MB

Balkony a lodžie je třeba chránit před vlhkostí. Pomoci mohou polyuretanové materiály

Obzvlášť v létě oceňují majitelé balkonů a lodžií možnost slunit se na čerstvém vzduchu, relaxovat nebo třeba pěstovat květiny, aniž by přitom museli opustit svůj byt. Aby balkon dlouho sloužil, je ovšem třeba chránit ho před vlhkostí. Jakmile se totiž voda dostane přes spáry do balkonové konstrukce, nemůže odtud odtéci a trvale poškozuje podklad. Hydroizolace balkonu má však mnohá drobná úskalí, na něž je třeba při její realizaci dávat pozor. O nich i o tom, proč jsou pro hydroizolaci ideální polyuretanové materiály, promluví Petr Müller, produktový manažer divize Weber společnosti Saint-Gobain.

Balkony a lodžie musí denně odolávat povětrnostním vlivům a rozmarům počasí. Aby byla životnost balkonové konstrukce co nejdelší, je třeba izolovat ji zejména proti vodě. Hydroizolace brání zatékání, chrání konstrukci před deštěm a celkově zlepšuje její odolnost. Zejména poslední dobou získává na popularitě renovace balkonů s pomocí polyuretanové technologie. „Bezešvá hydroizolace s polyuretanovou membránou je pro balkony ideální, protože se po ní dá nejen chodit, ale také slouží jako dekorativní prvek. A o to, aby byl balkon hezký a cítili jsme se na něm příjemně, jde především,” říká Petr Müller. Další výhodou je, že ji lze zvládnout i svépomocí. Je však třeba postupovat pozorně.

Při realizaci hydroizolace je důležité zaměřit se nejen na pochozí část, ale i na ostatní detaily, například přechod hydroizolace z vodorovné plochy na svislou,” upozorňuje Petr Müller. Při nesprávném spojování odlišných materiálů s odlišnou roztažností totiž hrozí riziko budoucích defektů. „Je proto třeba zvolit lepicí tmel a spárovací hmotu, které jsou flexibilní a mrazuvzdorné,” vysvětluje odborník z Weberu. Ty si s roztažností různých materiálů poradí a zároveň vydrží i zimní mrazy.

Podklad je nutné zbavit pórů

Pokud se do hydroizolace balkonů pustíme, je potřeba nejprve upravit podklad, na němž ji budeme provádět. Měl by být nejen soudržný a nosný, ale také ho musíme prostřednictvím zatření či alespoň penetrace zbavit pórů. „Z uzavřených pórů se nesmí uvolňovat vzduch, jinak přijde celá renovace vniveč. Při ohřevu podlahy balkonu se vzduch, který zvětšuje svůj objem, totiž bude chtít z pórů uzavřených polyuretanovým nátěrem uvolnit. Tím vzniknou puchýře, které následně prasknou a membrána tak bude v těchto místech prosakovat,” varuje odborník z Weberu. Jakmile máme hotovo, můžeme na místě styku podlahy s fasádou začít s nanášením polyuretanového tmelu. Jeho prostřednictvím zajistíme trvale pružné napojení vodorovné podlahy balkonu na svislou konstrukci fasádní zdi. K jeho aplikaci se používá tlaková pistole, která zajistí přesné zacílení na místo a tmel se díky ní dostane i do nejmenších spár.

Poté přichází na řadu osazení ukončovacího balkonového profilu, tedy kovové lišty lemující okraj balkonu. To je třeba přizpůsobit rozměrům balkonové desky. „Při jeho napojení na fasádu musíme dbát na to, aby se profil nedotýkal povrchu fasády. Krov se totiž roztahuje a smršťuje v závislosti na okolní teplotě, a potřebuje prostor. Konce profilu je proto dobré seříznout a přizpůsobit,” vysvětluje Petr Müller. Profil pokládáme směrem od vnějšího rohu balkonu a mezi jednotlivými částmi necháváme mezery velké dva až tři milimetry, abychom ponechali možnost diletace. K fixaci na železobetonovou desku balkonu je vhodný epoxidový lepicí tmel.

Tuhnutí hydroizolačního nátěru lze urychlit akcelerátorem

Další krok představuje epoxidová penetrace. „Tu je třeba naředit vodou, poměr však závisí na venkovní teplotě. Čím vyšší je, tím více vody je třeba do směsi vmíchat. Při větší vlhkosti a nižší teplotě můžeme od ředění upustit zcela,” říká odborník z Weberu. Penetraci naneseme plochým štětcem či velurovým válečkem a následně ji necháme 6 až 12 hodin zaschnout. Po uschnutí zůstane povrch ještě trochu lepivý. Zde právě přichází na řadu hydroizolační polyuretanový nátěr. „K vytvoření vodotěsné membrány stačí dvě vrstvy. Nátěr po balkonu jednoduše rozlijeme a pak rozprostřeme,” popisuje Petr Müller. Mezi vrstvami je obvykle nutné udělat až den dlouhou přestávku, ale pokud se nám nechce čekat, lze použít urychlovač tuhnutí.

Poslední fázi představuje dekorační polyuretanový nátěr. Je matný a můžeme si sami zvolit, jakou bude mít barvu. Pro jeho ozvláštnění navíc můžeme použít takzvané dekorační chipsy či vločky. „Vhazujeme je do nátěru průběžně během aplikace, aby vznikla jakási nepravidelná mozaika. Existuje mnoho barevných kombinací, které mohou zajistit jak decentní, tak i celkem extravagantní design balkonu,” říká odborník z Weberu. Po renovaci tak může být balkon nejen uchráněn před vlhkostí – může také představovat jednu z nejzajímavějších částí domu.

Podle Petra Müllera lze polyuretanový nátěr provést i na stávající podlaze balkonu, bez nutnosti celkové renovace. „Je ovšem nutné, aby podlaha byla soudržná, nebyly v ní výdutě a neobsahovala drolící se spáry,” upozorňuje odborník z Weberu. Situaci může v tomto případně zkomplikovat také vlhkost ukrytá pod keramickou dlažbou, která se ale těžko odhaluje. Je-li přítomná, hrozí při ohřevu venkovní teplotou uzavření vlhkosti a vzduchu v systému. „To by následně perforovalo hydroizolační membránu a celý systém by byl k ničemu,” varuje Petr Müller.