75 let EUTIT. 30 let pod zemí

Jak se tavený čedič stal součástí českých a světových bezvýkopových technologií

Autor: Robert Kostolány, EUTIT s.r.o.

Recenze: Ing. Marek Helcelet

Čedič

Asi není nikdo v České a Slovenské republice, kdo by se s čedičem nesetkal již v předškolním věku díky ikonické, na Vánoce pravidelně uváděné pohádce Pyšná princezna, kdy se za čedičovými varhanami u Kamenického Šenova (jednou z národních přírodních památek) skrývají princezna Krasomila s králem Miroslavem při pronásledování biřici zlotřilých rádců.

Z pohledu exaktních věd je čedič výlevnou vyvřelou horninou s tvrdostí mezi 6. a 7. stupněm Mohsovy stupnice tvrdosti. Jeho kvalitu a složení ovlivňuje přítomnost nejrůznějších minerálů, které mohou ovlivnit možnost jeho využití pro výrobky z taveného čediče. Jedním z čelných světových výrobců je plně česká společnost EUTIT s.r.o. se sídlem ve Staré Vodě u Mariánských Lázní, jen několik málo kilometrů od státních hranic se SRN.

Historie vzniku kanalizačního programu EUTITu

   V roce 1951 byla ve Staré Vodě zahájena výroba taveného čediče. V poválečném Československu se tak začal vyrábět materiál s mimořádnou odolností proti otěru, chemickému namáhání a vysokým teplotám.

 EUTIT ve Staré Vodě v 50. letech

   Co se týká chemické odolnosti, za studena je čedič odolný vůči všem kyselinám, zásadám i roztokům různých solí. Porušuje ho jen kyselina fluorovodíková. Po desetiletí nacházel uplatnění především v energetice, hutnictví, cementárnách a těžkém průmyslu. Ale jeho výhody pro uplatnění v prostředí kanalizací byly popsány Ing. Dr. Václaven Štíchou a kolektivem již v Technickém průvodci č. 8 - Odvodnění měst, kanalisace a čistírny, vydaném SNTL v r. 1959, kde se uvádí, že: „Vyhláška Vládního výboru pro výstavbu z 30.12.1955 (vydána v Úředním listu č. 3/1956) stanovuje povinné používání výrobků z taveného čediče u stok všude tam, kde je průtoková rychlost při kapacitním plnění stoky větší než 3 m/s.“ Takže tavený čedič se začal v kanalizacích používat již krátce po zahájení výroby - první známé realizace vznikly v roce 1952 v Mníšku pod Brdy, následovala Opava a v roce 1956 Uherské Hradiště, leč jednalo se spíše pouze o jednotlivé aplikace, což znamená, buď že Vládní vyhlášku nebrali tehdejší účastníci výstavby příliš vážně, nebo že nebyla obecně známa, zejména u provozovatelů kanalizací. Ucelený kanalizační program společnosti EUTIT tedy vznikl až o více než čtyřicet let později, přestože čedičové obklady stěn a přepadových hran byly např. využity při realizaci  obří odlehčovací komory po soutoku dvou kmenových stok u dálniční křižovatky D1 x D2 v Brně - Komárově.

(Obr. 2 - Odlehčovací komora OK D02 “Královka”) Zdroj kalendář BVK

Ale skutečná renesance použití čediče v kanalizaci vylétla jako Fénix z popela až po změně celospolečenské situace v r. 1989.

