Rubrika: Ekologie

Díky vodním odvalovacím turbínám se i Elektrárna Prunéřov zařadila i mezi pomyslné obnovitelné zdroje energie

Prunéřov/Ledvice – Nejen z uhlí, ale i z vody vyrábí Elektrárna Prunéřov Skupiny ČEZ elektrickou energii. Zatímco v prvním případě jde vyrobená elektřina hlavně do přenosové soustavy, ve druhém slouží pouze k nasvícení areálu na výtoku z pojistných nádrží čerpací stanice odpadních vod. V tomto místě jsou totiž nainstalovány bezlopatkové odvalovací turbíny PROTUR. Po Elektrárně Ledvice, kde jsou čtyři stejné turbíny umístěny vedle sebe na výtocích z retenčních nádrží, jsou ty prunéřovské dalším prubířským kamenem. Turbíny jsou zde totiž jen dvě a svým umístěním za sebou vlastně tvoří účinný tandem.

„Princip odvalovací turbíny vynalezl koncem 20. století docent Miroslav Sedláček ze stavební fakulty ČVUT v Praze. Další odborníci se pak ujali jeho technického zdokonalení. Hlavní výhodou turbíny je schopnost pracovat na mimořádně nízkých spádech od 0,4 do 1,5 metru s různými průtoky vody. Prakticky se jedná o decentralizovaný ekologický zdroj obnovitelné energie pro venkovské oblasti. V případě Elektrárny Prunéřov jsme k instalaci využili přepad z pojistných nádrží čerpací stanice odpadních vod. Mohou ovšem i fungovat na okruhu chladicích věží, takže naším dalším pokusným cílem bude v rámci Skupiny ČEZ jaderná elektrárna Dukovany, či u výpustích sloužících ke stabilizaci hladin rybníků a sádek. Využití je opravdu různorodé, třeba na potoce protékající zahradou u rodinného domu,“ říká Petr Frydrych ze společnosti PROTUR Turbine (Precession ROlling TURbine).

Základní výhodou systému PROTUR je právě jeho schopnost efektivně pracovat s nízkými průtoky vody a právě malými spády terénu. Například při průměru rotoru 0,6m a spádu 1m a průtoku 100 l/s má turbína výkon 0,5 kW. Denní výroba tak činí 12 kWh elektrické energie. Pokud se do jedné soustavy zapojí čtyři stroje s výkonem 10 kWh za den, což je právě příklad Elektrárny Ledvice, tak za rok vyrobí až 3,7 MGW elektrické energie. Tedy o něco více, než ročně spotřebuje jedna domácnost. „Od instalace v Ledvicích jsme se pochopitelně dostali zase o něco dál, takže tandem dvou turbín dokáže vyrobit stejně tolik energie, jako čtyři turbíny vedle sebe. Pochopitelně opět záleží na proměnlivosti průtoku vody. Naplno tak jede jedna turbína a druhá se automaticky zapojuje při navýšení průtoku. Samozřejmě je tomu i naopak,“ dodává Petr Frydrych.

„V naší elektrárenské lokalitě už vodu jako obnovitelný zdroj energie využíváme řadu let. Pod Elektrárnu Tušimice totiž spadá i malá vodní elektrárna Želina. I zde jsme se pustili před časem do experimentu. Ve spolupráci s VUT Brno a Výzkumem a vývojem ČEZ jsme tak zprovoznili dvě vírové turbíny, které umí využít energii vody na nízkých spádech. Odvalovací turbíny přitom využívají ještě nižšího spádu vody, tedy pod jeden metr. Dali jsme proto šanci tomuto pilotnímu projektu, kdy se v praxi zkouší jejich zapojení za sebou v tandemu. Máme tak už v rámci elektráren Tušimice a Prunéřov v provozu tři různé principy výroby elektrické energie pomocí mechanické vodní energie. První je klasický a dlouhodobě osvědčený, tedy dvě více než sto let staré Francisovy turbíny a dále duo turbín pro energetiku 21. století, neboť ke dvěma vírovým z roku 2016 se nyní přidaly dvě zkušební odvalovací turbíny,“ říká Otakar Tuček, ředitel Elektráren Tušimice a Prunéřov. 

