ROČNÍK 31 1 /2025 ZPRAVODAJ ČESKÉ SPOLEČNOSTI PRO BEZVÝKOPOVÉ TECHNOLOGIE MAGAZINE OF CZECH SOCIETY FOR TRENCHLESS TECHNOLOGY NODIG
1 NO DIG 31 / 1 ÚVOD / LEADING ARTICLE NA ODBORNÉ TÉMA / TECHNICAL TOPICS 1 Z ČINNOSTI CzSTT / NEWS FROM CzSTT Z ČINNOSTI ISTT / NEWS FROM ISTT Editorial pro NO-DIG č. 1/2025 Ing. Karel Franczyk, Ph.D.............................................................2 Co nového v ESC ISTT? Ing. Karel Franczyk, Ph.D.............................................................3 30. výročí CzSTT Ing. Marek Helcelet.......................................................................3 Vytahování potrubí Robin Cimr.................................................................................5 Ústí nad Labem – protlak u Mariánské skály Ing. Michal Sodomka................................................................7 Brno, Dřevařská - rekonstrukce kanalizace a vodovodu Ing. Igor Fryč............................................................................11 Osobnosti CzSTT - Ing. Igor Fryč. ................................... 16 Kalendář akcí pořádaných ve světě a v ČR. ................... 17 Seznam členů. ............................................................... 18-20 ZE STAVEB / FROM CONSTRUCTION SITES RŮZNÉ / MISCELLANEOUS INFORMATION NO DIG 30 / 1 1 NO DIG 31 / 1 NODIG ZPRAVODAJ ČESKÉ SPOLEČNOSTI PRO BEZVÝKOPOVÉ TECHNOLOGIE MAGAZINE OF CZECH SOCIETY FOR TRENCHLESS TECHNOLOGY Vychází třikrát ročně / Issued three times a year REDAKČNÍ RADA: Předsedkyně: Ing. Bc. Lucie Karásková Nenadálová, Ph.D. Členové: Ing. Karel Franczyk, Ph.D. Ing. Ladislav Haška, VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s. Ing. Pavel Král, BVK, a.s. doc. Ing. Petr Šrytr, CSc., FSv ČVUT v Praze Ing. Jan Frantl, Subterra a.s. Ing. Marek Helcelet, BVK, a.s. Robert Kostolány, EUTIT s.r.o. Ing. Petra Niedlová, Steinzeug Keramo s.r.o. Grafická úprava a sazba: Yvona Pollaková Vydává CzSTT Česká společnost pro bezvýkopové technologie, Bezová 1658/1, 147 14 Praha 4 Adresa redakce: CzSTT, Bezová 1658/1, 147 14 Praha 4 Tel./fax: +420 241 096 783 E-mail: office@czstt.cz, czsttczstt@grbox.cz www.czstt.cz Registrace: MV CR II/6 - OS/1 - 25465/94-R Tisk: Tiskárna Brouček s.r.o., Michelská 4/11, 140 00 Praha 4 Příspěvky uveřejněné v tomto časopise nemusí vyjadřovat názory redakce. Přetisk článků je možný pouze se souhlasem redakce a s uvedením zdroje. ISSN 1214-5033 Toto číslo vyšlo dne 8. dubna 2025 This issue was published on April 8th 2025 Redakční uzávěrka 11. března 2025 Editorial close on March 11th 2025 OBSAH CONTENTS
2 NO DIG 31 / 1 Ing. Karel Franczyk, Ph.D., předseda CzSTT EDITORIAL / LEADING ARTICLE Z ČINNOSTI ISTT / NEWS FROM ISTT Vážení čtenáři, loni uplynulo třicet let od založení naší Společnosti pro bezvýkopové technologie. Proto bude ústředním článkem tohoto čísla bilancování dosavadní historie, popsané jedním z pamětníků našich začátků – Markem Helceletem. V mailu, ve kterém mi Marek tento článek posílal, zmiňoval i vzpomínky na večírky z dřevní doby začátků společnosti. Dovolte, prosím, abych tedy jeho bilancování doplnil o jednu osobní vzpomínku s (možná) širším přesahem. V roce 1999 bylo naší společnosti teprve 5 let a konala se konference v překrásném Českém Krumlově. Bylo to několik dnů poté, co se mi narodil třetí syn, a tak jsem