19 NO DIG 31 / 2-3 ZE STAVEB / FROM CONSTRUCTION SITES ně realizace díla, neboť od předání pracoviště byla do dvou týdnů kompletní technologie včetně tunelovacího stroje připravena pro zahájení ražeb. Těm předcházel slavnostní akt svěcení sošky sv. Barborky farářem Jánem Halamou. Při tomto slavnostním aktu došlo i k pokřtění tunelovacího stroje, jemuž bylo propůjčeno jméno Emílie, na počest kolínské rodačky Emílie Bartoňové, která pomáhala výsadkářům z paravýsadku Silver A v průběhu druhé světové války. Ještě, než byl stroj převezen do místa stavby kabelovodu, byl dočasně uložen v prostorách společnosti Metrostav v Horních Počernicích. Zde proběhlo cvičení pracovníků Báňské stanice Odolov, kteří simulovali různé scénáře vyproštění zraněného z prostoru odtěžovací komory při pracích v přetlaku. Toto cvičení přineslo několik důležitých praktických poznatků. Samotná ražba byla zahájena zaražením stroje skrz čelní stěnu startovací šachty do cca 2 m mocného bloku tryskové injektáže. V průběhu ražby v těsnícím bloku z tryskové injektáže v okruhu pro odtěžbu materiálu cirkulovala voda. Po proražení bloku byla voda nahrazena bentonitovou suspenzí požadované kvality. S touto suspenzí ražba pokračovala. Proces ražby byl monitorován kontinuálním měření povrchových deformací, pootočení resp. prostorových deformací kolejí. Monitoringem byla vysledována poměrně zpožděná odezva (v řádu několika dnů až prvních týdnů) povrchových poklesů na průjezd stroje aktuálním místem. Měření bylo natolik citlivé, že bylo možné vyhodnotit i aktuální amplitudy deformací při průjezdu vlaků. Rychlost ražeb v úvodní fázi byla cca 6 m/den, což odpovídá zatlačení 2 ks trub během jednoho dne. Průměrné postupy v úvodní fázi jsou ovlivněné zabíháním celého systému a počátečními nutnými úpravami, jako je třeba přemisťování sacího čerpadla bentonitové suspenze, posouvání konstrukcí pro závěsné vedení bentonitových potrubí, dokončování startovacího rámu apod. Poté, co byly veškeré podpůrné technologie na svých definitivních pozicích a stroj se mohl rozjet svou plnou rychlostí, podařilo se během jednoho dne dosáhnout výkonu o hodnotě 12 m ražby. Poté, co postup ražeb dospěl do rozhraní zeminového a skalního prostředí, došlo ke zpomalení postupu ražeb a denní výkony se pohybovaly mezi hodnotami 3 – 6 m ražeb. Prorážka nastala dne 8. 12. 2024. Emílie byla poté vysunuta na provizorní ocelovou konstrukci v cílové jámě, na které byla provedena demontáž stroje a postupné vytažení na povrch. Po vyražení celého raženého kabelovodu, byla skrz pakry pro lubrikaci provedena dodatečná cementová injektáž rubu prefabrikovaného ostění. Cílem injektáže byla stabilizace horniny ovlivněné ražbou a minimalizace dodatečných sedání povrchu v budoucím období. Shrnutí, zajímavosti a poznatky z projektu • Na realizaci projektu se podíleli pracovníci z celkem 8 zemí (Argentina, Česká republika, Francie, Makedonie, Německo, Rumunsko, Slovensko, Ukrajina). • Ražba probíhala v zeminách, pevných skalních horninách a poměrně významném úseku tzv. smíšené čelby. • Nevyšší dosažené sedání povrchu dosáhlo hodnoty 22 mm. • Průměrný denní postup ražby byl 4,8 m Závěr Ražba kabelovodu pod kolínským nádražím představuje příklad realizace mikrotuneláže v prostředí výrazně odlišných geotechnických podmínek, charakterizovaných nesoudržnými zeminami až zdravými rulami, jejichž pevnost dosahovala až 180 MPa. Stavební činnost při provádění kabelovodu ovlivnila provoz železničního nádraží jen minimálně. Úspěšná realizace ražby byla umožněna vstřícnou spoluprací všech zúčastněných – od investora díla, přes projektanty až po zhotovitele. Poděkování patří také provozním zaměstnancům samotného nádraží za jejich ochotu a spolupráci. Obr. 6 – Zkoušky bentonitové suspenze Obr. 7 – Osazování dílce protlačovacího potrubí Obr. 8 – Pohled do útrob raženého kabelovodu Obr. 9 – Závěrečná prorážka
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=