétního izolačního materiálu a dalších vlivů se od univerzálního odhadu může lišit.
Investice do izolace o vhodné tloušťce se podle odborníka z ISOVERu díky nižším nákladům na provoz domu vrátí už za několik let. „Náklady na tepelnou izolaci představují jen asi 3 až 5 procent nákladů na vestavbu podkroví. Snažit se šetřit tím, že tloušťku izolace snížíme třeba o 40 až 60 milimetrů, navíc celkovou cenu sníží jen v jednotkách procent, protože cena práce a dalších úkonů zůstává stejná,“ dodává Tomáš Truxa.
Pozor na mezery mezi krokvemi
Další chybu při zateplování střechy představuje zanedbání mezer mezi krokvemi a izolací. „Čistá vzdálenost mezi krokvemi nemusí být konstantní, proto je vhodné prostor pro vkládání tepelné izolace změřit a výsledkům měření přizpůsobit jednotlivé pásy izolačního materiálu, aby nevznikaly škvíry,” vysvětluje odborník z ISOVERu. Chyby jsou časté také při aplikaci parozábrany, tedy speciální fólie, která zabraňuje tomu, aby se do konstrukce dostala vodní pára. Na všech místech je nutné spojit ji parotěsně, tedy vhodnou páskou či tmelem. „Jinak se bude pára dostávat do konstrukce, kde může kondenzovat. Vlivem kondenzace pak může izolace postupem času začít degradovat,” říká Tomáš Truxa.
Za horkem v podkroví může ovšem stát také nevhodný výběr či orientace oken. Stavíte-li nový dům, je tím pádem vhodné zamyslet se nad orientací budovy a konkrétních místností. „To, co je výhodou v létě, představuje vždy nevýhodu v zimě, a naopak. Orientace na sever znamená méně slunečního záření po celý rok, orientace na jih zase více,” vysvětluje Michal Široký z divize Saint-Gobain Building Glass, která se zaměřuje na okna a stavební sklo. Pokud podkroví pouze rekonstruujete, domem samozřejmě otočit nemůžete, vliv má ale i rozložení oken a typ jejich výplně.
Protisluneční okna mohou přehřívání zabránit
Prostřednictvím oken se v létě dostává do interiéru velké množství slunečního záření, přehřívání tak může způsobovat jejich nedostatečné stínění. „K němu lze využít externí rolety či žaluzie, které ale často překáží ve výhledu, předstupují před okno a jsou náchylné k zašpinění. V památkově chráněných budovách navíc mnohdy ani nejsou povoleny,” vyjmenovává nevýhody externího stínění Michal Široký. Jednodušší a efektivnější řešení tak může představovat takzvané protisluneční sklo, které přehřívání zabraňuje a zároveň do interiéru vpouští dostatečné množství světla. „Vhodné je zejména pro jižní strany domu a terasy,” říká odborník ze Saint-Gobain Building Glass.
V porovnání s běžným tepelně izolačním sklem snižuje protisluneční sklo zahřívání v místnosti až o 5 stupňů a poskytuje také ochranu proti extrémnímu slunečnímu záření. V minulosti byl tento skla dostupný pouze ve vysoce reflexní variantě či zbarvený do zelena nebo bronzova, což vzhled domu mohlo hyzdit. „V současné době ale existují i protisluneční skla, která vypadají zcela neutrálně. Výhled z nich tak není ničím rušen,” vysvětluje Michal Široký.
Přehřívání domu může mít i více příčin. Ať už jsou však důvodem okna nebo nevhodná či chybějící izolace, vše lze dnes vyřešit poměrně efektivně a v horizontu několika let i nízkonákladově nebo dokonce s finančním ziskem.