považoval za slušnost a příjemnou povinnost, že pozvu po konferenční večeři kolegy z CzSTT na pár panáků do baru. Vyvinulo se to ve velmi příjemné noční posezení, kdy mým nejvěrnějším souputníkem byl tehdejší šéf útvaru projekce SčVk a.s. Milan Hruša. S Milanem jsme v té době dokončovali první nasazení mikrotunelovacího stroje v ČR a pojilo nás jakési pouto, ve kterém by bylo těžké odlišit, kde končí pracovní spolupráce a vzájemná úcta, a kde začíná osobní přátelství, podobnost povah nebo sdílený pohled na svět. Kdykoliv jsme si pak s Milanem telefonovali – bez jediné výjimky – vždy se zeptal, jak se daří „malému Danečkovi“, kterého jsme v Krumlově tak úspěšně zapili. Podotýkám, že od krumlovské konference uplynulo loni dvacet pět let, a že s Milanem si voláme a potkáváme se stále. Miminko, které jsme tehdy zapíjeli, se proměnilo v dospělého muže. Mimochodem byl k vidění na poslední konferenci v Táboře jako obchodní zástupce firmy Geonex na jejich stánku. S Milanem, který se kupodivu za těch dvacet pět let nezměnil vůbec a mezitím působil jako technický ředitel SčVK a.s. a nyní jako specialista Severočeské servisní a.s., se potkávám stále a vždy nezapomeneme probrat nejen pracovní otázky, ale i naše rodiny – naposledy jsme probírali osudy jeho dcery ve Francii. Proč o tom tady píšu? Protože CzSTT není jen soubor návodů, pravidel a projektů týkajících se bezvýkopového provádění staveb. Je to také (a možná zejména) skupina skvělých lidí, kteří se znají, ctí se a dokážou společně pracovat, bavit se, sdílet své starosti a radosti, pomáhat si, zahrát si spolu golf nebo si dát sklenku něčeho. Spojuje je všechny těžká práce v zemi, v blátě, ve skále, nebo v prostředí uzavřených temných a páchnoucích stok. Musí se vyrovnat s výkyvy trhu, administrativními těžkostmi, s nadřízenými, s podřízenými, s účetními, finančními úřady, s konkurencí – na příklad ze strany výkopových firem. Přesto dorazí na naše konference plni rozumného optimismu, energie a v dobré náladě. Dovolte, abych všem členům za tuto skvělou atmosféru poděkoval a popřál nám všem do dalších třiceti let nejen úspěšné projekty, ale i krásné mezilidské vztahy kolem nich. Karel Franczyk, předseda CzSTT ropu, Skupina pro severní a jižní Ameriku a skupina pro Asii a oblast Pacifiku. Je už mým automatickým údělem, že ve skupině pro Evropu působím i já, a jsem zvědavý, co toto působení přinese. Samozřejmě o tom budu čtenáře informovat. Na webových stránkách ISTT jsou přehledně uvedené chystané konference jednotlivých afilací a také hlavní konference NO DIG pořádané ISTT. Ta příští bude ve Vancouveru ve dnech 27. 10. – 30. 10. 2025. Zasedání výkonné rady bude 26. 10. 2025. V roce 2026 pak bude mezinárodní NO DIG v Aucklandu na Novém Zélandu ve dnech 28. - 30. 9. V kalendáři jsou uvedeny i některé národní konference, včetně té naší v Mikulově. Z našeho pohledu by mohla být zajímavá i konference a výstava v polském Krakově ve dnech 9. - 11. 4. 2025. Karel Franczyk V Ostravě 16. 2. 