Jak se již ukázalo čtyři odvalovací turbíny, které více než rok bez problémů fungují na odtoku z retenčních nádrží technologie likvidace odpadních vod v Elektrárně Ledvice, mají dostatečný výkon, aby z celého prostoru technologie učinily bilančně energeticky soběstačný úsek Jejich součástí je i bateriové úložiště o kapacitě 12 kWh. „Spád odtékající vody z retenčních nádrží je 80 cm, tedy pro odvalovací turbíny tohoto typu téměř ideální. Vyrobená energie je přitom dostačující k napájení osvětlení a provozu objektu čistírny odpadních vod,“ uzavírá Miroslav Svoboda, ředitel Elektrárny Ledvice.

Ota Schnepp, mluvčí Skupiny ČEZ pro severozápadní a střední Čechy

Text k foto: Instalace odvalovacích turbín na výtoku z pojistných nádrží čerpací stanice odpadních vod Elektrárny Prunéřov.

Komplexnost opatření je cestou k udržitelnosti i v průmyslových halách

Praha, 22. září 2021 – Pokud by bylo možné pozemky určené pro průmyslové objekty hustěji zastavět v případě, kdy developer budovy pokryje zelení, získalo by využití rostlin na střechách a stěnách budov ekonomickou návratnost. To by prospělo většímu rozšíření zelených střech a stěn na budovách. Hlavně u velkých průmyslových objektů totiž dnes zelené střechy nejsou ekonomicky efektivním řešením. Shodli se na tom účastníci debaty o vlivu průmyslových areálů na jejich okolí, kterou pořádala Česká rada pro šetrné budovy.

„Když už se totiž jednou rozhodneme pozemek pro průmyslové objekty vyčlenit a umožnit zde tuto výstavbu, měli bychom ho zastavět co nejefektivněji. Započtení zeleně na budovách do koeficientu zastavěnosti pozemků by tak přineslo nájemcům ekonomické benefity. A pozitivní motivace funguje vždy lépe než restrikce,“ uvedl Jan Andrejco, technický ředitel firmy Panattoni, která je jedním z největších provozovatelů průmyslových areálů v zemi.

Odpařování vody z rostlin pomáhá proti přehřívání

V debatě se nicméně střetly dva názorové proudy, a to především nad tématem, jak nakládat s dešťovou vodou zachycenou na pozemku a střechách průmyslových areálů. Podle zakladatele a místopředsedy představenstva firmy LIKO-S, která mimo jiné staví zelené budovy, Libora Musila je efekt ochlazování okolního vzduchu nad budovami se zelenou střechou a stěnami neoddiskutovatelný. Jeho firma proto ve vlastním areálu vybudovala jak kancelářskou budovu se zelenou střechou a stěnami, tak i průmyslovou halu – svařovnu s extenzivní zelenou střechou, intenzivními zelenými stěnami a kořenovou čističkou.

Zástupce Panattoni nicméně plošnější využívání zelených střech na halách o velkých plochách, které mají široký rozpon střech, zatím nevidí jako ekonomické řešení. Veškeré zvýšené náklady na zesílení konstrukce by se v konečném důsledku přenesly na zákazníka. A nikoli jen na nájemce haly, ale na konečného zákazníka, na toho, který nakupuje v maloobchodě zboží právě od tohoto nájemce haly. „Dokud lidé budou chtít večer doma kliknout na net a objednat si televizi a ten samý večer, nejhůře zítra ráno ji mít doma, budeme muset mít poměrně husou síť logistických areálů,“ vysvětlil Andrejco.