Privatizace přinesla nové myšlenky

Po privatizaci společnosti v začátcích 90. let se z původně výrobního podniku stala obchodně orientovaná firma, která začala aktivně hledat nové trhy. Jednou z oblastí se stalo do té doby opomíjený vodohospodářský trh a jeho možnosti. Nikdo tehdy netušil, že rozhodující impuls přijde zcela náhodou. V roce 1995 se jeden z jednatelů společnosti p. Jan Neústupný vydal představit výrobní program společnosti EUTIT k jednomu z nejprestižnějších a nejrenomovanějších provozovatelů kanalizací v ČR, do Pražských kanalizací a vodních toků. Přijal jej technický náměstek Ing. Jiří Šejnoha. Při prohlížení fotografií výrobků zaujal Ing. Šejnohu prohnutý čedičový dílec určený pro vyložení plavicího kanálu v Japonsku. Zeptal se, zda by bylo možné podobným způsobem vyrobit i dno kanalizační stoky. Pan Neústupný odpověděl zcela jednoduše  prostě: „Zkusíme to!“

A právě tímto okamžikem začal příběh kanalizačního programu společnosti, který nejenže trvá do dnešního dne, ale stal se odrazovým můstkem pro mnoho dalších  inovativních myšlenek pro nové produkty i v dalších segmentech výrobků EUTITu.

Od prvního prototypu k pražským normáliím

Následoval vývoj forem, zkoušky a společná práce s Pražskými kanalizacemi a vodními toky, dnešními Pražskými vodovody a kanalizacemi, a.s. (PVK). V roce 1996 byly největším odborníkem na materiály pro kanalizace v ČR schváleny první technické podmínky a přejímací pravidla pro používání výrobků z taveného čediče v pražských kanalizacích. V tomto duchu byl třem “dvorním” zhotovitelům PKVT zaslán požadavek na používání čedičových žlabů při rekonstrukcích a opravách jimi provozovaných kanalizací. Postupně vznikl kompletní sortiment čedičových žlabů pro vejčité profily dle pražských normálií od PN0 až po PN10.

Od několika žlabů ke kompletnímu systému

   Vývoj se ale nezastavil a mílovými kroky pokračoval výrobou dalších tvarů a velikostí. To, co začalo několika prototypy, se během několika let stalo standardním výrobním programem společnosti EUTIT pro PKVT a následně PVK. První realizace z přelomu tisíciletí jsou dodnes v provozu a nové realizace stále vznikají.

   Jenže cesta k všeobecnému používání čediče v kanalizacích tím ale stále nebyla otevřena. Opravy a rekonstrukce pražských, z kanalizačních cihel vybudovaných, stok byly prováděny vyfrézováním dnové části s následným vložením žlabů a jejich zafixováním. Ale zbytek republiky takový technický skvost jako Praha nemá. Proto byly hledány možnosti jak se dostat i na trh pro ostatní provozovatele kanalizací. A podobnou osobností, jakou byl v Praze Ing. Šejnoha, byl v Brně p. Stanislav Absolon z Brněnských vodáren a kanalizací, a.s. (BVK). Na jedné z prvních výstav VOD-KA o čedičové žlaby projevil zájem a tak byla domluvena prezentace jejich použití v terénu.

   Na tomto místě je nutno říci, že čedičové výrobky jsou z 99,9 % naprosto dokonalé a kvalitní. Avšak jaké maličkosti mohou kolikrát změnit chod dějin, svědčí i tato úsměvná historka. Pan Absolon tedy souhlasil s jejich použitím, ale při úplně první montáži, během spouštění žlabu do šachty, jeden z našich žlabů praskl. Jen šťastnou shodou okolností se nikomu nic nestalo. Pan Absolon tehdy rezolutně prohlásil: „Tak tohle tady nechci!“. Jen díky obrovskému úsilí pana Neústupného se mu podařilo vysvětlit, že nešlo o vlastnost materiálu, ale o ojedinělou výrobní vadu. Následný rozbor ukázal, že v odlitku zůstalo cizí těleso – pravděpodobně porcelánová pojistka, kterou některý z elektrikářů nedbale náhodou odhodil do zásobníku kamene. P. Absolon si prasklý střep schoval, ale když jsme jej o něj později žádali, vždy s úsměvem říkal: „Dám vám ho, až půjdu do důchodu.“. Přiznám se, že jsem na to časem úplně zapomněl. O to větší bylo moje překvapení, když jsem ho krátce před jeho odchodem do důchodu navštívil. Sáhl do skříně, podal mi onen legendární střep a řekl: „Bobe, tady máš něco na památku.“. Dodnes jej mám schovaný. Připomíná mi to, jak málo někdy chybí k tomu, aby byla dobrá věc znovu zapomenuta. Kromě této politováníhodné nedbalosti může k prasknutí dojít zejména z důvodu přítomnosti odolných minerálů při tavení surové horniny a následném odlití, nebo nedodržením technologického postupu při postupném zchlazování v chladících tunelech.