2025 Z činnosti ISTT bych rád upozornil na několik relativních novinek: - Byly přepracovány webové stránky a to tak, aby se daly provázat s jednotlivými asociacemi. Vzhledem k tomu, že i naše (CzSTT) stránky byly přepracovány relativně nedávno, zatím jsme se do procesu nezapojili. Ale to propojení by umožnilo řadu sdílených operací, o které by mohl být zájem, takže je to asi věcí nějaké nedaleké budoucnosti. - ISTT začalo vydávat internetový týdeník s názvem Global Trenchless, kde jsou aktuality týkajících se ISTT ale i jednotlivých firem, projektů či technologií. Doručování týdeníku je právě jednou z věcí, která je ve sdíleném formátu stránek jednodušší, ale lze zařídit i tak. Zájemci, ať se prosím obrácí přímo na mě (kfranczyk@seznam.cz) - ISTT také pořádá semináře na webu – tzv webináře. A to na různá témata. V březnu to byla pomoc dronů s mapováním inženýrských sítí. Podrobnosti lze opět najít na stránkách www.istt.com. - Dále bylo dohodnuto, že v rámci ISTT vzniknou tři pracovní skupiny a to podle regionu – Skupina pro EvAuckland
3 NO DIG 31 / 1 Z ČINNOSTI CzSTT / NEWS FROM CzSTT 30. VÝROČÍ CzSTT Ing. Marek Helcelet, Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. Recenze: Ing. Karel Franczyk, Ph.D., Ing. Igor Fryč V poněkud turbulentním období, které prožíval spolek CzSTT v r. 2024, došlo k citelné obměně výboru, a proto trochu zaniklo 30. výročí založení spolku, sdružujícího účastníky výstavby inženýrských staveb, prováděných pomocí bezvýkopových technologií. Třicet let! To je takové trochu indiferentní výročí. Je to obdobné, jako v životě člověka. Není to už mále, ale není to ani moc. Je to však již čas na malé ohlédnutí zpět a čas vydat se vpřed se silou nabytých vědomostí a zkušeností, kdy lze oboje zúročit ve všeobecný prospěch společnosti. I když lze předpokládat, že v důsledku neustále rostoucího tlaku na udržitelnost životního prostředí čeká na jakoukoliv metodu bezvýkopové technologie zářivá, sluncem zalitá budoucnost, není na škodu připomenout si, alespoň zčásti doby, kdy tomu tak nebylo, stejně jako výrazné okamžiky CzSTT a osobnosti, které se o perspektivu skvělého „příští“ zasloužily. Založení CzSTT Prakticky téměř celé 20. století se neslo v duchu budování nových inženýrských sítí, jako byly zpočátku vodovody, poté kanalizace, rozvody elektrických sítí, následované rozvody tepla a energií jako parovody a plynovody. A přestože každá stavba prováděná otevřeným výkopem nějakým způsobem limituje život dotčených obyvatel, společnost v těch časech byla obecně méně zhýčkaná, lidé nebrali dodávání vody, tepla, světla apod. jako samozřejmost a i dopravní zatížení sídel bylo v porovnání s dnešním stavem spíše úsměvné. S postupem času však došlo k tomu, že inženýrské sítě začaly stárnout a nastala nutnost jejich obnovy. K tomu se přidávaly požadavky na pokládání nových sítí, jako jsou různé kabelové trasy, a to nikoliv na sloupy, ale do země. Doprava, zejména ve městech, zhoustla, takže jakékoliv omezení veřejného prostranství začalo být obyvatelstvem vnímáno negativně. V prostředí socialistických států šlo nevoli obyvatelstva nějakým způsobem ještě eliminovat, ale v zemích, kde nevládla diktatura proletariátu a byl brán zřetel na občanská práva a soukromé vlastnictví se jako nezbytná ukázala nutnost řešení obnovy starých inženýrských sítí a výstavbu nových nějak jinak, než prostým výkopem. Proto v západních a severských státech Evropy a severní Americe začaly být zhruba od poloviny 70. let 20. století vyvíjeny metody, kterými by bylo možné stavby provádět s minimálním omezením výkopových prací. Po pádu železné opony začaly tyto metody pronikat i do historických zemí Koruny české, ale zpočátku