Podle něho se firma velmi často setkává s požadavkem veřejnosti nebo úřadů zastavění pozemku pokud možno minimalizovat. To je ale z hlediska dopadů na přírodu chyba, lépe je vytěžit pozemek již tak určený k zastavění halami efektivně a na vedlejším pozemku vysadit třeba les, který může areál odstínit. To se děje například v Německu, Francii a dalších zemích. Tam se pozemky určené pro areály zastavují velmi hustě, na druhou stranu jsou ale určené jiné pozemky, na kterých developer jako kompenzaci například vysadí les. Podle urban climate architekta Petra Selníka z firmy Buildigo je ale ve srovnání s tímto řešením výhodou zelených střech a stěn fakt, že takto vysazené rostliny mohou kompenzační opatření realizovat ihned. Zatímco les roste mnoho let do fáze, než je schopen absorbovat dostatek CO2 a produkovat kyslík.

Naopak podle Musila je vhodnější postavit rovnou halu zelenou než postavit budovu, která přírodě škodí a jinde její dopady kompenzovat. „To že na jedné straně výstavbou přírodě uškodím a na druhé straně ji někde několikanásobně více prospěji, je určitě dobrá cesta. Nicméně je to cesta vítaná, ale pořád cesta napůl,“ řekl. Podle něho výstavbou haly bez překrytí zelenou střechou vlastně v přírodě vybudujeme radiátor, který odráží teplo zpět do atmosféry. V případě, kdy je střecha zelená, je její teplota v horkých letních dnech výrazně nižší.

Funkce zelené střechy:

–           Ochlazuje odpařováním vody

–           Zachycuje dešťovou vodu

–           Izoluje tepelně budovu a brání tepelnému ostrovu

–           Snižuje hlučnost

–           Vyrábí kyslík a pohlcuje CO2

Dnes využívaná řešení na halách:

–           Bílé fólie na střechách – brání tepelnému ostrovu

–           Retence vody v nádržích

–           Zadržená voda se opětovně používá na zalévání

–           Přečištěná šedá voda na splachování

–           Snižuje se tak spotřeba pitné vody

–           Retenční nádrže brání negativním následkům prudkých dešťů

–           Zasakovací kostky na parkovištích

Udržitelnost není jen zelená střecha

Většina průmyslových developerů dnes nicméně využívá efektivnější řešení, kterým je bílá fólie na střechách hal. Podle Lenky Matějíčkové, Head of Sustainability in Europe z poradenské společnosti Arcadis nejsou na halách některé benefity zelených střech využitelné. Zatímco v kancelářských nebo bytových budovách pomáhají zelené střechy izolovat horní podlaží v létě od tepla z vnějšku, v halách je tento efekt zbytný. Mají totiž světlou výšku 10 až 15 m a nehraje tedy roli, jaká je teplota pod střechou, kde se nepohybují zaměstnanci. Většina průmyslových hal, které se využívají na skladování, z toho samého důvodu ani není vybavena klimatizací.

„Zelená střecha, pokud jde o ochlazování, také není samospásné řešení a nelze od ní mít přehnaná očekávání,“ vysvětlil Lukáš Ferkl z Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT. Například rozchodníky, které se používají na extenzivní střechy, při extrémních teplotách přestávají fungovat. Zadržují totiž vodu především pro své vlastní přežití. Podle Matějíčkové z Arcadisu je třeba se na problematiku dívat komplexněji než jen pohledem zelené střechy. Důležitou roli podle ní hraje také svázaný uhlík v konstrukcích budov, které musí být kvůli zátěži zelených střech zesílené. Ocelové nebo betonové konstrukce totiž v sobě vážou velmi vysoké množství emisí CO2, které zelené střecha není schopna za celou svou životnost vykompenzovat. Důležité je také sledovat to, jak je areál vytápěn případně chlazen, kde provozovatel bere elektřinu apod. 

Základem je udržení srážkové vody v budově a jejím okolí a zároveň zamezení vytváření tepelných ostrovů. Ideálem je kombinace několika řešení, např. bílé odrazové folie na střechách velkých hal, nebo zelené střechy, doplněné o fotovoltaiku a vertikální zelené stěny. Ideálně řešená udržitelná budova integruje různá opatření, vyhovující specifikům daného projektu.