Co však bylo daleko důležitější, byla skutečnost, že p. Absolon svůj původní negativní pohled změnil a stal se aktivním spolutvůrcem v programu výroby prefabrikovaných trub kruhových i vejčitých profilů s vyložením dna z čedičových žlabů. V první fázi přesvědčil brněnskou Prefu o nutnosti výroby vejčitých profilů „vídeňského“ typu, tj. v poměru šířky a výšky 2/3. Při prvních pokusech se Prefa trochu bránila při reklamacích BVK, že žlaby ve dně trub nejsou zarovnané. Následně jsme ve výrobě zajistili měření šířky a výšky každé tvarovky a podle mírných rozměrových rozdílů jsme je začali barevně rozlišovat tak, aby jak výrobci trub, tak i zhotovitelé staveb měli ulehčenou práci při zabudovávání žlabů do konečné podoby kanalizací.

   Na základě již vyrobených trub s čedičovým obložením se o ně začali zajímat další a další provozovatelé kanalizací, kteří požadavky na jejich užívání přenášeli do projektové sféry. Na tomto místě nelze nezmínit zejména pražskou projekční kancelář KO-KA s.r.o. a Ing. Štěpána Moučku. Ten plně pochopil výhody, které čedič v oblasti odkanalizování měst a obcí přináší a neustále nás stavěl, a stále staví, před nové výzvy ohledně tvarů a velikostí nových výrobků. Podle mě je jím navržené řešení stažení průtoku splaškových vod ve více jak třicetimetrové spadišťové šachtě nad Novou Libní pomocí čedičové šroubovice podobný technický klenot jako Eiffelova věž.

Bezvýkopové technologie otevřely další cestu

   Další významný milník přišel v roce 2001. Společnost EUTIT představila první čedičovou troubu určenou pro mikrotunelování o délce 1000 mm a světlosti DN 300. Právě na mezinárodní konferenci No-Dig Praha 2001 byla dne 11. září odborné veřejnosti představena možnost využití taveného čediče i při bezvýkopové výstavbě potrubí. I přes toto poněkud nešťastné načasování se tím otevřela další kapitola využití tohoto materiálu. Od té doby nachází čedič své místo nejen při výstavbě nových stok, ale také při jejich obnově pomocí moderních bezvýkopových technologií.

Třicet let pod zemí

Při příležitosti 75 let společnosti EUTIT si připomínáme také třicet let od okamžiku, kdy se tavený čedič vydal pod zem - do světa kanalizací a bezvýkopových technologií.

Za uplynulých třicet let byly čedičové prvky společnosti EUTIT použity při stovkách staveb kanalizačních stok v České republice i v zahraničí. Technologie se mezitím výrazně změnily. Dnes se stále častěji využívají bezvýkopové metody výstavby i sanací. Přesto zůstává základní požadavek stejný jako před třiceti lety – vytvořit konstrukci s co nejdelší životností a minimálními nároky na údržbu. Právě zde nachází tavený čedič své místo i v současnosti. Ne proto, že by byl nejmodernějším materiálem, ale proto, že dlouhodobě potvrzuje své vlastnosti přímo v náročném provozu, kdy kanalizace trpí transportem sedimentujících látek. Ale nejedná se jen o to ochránit dno a stěny stok, ale v souvislosti se vzrůstající síranocementovou korozí betonových konstrukcí v důsledku stále více omezovaného odvětrávání kanalizací jsou čedičové prvky vhodné i pro ochranu stropů. O tom by mohli vyprávět zejména polští pracovníci kanalizačního provozu v Krakově.