narážely na spoustu překážek. Od neznalosti jednotlivých metod a možností jejich využití na straně projektantů, zhotovitelů provozovatelů sítí nebo pedagogů na všech stupních vzdělávacího procesu až po byrokratická omezení schvalovacích orgánů. Samozřejmě se vyskytovaly světlé výjimky, ale jednalo se převážně o podniky, působící v důlních stavbach. Ve světě tou dobou již existovala mezinárodní společnost pro bezvýkopové technologie (ISTT), sdružující několik národních společností v oblasti využívání bezvýkopových technologií nejvyspělejších zemí. Za nemalé podpory ze strany GSTT a jejího předsedy Dipl. Ing. Rolfa Bieleckeho, Ph.D. inicioval Ing. Stanislav Drábek na jaře 1994 založení České společnosti pro bezvýkopové technologie CzSTT, jejímž prvním předsedou (byť pouze na časově krátkou omezenou dobu) se po vzoru ostatních národních společností stal představitel akademické sféry prof. Ing. Jiří Barták, DrSc. z ČVUT Praha. Již v následujícím roce proběhla v Praze 1. národní konference o BT. I když účast na ní byla spíše komorní, odstartovala nádhernou „jízdu“, kdy po třiceti letech se bezvýkopové metody staly běžně využívanými a technologie pro jejich provádění jsou v portfoliu každé trochu slušnější stavební společnosti. Úspěchy CzSTT na mezinárodním poli Díky neutuchajícímu entuziasmu, nadšení a mravenčí práci v ISTT se v neuvěřitelně krátké době po založení CzSTT podařilo tehdejšímu výboru husarský kousek v podobě získání pořadatelství mezinárodní konference ISTT. V roce 2001 se v prostorách Kongresového centra v Praze sešli odborníci z celého světa, aby se podělili o své zkušenosti a získali nové. Naneštěstí, v důsledku náboženského fanatismu, kdy po útoku na WTC v New Yorku došlo ke zřícení budov „Dvojčat“, nebylo možné konferenci důstojně ukončit v plánované podobě. Jaký to byl významný úspěch, se ukazuje až nyní, kdy se o místo pořádání konference svádí v ISTT těžké zákulisní boje. Je tedy otázkou, zda se ještě někdy v budoucnosti podaří mezinárodní konferenci o bezvýkopových technologiích do ČR dostat. Nepopiratelnými úspěchy je i získání tří prvních míst v soutěži ISTT o nejlepší stavbu realizovanou pomocí BT, stejně jako pěti prvních míst v kategorii nejlepší studentská práce. O respektu, který v ISTT chovají vůči českým odborníkům, svědčí i účast několika předsedů CzSTT v jejích řídících orgánech. A jako první na světě Čestné předsednictvo konference. Zleva – A. Zwierchovska (Tech. univerzita Kielce), generlní ředitel VAK Hradec Králové Ing. Z. Kouba, prof. Ing. F. Klepsatel, CSc., primátor města Hradce Králové Ing. O. Divíšek, předseda CzSTT prof. RNDr. M. Karous, DrSc. Stánek CzSTT, ISTT John Castle, Prof. RNDr. miloš Karous, DrSc., Gert Fischer
4 NO DIG 31 / 1 Z ČINNOSTI CzSTT / NEWS FROM CzSTT získal nejvyšší ocenění za práci v ISTT právě zakládající člen a hybatel všeho dění v CzSTT během prvních dvaceti let její existence, bohužel již zesnulý, Ing. Stanislav Drábek. Osobnosti CzSTT Samozřejmě nelze vyjmenovat všechny, kdo se kdy podíleli na práci v rámci CzSTT a jejího vedení, přesto je nutné uvést přinejmenším všechny dosavadní předsedy. Po již zmíněných, kterými byli profesor Barták a Ing. Drábek, to byli Doc. Ing. Ivo Vávra, CSc., prof. RNDr. Miloš Karous, DrSc., Ing. Stanislav Lovecký a současný předseda Ing. Karel Franczyk, Ph.D. Jejich