Praha 1. března (ČTK) - V minulosti budilo značné emoce a sporům se někdy nevyhýbá ani dnes. Vodní dílo Nové Mlýny v nížině pod Pavlovskými vrchy, kde se stékaly řeky Dyje, Jihlava a Svratka, vzniklo zejména proti povodním a jako vodní zdroj. Ustoupit mu muselo přes 1100 hektarů lužních lesů, pod hladinou tří nádrží zmizel tok Dyje v délce 28 kilometrů, celá řada rybníků, říčních ramen či kanálů, ale i vesnice Mušov, jejíž jediný pozůstatek - kostel - trčí z hladiny prostřední nádrže. V očích některých ekologů stále sporné dílo ale dokázalo zabránit rozšíření povodní na Břeclavsko v letech 1997, 2002 či 2010. Celé dílo bylo s poslední a největší dolní nádrží (Novomlýnskou) uvedeno do provozu před 30 lety, 3. března 1989.
Zatímco vodohospodáři přínos díla zejména pro vodní poměry na jižní Moravě oceňují a spokojeni jsou většinou například rybáři, turisté často žehrají na málo míst k rekreaci a často problematickou kvalitu vody a spoustu výhrad měli a mají ekologové. K posledním sporům mezi vodohospodáři a ekology ohledně nádrží patřila stavba dvou umělých ostrovů, které měly zvýšit plochy s vegetací ve střední nádrži, a problematika kolem navýšení hladiny nádrží.
Oblast pod Pálavou byla vždy krajinou protikladů. Nedostatek vody v období sucha a přívaly vod při častých povodních zde působily značné škody a podstatně ovlivňovaly veškerý život v oblasti. Snahy zlepšit vodní poměry a zabránit záplavám jsou proto na jižní Moravě a zejména na řece Dyji hodně staré. O úpravách Dyje se jednalo již v roce 1712. Tehdejší představa počítala se zabezpečením toku v úseku od ústí do řeky Moravy až po Znojmo. Morava a Dolní Rakousy jako země bývalé habsburské monarchie tehdy prosadily přednostní úpravu řeky mezi Jaroslavicemi a Novým Přerovem, která byla provedena v letech 1828-1831.
Další úpravy následovaly až po 50 letech, později bylo přijato nouzové řešení k ochraně Břeclavi: práce s přestávkami trvaly od roku 1911 až do roku 1933. Ve 30. letech 20. století byl upravován i dolní tok Svratky od soutoku s Dyjí, ve stejné době pak byla uvedena do provozu i Vranovská přehrada na Dyji. Pokračovat se mělo i po druhé světové válce, byly však provedeny pouze naléhavé dílčí úpravy místního charakteru.
Teprve v roce 1954 byl přijat státní vodohospodářský plán, jehož hlavními cíli byla ochrana téměř 25.000 hektarů před záplavami, vytvoření zdroje vody, upravení vodního režimu ve prospěch zemědělských, lesnických a vodárenských zájmů, zvýšení minimálních průtoků na Dyji, vytvoření podmínek k chovu ryb a rekreaci či využití vody k výrobě energie.
Klíčovou stavbou se přitom stala nádrž pro vyrovnání odtokových poměrů na Dyji, vodní dílo Nové Mlýny. Podle prvních studií mělo být zaplaveno území jen o rozloze 5400 hektarů, v pozdějším návrhu se ale již počítalo s rozdělením díla dvěma hrázemi na tři oddělené nádrže.
K urychlení výstavby přispěla dvouměsíční záplava na jaře 1956 a zvláště velká povodeň v roce 1965, kdy se voda vylila v polovině března a pokles začal až v červenci. Tehdy v kraji vzniklo rčení, že "když se Dyja v únoru vyleje, bude mít do roka ešče sedum mladých..."
Stavba Novomlýnských nádrží s celkovou plochou 32,3 km2 byla zahájena v roce 1975. Horní nádrž (Mušovská) byla uvedena do provozu v srpnu 1978, střední nádrž (Věstonická) v letech 1983 a 1987 a dolní nádrž (Novomlýnská) pak v roce 1989.
Horní nádrž s rozlohou 528 hektarů a maximální hloubkou 4,3 metru má kromě užitkového charakteru i rekreační účel, kdežto na střední nádrži, která má 1031 hektarů a jejíž největší hloubka je 5,3 metru, je rekreace zakázána a slouží jako přírodní rezervace pro hnízdění ptáků. V roce 2005 byla navíc tato střední nádrž vyhlášena v soustavě Natura 2000 ptačí oblastí, s cílem chránit vzácné druhy ptáků.
Dolní nádrž, jež je s rozlohou 1668 hektarů po Lipně a Orlíku třetí největší přehradou v ČR, je vodohospodářsky nejvýznamnější z celé soustavy. Úkolem této nádrže s maximální hloubkou 7,8 metru je snižovat špičky povodňových vln, zlepšit průtok a vyrábět elektřinu. Nádrž slouží také pro rekreaci (jachting, surfing) a rybolov.
Vedle kladů přinesly Novomlýnské nádrže i řadu problémů, zvláště nespokojeni byli a jsou ekologové, z nichž mnozí by nejraději nádrže buď úplně vypustili, nebo aspoň jejich hladinu co nejvíce snížili, aby uchránili různé rostliny a živočichy. Opačný požadavek mají hygienici. Ti chtějí zase hladinu co nejvyšší, protože čím víc vody, tím se méně prohřívá, čímž rostou v létě méně sinice, řasy a vodní květ (nádrže jsou totiž velmi mělké, hloubka často nepřesahuje dva metry). A vodohospodáři zase musejí dodržovat výši hladiny podle manipulačního řádu.
Loni ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD) v reakci na sucho a na poptávku zemědělců řekl, že letos by se mohla začít zvedat hladina střední a dolní nádrže o 35 centimetrů. Objem zadržené vody by se tak zvýšil o devět milionů metrů krychlových, které mají posloužit zemědělským závlahám a také lužním lesům v oboře Soutok.
Problémem je zde též koupání, které je často jen na vlastní nebezpečí, protože kašovitá voda plná řas a sinic odrazuje plavce sama o sobě.
A po roce 1989 byl také opuštěn jeden z původních hlavních důvodů pro výstavbu - vybudování rozsáhlých zavlažovacích kanálů na jižní Moravě (a původně i na slovenském Záhoří).