Poděkování průkopníkům

   Když se dnes ohlédneme za třiceti lety kanalizačního programu společnosti EUTIT, je vhodné připomenout jména lidí, kteří stáli u jeho zrodu, byť samozřejmě nelze zmínit všechny.

   Především to byli pánové Jan Neustupný a Pavel Dragoun z firmy Eutit, kteří se rozhodli přijmout výzvu a věnovali obrovské množství času, energie a odvahy vývoji zcela nového výrobního programu. Z PVK kromě již zmíněného Ing. Šejnohy za myšlenku a vstřícnost poděkování patří pánům Sojkovi, Vojtěchovi Karáskovi, Petrovi Lukešovi, Františkovi Janouškovi a dalším odborníkům z Pražských kanalizací a vodních toků, Ing. Petrovi Sýkorovi a Ing. Petrovi Kocourkovi, přičemž nelze opomenout ani bohužel tragicky zemřelého Ing. Michala Dolejše (PVK), který byl velkým příslibem a nadějí stát se největší osobností v oboru kanalizací nejen v ČR.

Ze stavebních firem to jsou Janoušek a Krovoza, Kankol, Čermák a Hrachovec, za to, že dokázali spojit zkušenosti projektantů, provozovatelů a výrobce do společného vývoje. Projektantům z firmy Ko-Ka za inovativní myšlenky, v Brně kromě p. Absolona poděkování za šanci použít čedič patří také jeho nejbližším kolegům Ing. Markovi Helceletovi a Ing. Pavlovi Královi. Ing. Tomášovi Krzákovi a Bobovi Petrželkovi z fy MT, a.s. za to, že se nebáli a sami nabídli pomoc s prvními protlaky a testováním, a za úspěšné stovky metrů, které realizovali. Práce všech jmenovaných i těch, které jsem nezmínil, položila základy výrobního programu, který se během tří desetiletí stal běžnou součástí českého vodohospodářství.

Slovo na závěr

   Výrobky z taveného čediče v kanalizacích nejsou na rozdíl od dlažeb na první pohled vidět. Jsou ukryty několik metrů pod našima nohama. Právě tam však již více než třicet let chrání kanalizační systémy před opotřebením a pomáhají prodlužovat jejich životnost. Možná právě to je největší ocenění každého technického materiálu. Když o něm není slyšet, protože spolehlivě plní svou práci.

   Ale stejně jako se zeptal český velikán Jára Cimrman ruského dramatika Čechova při psaní jeho divadelní hry o dvou sestrách: „Ale není to málo, Antone Pavloviči?!“, tak i my bychom se sami sebe měli takto ptát. Není na čase, aby se podzemní svět dostal do širšího povědomí obyvatelstva, aby čedič neznali jen z půvabné pohádky? K tomu nám - výrobcům, ale i vám všem čtenářům tohoto časopisu přeji nejen odborné znalosti, ale i ochotu a sílu prezentovat svoje znalosti, zkušenosti a propagování kvalitních výrobků pro kanalizace, protože ty jsou obecně tou nejdražší inženýrskou sítí, a s ohledem na jejich výměnu nejvíce zatěžují veřejný prostor. Pokud ovšem nejsou realizovány pomocí bezvýkopových technologií. A proto:

• zástupci investorů, nebojte se přesvědčovat ty, kteří mají měšce v rukou, aby je pro takovéto stavby otevřeli
• projektanti, vzdělávejte se v tomto krásném, budoucnost majícím technickém oboru a snažte se většinu staveb inženýrských sítí projektovat pomocí BT
• zástupci provozovatelů, požadujte realizování staveb kanalizací chráněných čedičovými obklady a požadujte realizovat pomocí technologií BT i vodovody.

S těmito ne zrovna skromnými přáními se s vámi loučím citátem římského císaře Julia Césara: „Čedič je stejně věčný jako pyramidy v Gíze!“ ☺ A že to možná nepronesl? Komu to vadí?