neocenitelnými pomocníky byli mj. dlouholetý sekretář Ing. Jiří Kubálek, CSc., „šedá eminence“ a všemi oblíbený čestný člen CzSTT Ing. Oldřich Kůra, neúnavný bojovník za využívání BT na všech stavbách realizovaných v prostředí měst a obcí a propagátor výuky o metodách BT ve školství Doc. Ing. Petr Šrytr, CSc. Dále také šéfredaktoři redakčních rad Ing. Jiří Bezrouk, Ing. Miloš Karásek, Ing. Lucie Karásková Nenadálová, Ph.D., ale i další výrazné postavy z dřívějších výborů CzSTT jako např. Ing. Jiří März, Ing. Monika Esterková, Ing. Štěpán Moučka nebo ze současného výboru Ing. Igor Fryč, Ing. Michal Sodomka či p. Robert Kostolány, ale i další a další, kteří se nějakým způsobem zapisují do krátké, ale o to bohatší historie Vyhlášení studentské soutěže o cenu CzSTT 2024/2025 Česká společnost pro bezvýkopové technologie vypisuje pro období akademického roku 2024/2025 studentskou soutěž o nejlepší studentskou práci (bakalářskou práci, diplomovou práci, písemnou práci ke státní doktorské zkoušce) v oblasti návrhu řešení, projektování, výstavby, rekonstrukce, rehabilitace a provozu inženýrských sítí s uplatněním bezvýkopových technologií - včetně zahrnutí oblasti výzkumu, geotechnického a dalšího průzkumu, inženýringu, unifikace, technických podklad, informační báze a koordinace). Ceny: 1. cena 15 000Kč • 2. cena 8000 Kč • 3. cena 5000 Kč CzSTT. A přestože nebyla členkou CzSTT, nelze nezmínit organizátorku dvaceti pěti národních konferencí, paní Vlastu Valentovou. A co ještě na závěr zpětně popřát jubilantovi? Ať se i nadále daří projektantům připravovat smysluplné stavby pomocí BT, všem realizačním členům CzSTT získávat a následně dobře vyprojektované stavby bez potíží realizovat a konečným uživatelům ať takto provedené akce bezporuchově slouží minimálně po dobu jejich životnosti bez jakýchkoliv poruch. Dále neutuchající aktivitu všech členů, včetně chuti podělit se s ostatními o své poznatky, které mohou být velice cenné při výstavbě dalších staveb. Na úplný závěr pak samozřejmě ještě oslavení spousty dalších jubileí. Předsedové CzSTT: 03/1994 - 04/1994 prof. Ing. Jiří Barták, DrSc. 04/1994 - 04/1998 Doc. Ing. Ivo Vávra, CSc. 04/1998 - 04/2007 prof. RNDr. Miloš Karous, DrSc. 04/2007 - 04/2012 Ing. Stanislav Drábek 04/2012 - 04/2024 Ing. Stanislav Lovecký 04/2024 - Ing. Karel Franczyk, Ph.D. Dámy a pánové, s hlubokým smutkem jsme se dozvěděli o náhlé smrti prof. Dr. PETRA ŠRYTRA. Tato zpráva nás všechny na IRQ a v okolí našeho ústavu velmi zarmoutila. Od roku 2006 je prof. Dr. Šrytr spolehlivým a věrným hostem našeho fóra. Jeho angažovanost vůči nadaci Joachima Lenze a jeho neustálá účast z něj udělaly ceněnou a vlivnou osobnost naší komunity. Zejména v naší vzpomínce zůstane jeho jmenování Kohlkčnigem v roce 2014 - jako výraz spojení s naším fórem a jeho vřelou, otevřenou povahou. S jeho účastí jsme počítali i letos. O to bolestivejší je ztráta, pro kterou nyní truchlíme. Budeme na prof. Dr. Šrytra vzpomínat jako na inspirativního konverzačního partnera, oddanného spolubojovníka a milého člověka a zachováme ho v čestné památce. Jeho rodině v této težké době vyjadřujeme upřímnou soustrast. Přejeme Vám hodne síly a útěchy, abyste se vyrovnali s touto bolestnou ztrátou. V tichém soucitu Jménem celého týmu iro Mike Bčge Generální ředitel Institutu pro stavbu potrubí e.V.
