Stále víc demoliční suti se daří třídit, hlásí šéf TREPART

V Česku každoročně vznikají desítky milionů tun demoliční suti. Je tedy zcela zásadní řešit, jak ji co nejlépe roztřídit a zužitkovat, aby jí na skládce skončilo minimum. Dopady bouracích prací na životní prostředí se co nejvíce snaží tlumit jedna z nevýznamnějších demoličních společností TREPART s.r.o., která už víc než 25 let působí nejen na českém trhu.

Už při plánování demolice je nutné myslet na přírodu a lidi okolo. „Volíme takové technologie a postupy, které co nejméně zatěžují okolí hlukem a prachem. A samozřejmě používáme nejrůznější opatření, abychom škodlivé vlivy ještě víc tlumili. Staví se protihlukové bariéry a využívají se například mlžná děla na zkrápění okolí proti zvýšené prašnosti,“ popisuje obchodní ředitel TREPART s.r.o. Tomáš Picek.

Hlavní zátěží na životní prostředí je nicméně ukládání suti. Stále víc se tlačí na to, aby se maximum materiálu zrecyklovalo a znovu použilo, cílem je snížit množství dopadu i chránit zdroje. „Třeba cihly či beton se využijí jako zásypový materiál v nových stavbách či na vyspravení lesních a polních cest. Kvalitní cihelný recyklát se dá ale použít i na výrobu nových cihel. Dřevo míří na pilu, kde se z něj vyrábí štěpka, případně dřevovláknité desky a podobně,“ přibližuje Tomáš Picek.

Velká část třídění se odehrává už přímo při bourání, těžká technika používá kromě demoličních nástrojů i různé třídicí, jako jsou kleště či drapáky, kterými jednotlivé materiály dokáže separovat. Třídí se zvlášť dřevo, železo, hliník… Následně přichází ke slovu třídicí linky, do kterých se suť vloží a ty ji dokáží ještě víc roztřídit. Jsou ale samozřejmě i materiály, které se recyklovat bohužel nedají.

Zcela zásadní pak samozřejmě je, zda do demolice vstupuje i sanace nebezpečných látek, jako jsou azbest nebo olovo. „U těch je technologický postup jasně daný legislativou. Například práce s azbestem je ruční práce, jen s elektrickým náčiním,“ zmiňuje obchodní ředitel.

Neopomenutelným přínosem demolic je také fakt, že uvolní místo novým stavbám a není díky tomu nutné zastavět zelenou louku. „Trend je takový, že se města snaží nerozšiřovat příliš do dálky, ale přebudovávat třeba stávající staré haly na svém území. U kvalitních železo-betonových staveb je většinou výhodnější nebourat je celé, ale zachovat skelet a kompletně ho celý zastavět. I tyto částečné demolice v TREPARTU samozřejmě umíme. Vyžadují zkušené pracovníky a jsou časově náročnější,“ přibližuje Tomáš Picek.

Jak dlouho vlastně taková demolice trvá? Bývá demoliční firma často pod tlakem investora, který chce projekt dotáhnout co nejrychleji? „Investor už má většinou dle projektování představu, jak dlouho bourání bude trvat. Občas se stane, že se s navrženým termínem úplně neztotožníme, velmi záleží na skutečnosti, jak kvalitně je projekt připravený,“ podotýká na závěr člen vedení TREPARTU.

Text: redakce

Foto: TREPART