O České radě pro šetrné budovy

Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC) spojuje společnosti a organizace z oblasti šetrného stavebnictví: od projektantů, architektů přes dodavatele materiálů a technologií až po stavební firmy a developery. Chce podněcovat tuzemský trh k přeměně způsobů, jakými se navrhují, staví, rekonstruují a provozují budovy a urbanistické celky. Cílem je vytvořit zdravé, prosperující, ekologické a společensky ohleduplné prostředí s vyšší kvalitou života. Od svého vzniku v roce 2009 úzce spolupracuje s celosvětovou zaštiťující organizací – Světovou radou pro šetrné budovy (World Green Building Council), sdružující přes 90 zemí. V současné době má více než 80 členů. Všechny informace o činnosti Rady a jejích členech naleznete na www.czgbc.org

Heimstaden Bostad stanovuje nové cíle pro omezení globálního oteplování na 1,5 °C

Společnost Heimstaden Bostad si stanovila nové cíle v oblasti udržitelnosti a investuje 5 miliard švédských korun na to, aby do roku 2030 snížila emise skleníkových plynů nejméně o 46 % v souladu s ambicí Pařížské dohody omezit globální oteplování na 1,5 °C.

V lednu 2021 se společnost Heimstaden Bostad jako jedna z prvních celoevropských realitních společností působících v oblasti nájemního bydlení zavázala k iniciativě Science Based Targets (SBTi) a po důkladném interním procesu a přezkoumání provozních a ekonomických důsledků zvýšení svých ambicí s potěšením oznamuje nové klimatické cíle:

  • Snížit emise skleníkových plynů (GHG) do roku 2030 nejméně o 46 % (oblast 1 a 2).
  • Snížit množství nakupované energie v průměru o 2 % ročně do roku 2025.
  • Požadovat, aby dodavatelé pokrývající 70 % emisí z oblasti 3 stanovili vědecky podložené cíle do roku 2025.

Nové cíle doplní stávající cíle společnosti v oblasti udržitelnosti.

Celkové investice k dosažení nového cíle snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 se odhadují na 5 miliard švédských korun na základě současného portfolia nemovitostí a budou se zvyšovat s růstem společnosti. To zahrnuje cílené úsilí v celém hodnotovém řetězci, jako je změna paliva, zlepšení energetické účinnosti v celém portfoliu, instalace fotovoltaických elektráren a nákup elektřiny z obnovitelných zdrojů s certifikátem původu.

„Jsem hrdá na to, že mohu pracovat ve společnosti, která si uvědomuje závažnost klimatických změn a je ochotna investovat do dosažení odvážných cílů. Těžká práce začíná právě teď a my musíme tyto cíle splnit zapojením celé organizace, našich partnerů i zákazníků,“ řekla Katarina Skalare, ředitelka pro udržitelný rozvoj ve společnosti Heimstaden.

V celé EU se budovy podílejí přibližně 40 % na spotřebě energie a 36 % na emisích CO2 1. Zvýšením svých klimatických ambicí se společnost Heimstaden Bostad snaží pozitivně ovlivnit celosvětové úsilí v boji proti klimatickým změnám a přebírá zodpovědnost za svou ekologickou stopu pro zlepšení stavu planety a snad i pro inspiraci v oblasti bydlení.

„Jsme přesvědčeni, že je na nás všech, abychom přizpůsobili své chování a svou činnost společnému boji proti změně klimatu. Ve společnosti Heimstaden bereme svou odpovědnost jednoho z největších vlastníků rezidenčních nemovitostí v Evropě vážně a chceme jít příkladem při stanovování nových ambiciózních a vědecky podložených cílů udržitelnosti, které budou mít pozitivní dlouhodobý dopad i na naši finanční a provozní výkonnost,“ řekl Patrik Hall, generální ředitel společnosti Heimstaden.

Nové cíle a jejich plán budou zaslány SBTi k ověření.

„Těšíme se na zpětnou vazbu od společnosti SBTi. Stanovili jsme si ambiciózní, ale realistické cíle a plány a doufáme, že s podporou této iniciativy budeme úspěšní při plnění našeho podílu na zmírňování změny klimatu,“ řekla Skalare.