5 NO DIG 31 / 1 NA ODBORNÉ TÉMA / TECHNICAL TOPICS VYTAHOVÁNÍ POTRUBÍ Robin Cimr Recenze: Ing. Ladislav Haška Jak již bylo v minulosti uvedeno, jsou v České republice pravidelně realizovány projekty s využitím bezvýkopové technologie pluhování. Pomocí tzv. lanového pluhu, který se skládá z navijáku a pluhu spojené s ocelovým lanem, bylo možné mnohem rychleji provést instalaci podzemních kabelů i potrubních tras (pro vodu, kanalizaci a plyn) rychleji, levněji a šetrnější k životnímu prostředí. Vzhledem k obzvláště vysokým tažným silám navijáku jsou možné i hloubky pokládky větší než 2 m, přičemž je možná vícenásobná pokládka energetických systémů nebo trubek o průměru DA350 mm. Pokud jsou pro pokládku pluhu potřeba větší hloubky nebo průměry trubek, lze použít speciálně vyvinuté pluhové zařízení současně pomocí dvou navijáků. Poté lze dosáhnout maximální hloubky 3,2 m a zaorat trubku o průměru DA700 mm. Tažné síly až 160 tun se dosáhnou u kolového navijáku nebo až 180 tun u navijáku s pryžovým pásovým pohonem. Pravidelně se uvažovalo o využití síly navijáků pro různé jiné projekty, např. pro vyprošťování těžkých předmětů. Systematicky bylo plánováno zejména obrácené použití pluhového zařízení, a to „vytahování“ již instalovaných trubek nebo kabelových systémů. V zásadě platí, že při implementaci procesu „tažení trubky“ se určitá délka segmentu ocelové trubky vytáhne pomocí vysokých tažných sil, které může poskytnout naviják. K tomuto účelu je na jednom konci potrubí připevněna tzv. "tažní hlava" (přivařením). Ten se skládá z kladky, přes kterou je provlíknuto tažné lano navijáku. Konec ocelového lana je připevněn k vozidlu navijáku. Použitím kladky se tažné síly zdvojnásobí. Samotná vysoká tažná síla navijáku však nevystačí k vytažení segmentu potrubí ze země. Důvodem je zhutněná zemina, která se nahromadila kolem ocelové trubky za poslední roky a působí na trubku vysokým třecím odporem. Aby se tento třecí odpor snížil, musí se uvolnit přilnavost (koheze) zeminy k trubce. Řeší se to pomocí hydraulického kladiva, které namontované na velkém bagru (20 tun) „klepe“ na opačný konec potrubního segmentu. Aby to bylo co nejúčinnější, umístí se na otvor potrubí na této straně potrubí uzávěr. Jedná se o krátký kus trubky (cca 0,5 m), který má o něco menší průměr než vnitřní průměr trubky a ke kterému je přivařena „přední deska“. Na desce je připevněný malý kroužek, který drží hrot hydraulického kladiva a zabraňuje jeho sklouznutí při „zatloukání“. Jakmile bylo promyšleno detailní plánování, konkrétně příprava, zdroje a provedení procesu, mohlo se začít s hledáním vhodného projektu. Velmi se osvědčila spolupráce s budějovickou firmou EG.D Plyn, která v projektu "VTP Planá nad Lužnicí - Soběslav" využila už v roku 2020 instalaci ocelových trubek "technologií torpédovému pluhování". V projektu v roce 2024 se nakonec našel vhodný projekt na „bezvýkopový vytažení“ starých ocelových