Komatsu potřebuju bagr

Digitalizace stavebnictví: Transformace oboru očima Adama Herese Vostárka z PlanRadaru

Digitalizace se v posledních letech stala nedílnou součástí mnoha odvětví, včetně stavebnictví. Implementace digitálních technologií a nástrojů, jako jsou BIM, 3D tisk, drony či pokročilá analytika dat s využitím umělé inteligence, zásadně mění způsob, jakým jsou stavební projekty navrhovány, stavěny a spravovány. Ovšem skutečně dopady digitální transformace jsou ještě dalekosáhlejší. Kromě stavebnictví ovlivňují také trh práce, vzdělávání a potažmo životy většiny z nás.

S nástupem digitalizace se výrazně mění struktura pracovních míst ve stavebnictví, stejně jako požadavky na kompetence jednotlivých zaměstnanců. Ačkoli některé vysoce odborné profese jako třeba stavební inženýr stále patří do skupiny s nejnižším podílem nahraditelných dovedností v horizontu příštích pěti let (zdroj TC AV ČR), jiné tradiční profese mohou být postupně zastoupeny automatizací a robotizací. Ať už díky prefabrikaci či 3D tisku stavebních dílů. V opačném gardu vzniká poptávka po ryze nových pozicích, které od lidí vyžadují pokročilé znalosti v oblasti digitálních technologiích, programování, analýzy dat a kybernetické bezpečnosti.

Vzdělávací strategie a trendy v digitální éře

Stavební odvětví potřebuje získat potřebné dovednosti k co nejefektivnějšímu využití digitalizace. Za tím účelem je nezbytné přizpůsobovat současné vzdělávací programy a kurzy tak, aby reflektovaly měnící se požadavky na trhu práce. To si uvědomují jak ve světě, tak postupně i v tuzemsku. Zajímavým příkladem ze zahraničí je nový systém vzdělávání v Singapuru s účinností od 1. května letošního roku.[1] Obyvatelé tohoto městského státu starší čtyřiceti let, dostanou příspěvek na vzdělávání, aby v souvislosti s rychlým vývojem nových technologií vylepšili svoje dosavadní znalosti a znovu nastartovali kariéru.

Česká republika sází na spolupráci komerčních subjektů se vzdělávacími institucemi, aby čerství absolventi disponovali relevantními znalostmi a dovednostmi z oboru. Příkladem je projekt Kompetence 4.0, který realizovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí.[2] Ten inicioval partnerství 37 firem a 31 středních odborných škol ve 34 oborech vzdělávání. Do pilotního projektu praktické výuky se přímo ve firmách zapojilo přes 1 400 žáků. Takováto spolupráce umožnila zaměstnavatelům ovlivnit obsah výuky a následně získat absolventy s potřebnými dovednostmi.  

S nástupem Průmyslu 4.0 bylo v rámci programu identifikováno více než 1 700 nových kompetencí požadovaných trhem práce. V sektoru stavebnictví se velká část z nich dotýká právě digitalizace, BIM modelování, 3D tisku a šetrného stavebnictví. Konkrétní činnosti souvisejí například se čtením a editací digitálního modelu stavby, tvorbou a analýzou 3D modelů či prediktivní údržbou s využitím specializovaných softwarů pro správu budov. Postupem času vznikají zcela nové profese jako třeba BIM koordinátor či specialista na 3D tisk ve stavebnictví, které se postupně začleňují mezi tradiční povolání. 

Sociální aspekty digitalizace

Digitální nástroje a platformy proměňují způsob komunikace a spolupráce na pracovišti. Sdílení informací a dat v reálném čase usnadňuje koordinaci a řízení projektů, nicméně i na tyto změny je třeba pracovníky připravit. Dle nejnovějšího průzkumu PlanRadaru[3] je v České republice hlavní překážkou pro zavádění změn a nových technologií přetrvávající tradiční smýšlení účastníků stavebního procesu. Tento problém se týkal třetiny všech dotázaných firem. Společnosti by měly podobné varovné signály brát na zřetel a své zaměstnance či dodavatele s novými digitálními nástroji pečlivě seznamovat. I krátký praktický workshop či vysvětlení dokáže snížit případné obavy či neochotu ke změně. Pouze pracovníci, kteří se s novou technologií cítí komfortně a vidí její přínos v praxi, ji ve výsledku budou používat, což je také cílem.

