Tatra scv

BBC: Tající permafrost ničí silnice i stavby, inženýři tápou

Peking 14. března (ČTK/BBC) - Věčně zmrzlá půda v polárních oblastech vlivem globálního oteplování postupně taje, což znepokojuje ekology, ale také inženýry. Budovy, silnice nebo železniční tratě, které kdysi vznikly na pevném podloží, totiž po změknutí půdy praskají a postupně se hroutí. Oteplování tak způsobuje obrovské škody a dělá starosti stavařům, kteří se musejí na nové podmínky adaptovat, napsal server BBC.

Hlavní silniční tah spojující čínskou provincii Čching-chaj s Tibetem se po svazích vlní tisíce kilometrů jako had a odhaduje se, že tudy proudí až 85 procent zboží mezi těmito dvěma regiony. Silnice ale leží na tající půdě, a terén tak postupně klesá, což způsobuje praskání vozovky. V asfaltu se objevují hluboké trhliny, jinde se povrch vlní nebo ujíždí.

Čínští odborníci, kteří změny půdy dlouhodobě sledují, upozorňují, že tání permafrostu zrychluje, což přináší i větší škody na silnicích a dalších stavbách.

V chladných regionech Arktidy žilo po dlouhá století domorodé obyvatelstvo, které se dokázalo na místní podmínky adaptovat, pak se ale do nich přesunuli lidé z průmyslových oblastí, kteří se pokusili oblast kolonizovat stavbami z oceli a betonu. A právě ty jsou teď v ohrožení.

Seznam staveb poničených táním permafrostu je už teď velice dlouhý. V ruském Jakutsku praskají stěny obytných domů, trhliny mohou zničit ropovody a způsobit potenciálně katastrofální škody na životním prostředí. Postupnou deformaci svého svatostánku sledují i duchovní v kanadském Inuviku. Stovky domů jsou na odpis na norském souostroví Špicberky.

Guy Doré z kanadské Lavalovy univerzity důsledky tání permafrostu sleduje léta. "Způsobí to obrovské problémy," říká a odhaduje, že asi polovina ze zhruba 4000 kilometrů kanadských silnic postavených na permafrostu kvůli oteplování začne degradovat. "Mluvíme tu o milionech dolarů na dodatečnou údržbu v oblastech, kde na to nejsou zdroje," dodává.

Tání půdy je pomalý a postupný proces. Když praskliny na asfaltu opravíte, většinou to nepomůže, protože se za rok objeví znovu. Inženýři, kteří tyto silnice stavěli, předpokládali, že tání jednou může přijít, proto jako podloží používali silnou vrstvu štěrku, která měla sloužit jako izolace. Po nějakou dobu to fungovalo, tání ale pokročilo natolik, že už to nestačí. "Jsme v bodě, kdy se mění starý permafrost, který dosud nikdy neroztál," varuje Doré.

V Jakutsku, kde žije asi 280.000 obyvatel, poškodilo tání permafrostu asi tisícovku budov. Některým škodám se dá předejít posílením základů nebo lepší izolací, jinde je zapotřebí přijít se sofistikovanějšími inovacemi.

Například bohaté ropné firmy v arktických podmínkách používají poměrně složitou technologii, která má pomoci udržet podloží chladné. Instalují proto trubky zvané termosifony, které dovolí teplu z půdy uniknout díky cirkulaci kapaliny a přirozené konvekci. Díky tomu zůstává půda stabilní a potrubí nehrozí poškození. Společnost ConocoPhilips instalovala na 1300 kilometrů dlouhém úseku ropovodu na Aljašce na 124.000 těchto zařízení.

Své finty už mají i silničáři. Při stavbě nových komunikací na krajnice sypou vrstvu kamenů, mezi kterými jsou mezery a právě ty fungují jako póry, kterými může teplo z podloží unikat k povrchu. Podstatné zlepšení může znamenat i volba světlejších stavebních materiálů, které nepřitahují sluneční paprsky a nepřehřívají se tolik jako tmavý asfalt.

Lidé se často uklidňují tím, že problém s permafrostem dlouho nepotrvá, protože jakmile jednou roztaje, podloží se usadí a už se nebude hýbat. Jenže podle Dorého je to falešná útěcha, neboť tání postupuje velice pomalu a může trvat i déle než jedno století.