linek. U obce Horní Třebonín byla přeložena stávající trasa plynovodu, takže nová trasa musela být instalována pomocí nových ocelových trubek a stávající, starý plynovod musel být odstraněn. Jednalo se o vysokotlaké ocelové potrubí pro dopravu plynu o rozměrech DA219/6,3 mm, které bylo uloženo v hloubce cca 1 m před cca 50 lety. V tomto projektu bylo použito naviják FWF80, což je hydraulický naviják na podvozku dvounápravového nákladního automobilu MAN. Hydraulický naviják je poháněn vlastním motorem nákladního automobilu, přičemž na válec za kabinou je bez křížení navinuto ocelové lano o délce cca. 100 m o průměru 42 mm. Lze vyvinout maximálně 160 tun tažné síly. Během procesu tažení je vozidlu zabráněno "sklouznutí
6 NO DIG 31 / 1 NA ODBORNÉ TÉMA / TECHNICAL TOPICS zpět" opěrnou radlicí, která je "ukotvena" v zemi. Tyto možné tahové síly by mohly snadno překročit maximální pevnost v tahu ocelové trubky a způsobit její prasknutí. Bylo proto důležité určit maximální tahové síly ocelové trubky a zajistit, aby nebyly během procesu tažení překročeny. Zkušební délka pro potrubí byla stanovena na přibližně 100 m, přičemž pomocný jámy byly vykopány každých 100 m. V této jámě se pak oddělil úsek potrubí. Po připevnění trakční hlavice na jednom konci a závěru o 100m dále na druhém konci úseku potrubí začal bagr „klepat“ na uzávěr ve směru tahu hydraulickým kladivem - za současného tahu za tažnou hlavici. Teprve tato kombinace procesu tažení a „klepání“ součastne na ocelovou trubku umožnila, aby se segment potrubí po nějaké době oddělila od okolního zemního krytu a byl vytažen ze země malou tažnou silou pouze pomocí navijáku. Poté, co se první 100m segment ocelové trubky vysunul ze země a zcela ležel na povrchu, byla trakční hlavice odstraněna a připevněna k dalšímu úseku (opět o délce cca 100 m). Uzávěr na druhým konci potrubí byl odstraněn již před finálním vytažením a bude použií pro další úseky. Naviják a rypadlo s hydraulickým kladivem se umístí u dalšího segmentu a proces je znovu zahájen. Pomocí této metody bylo možné staré plynové potrubí v krátké době odstranit ze země, přičemž výkopové práce byly minimální a jen zapotřebí pouze na příslušných koncích potrubí. Na zbývajících úsecích se výkopové práce neprováděly. To znamenalo, že práce mohly být provedeny efektivně, s malou námahou a s rychlým postupem prací a takto odstraněné úseky nevyžadovaly žádné výkopové práce a tedy ani promíchání zeminy. Průměrná doba potřebná k vytažení 100 m ocelového plynovodu byla přibližně 20 minut od začátku vytahování do konce procesu, kdy trubka spočinula na povrchu. Mohla tak být úspěšně aplikována nová varianta bezvýkopový technologii u stavby potrubí. V současné době probíhá projekt výměny staré ocelové trubky za novou. U této zase nové variantě bezvýkopový metody se na starý potrubí připevní nová ocelová trubka a současně s vytažením staré se na stejné místo vtáhne nová ocelová trubka.