Opomenout bychom neměli ani druhou stranu mince. V některých případech může být ve vedoucí pozici pracovník, který se novým technologiím brání a svým přístupem ztěžuje práci podřízeným, kteří by nové nástroje rádi využívali. Taková situace může vést k frustraci, snížení produktivity a zhoršení pracovních vztahů. V těchto případech je důležitá otevřená komunikace a snaha nalézt kompromis, který by vyhovoval všem zúčastněným stranám. Vedení společnosti by mělo současně podporovat zavádění inovací, stejně jako respektovat případné obavy a připomínky jednotlivců. Postupné zavádění nových technologií, dostatečné proškolení a zdůraznění přínosů digitalizace může pomoci překonat počáteční nedůvěru a zajistit hladký přechod k modernějším pracovním postupům.

Etické otázky: Jaké mají moderní technologie výhody i rizika?

Digitální technologie mají potenciál zvýšit kvalitu života všech prostřednictvím zrychlení výstavby, zlepšení kvality a udržitelnosti nových staveb a posunem inkluze na novou úroveň. Například využití BIM umožňuje optimalizovat design budovy s ohledem na její bezbariérovost a celkovou přístupnost. Dokumentace průběhu výstavby s využitím digitálních nástrojů zajišťuje vyšší míru transparentnosti jak mezi zúčastněnými stranami, tak z pohledu legislativy. A v neposlední řadě digitalizace umožňuje efektivněji plánovat využití zdrojů, snižovat produkci odpadů a začleňovat šetrná řešení, která vedou k udržitelnějšímu stavebnictví.

Potenciální nebezpečí spočívá v digitální propasti mezi různými sociálními skupinami – ať už v kontextu věku, vzdělání či třeba regionu. Nerovný přístup k technologiím a digitálním kompetencím může část populace znevýhodnit, protože nebude mít potřebné znalosti a zkušenosti s jejich používáním. Na první pohled se může zdát, že toto téma se tuzemska příliš netýká, ale například vzdělávání dětí během pandemie covidu-19 ukázalo, že tyto rozdíly v naší společnosti existují a mohou se promítat jak do osobního, tak profesního života. Podobným rizikům je třeba předcházet cílenou podporou digitální gramotnosti a zajištěním dostupnosti moderních technologií. Na tom se mohou podílet jak stavovské organizace a školy, tak samotné firmy, které budou své zaměstnance pravidelně vzdělávat.

Pár slov závěrem

Rychlý rozvoj stavebního průmyslu vyžaduje trvalou podporu iniciativ a projektů, které propojují veřejný sektor, komerční společnosti a vzdělávací instituce. Díky tomu lze dosáhnout vyšší efektivity odvětví, stejně jako přispět ke zlepšení kvality budov ve kterých bydlíme a pracujeme. Klíčem k úspěšnému zvládnutí výzev digitalizace je otevřený dialog mezi všemi zainteresovanými stranami, vzájemná spolupráce a proaktivní přístup. Digitalizace stavebnictví totiž není jen otázkou technologického pokroku, ale také sociální odpovědností. Důležitá je osvěta, jelikož digitalizace stavebnictví může sama o sobě prospět nejen firmám, ale také jednotlivcům a životnímu prostředí, které nás obklopuje a poslední dobou bije na poplach.


[1] https://www.skillsfuture.gov.sg/level-up-programme

[2] https://www.mpsv.cz/web/cz/kompetence

[3] https://www.planradar.com/cs/ebooks/digitalizace-stavby-nemovitosti/