25 podepsána Deklarace Trenčianského samosprávneho kraja a Zlínského kraje o společné podpoře směřující k prosazení a uzavření mezinárodní smlouvy mezi ČR a SR. A následně byla ve Zlíně podepsána Dohoda mezi vládou ČR a vládou SR o propojení české rychlostní silnice R49 a slovenské rychlostní silnice R6 na česko-slovenských hranicích. Projekt se podařilo Nařízením EP a Rady EU o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě č. 1315/2013 dne 20. 12. 2013 zařadit do hlavní „core“ sítě TEN-T jako součást „Rýnsko-dunajského koridoru“. Několikerá společná zasedání vlád České a Slovenské republiky podpořila zařazení původního směru Zlín–Žilina do rychlostních mezinárodních silničních spojení R49/R6 mezi českou D1 u Hulína a slovenskou D1 u Púchova a napojení slovenské D3 na českou I/11 v úseku R5–Svrčinovec–státní hranice ČR/SROV. Projekt propojení ekonomických prostorů Moravy a Slovenska byl stvrzen memorandem na setkání regionálních hospodářských komor států V4 dne 31. 3. 2016. Přípravy se neobešly bez komplikací Složitá příprava stavby vyústila již v roce 2005 ve vydání Územního rozhodnutí, následně v roce 2008 ve vydání stavebního povolení a ve vyhlášení soutěže na dodavatele stavby, se kterým byla ještě téhož roku podepsaná smlouva o dílo. Zdálo by se tedy, že se zde již začíná realizovat projekt, který byl podpořen všemi významnými a odpovědnými orgány na české i slovenské straně. Avšak právě zde začíná přibližně čtrnáct let trvající martyrium rozkladů, žalob a soudních procesů vyvolaných některými ekologickými aktivisty, a to zejména spolků Egeria a Děti země. „Oba spolky se nepokrytě vyjádřily, že považují projekt za zbytečný a že s jeho realizací v principu nesouhlasí. Tento cíl zahalený do snahy o ochranu životního prostředí vedl k nekonečnému řetězci přípravy argumentů a opatření na často stejné námitky ekologů opakované v různých stupních přípravy stavby,“ vysvětluje Libor Žádník. „Je nutno objektivně uvést, že se nepodařilo vzhledem k velikosti stavby připravit dokumentaci tak, aby byla bez nedostatků zneužitelných jejími odpůrci, kteří v rozporu s odbornými studiemi a posudky považovali dle svých vyjádření projekt za zbytečný a vyvinuli maximální snahu o jeho zmaření, a kterým se také podařilo postupem času vydané stavební povolení zrušit,“ dodává. Jak křeček úředního šimla udolal Píše se rok 2024 a ve zlínské Správě ŘSD vzniká životem psaný scénář absurdního dramatu, frašky či sci–fi seriálu o stavbě jedné české dálnice, na jehož konci bude tučně napsáno „dle skutečných událostí“. Může to být ještě pohádka pro dospělé o tom, jak pár polních zvířátek a několik jejich nadšených ochránců obralo stát minimálně o pět miliard korun. Děj je plný zápletek a peripetií. V polích mezi Hulínem a Fryštákem vzniká zřejmě nejdražší cyklostezka v tuzemských dějinách. Původně to měl být sedmnáctikilometrový úsek dálnice D49 mezi Hulínem a Fryštákem. Odpor odpůrců stavby byl však natolik úporný, že úředního šimla udolal. Pomohl jim k tomu obyčejný křeček polní a na pomoc mu přišli netopýři a další zvířátka. Zatímco obyvatelé v okolí silnic I. a II. třídy na Zlínsku další desítku let dýchají špinavý vzduch z kolon výfuků tisíců projíždějících aut, v polích u Hulína zaměstnanci ŘSD na pokyn ekologů stěhují křečkovo doupě a budují speciální tubusy pro jeho bezpečný průchod pod dálnicí za miliony korun daňových poplatníků. „Ministerstvo dopravy bylo nuceno vydané Stavební povolení zrušit a celý kolotoč jeho přípravy započal znovu. Dle zákona o ochraně zvláště chráněných živočichů bylo potřeba získat postupně tři výjimky na některé tyto živočichy, Foto: ŘSD Ing. Libor Žádník, výkonný místopředseda Sdružení pro rozvoj dopravní infrastruktury na Moravě
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=