7 NO DIG 31 / 1 ZE STAVEB / FROM CONSTRUCTION SITES ÚSTÍ NAD LABEM – PROTLAK U MARIÁNSKÉ SKÁLY Parametry dodávky dle zadávací (soutěžní) dokumentace (viz obr. č. 1): - Startovací šachta – půdorysné rozměry byly 13,45 × 3,10 m a hloubka 3,90 m, šachta byla situována na parkovišti na ulici Předmostí a její celkový objem byl 162,61 m3. - Cílová šachta – půdorysné rozměry byly 9,0 × 3,1 m a hloubka 3,5 m, šachta byla situována pod nábřežní zdí, kde měla přerušit cyklostezku, která je vedena podél Labe. Dále mělo být v řece provedeno dosypání břehu, který měl chránit konstrukci šachty. Celkový objem cílové šachty byl 97,65 m3. - Mezilehlá šachta – tato šachta byla navržena do jízdního pruhu ulice Přístavní a měla být jako cílová pro protlak DN 1400 a protlak 2× ocelové chráničky DN 600, který měl být proveden pod nábřežní zdí. Tato šachta měla být provedena na šířku jednoho jízdního pruhu, a proto měla Ing. Michal Sodomka Recenze: Ing. Jan Frantl Na začátku roku 2024 uzavřela společnost OHLA ŽS smlouvu na realizaci protlaku ocelové chráničky DN 1400 na stavbě Ústí n. L., ČS Mariánská skála a úprava stoky Z. Účelem této stavby bylo přepojení stoky X do stoky Z1. Trasa protlaku je vedena pod železničním náspem a pokračuje dál pod Přístavní ulicí až na břeh řeky Labe. Příprava před realizací Obr. č. 1 – Výřez ze zadávací dokumentace mít půdorysné rozměry 3 × 2 m a hloubku 5 m. - Provedení protlaku ocelové chráničky DN 1420 × 16 mm délky 50,2 m, jehož součástí bylo zbudování prostupu přes protipovodňové opatření, které mělo být tvořeno sloupy injektáže o průměru cca 80 cm. - Provedení prostupu pod opěrnou zdí pro dvě chráničky DN 600 o celkové délce 10 m. - Vystrojení protlaku DN 1400 dvěma ocelovými chráničkami DN 600, do kterých bylo zataženo PE potrubí d 400. Po vystrojení protlaku byl prostor mezi chráničkami vyplněn popílkocementovou suspenzí. - Uzavření konců chrániček DN 600 gumovými těsnicími manžetami. Před zahájením vlastních prací bylo nutné provést kontrolu některých vstupních parametrů, které měly zásadní vliv na samotnou realizaci. Jako první byla za protipovodňovou zdí provedena kopaná sonda, kde jsme si ověřili, zda do protlaku nebude zasahovat skalní podloží. Blízká přítomnost Mariánské skály (cca 50 m od startovací šachty) v nás tuto obavu trochu vyvolávala. Žádný výchoz nebyl v sondě zastižen. Dále bylo nezbytně nutné ověřit přesnou výškovou polohu stávající kanalizace DN 600, která měla být křižována naším protlakem (viz obr. č. 2). Po obnažení kanalizace bylo provedeno přesné zaměření. Obě skutečnosti jsme následně předali projektantovi pro ČPHZ, který zpracoval finální verzi dokumentace. Vzhledem k dopravním komplikacím s šachtou v jízdním pruhu a zjištěné poloze kanalizace u cílové šachty bylo nakonec domluveno, že dojde ke snížení nivelety protlaku.
8 NO DIG 31 / 1 ZE STAVEB / FROM CONSTRUCTION SITES NO DIG 30 / 4 Díky této úpravě jsme podešli základy opěrné zdi a úpravou polohy ocelových chrániček DN 600 bylo možné protlak vystrojit tak, aby tyto chráničky prošly mezerou mezi těmito konstrukcemi. Po této úpravě jsme mohli šachtu v komunikaci vypustit. Parametry naší dodávky dle projektu zpracovaného projektantem s oprávněním na ČPHZ (viz obr. č. 3): - Startovací šachta – půdorysné rozměry šachty byly změněny na 7,5 × 5,5 m a hloubka byla zvětšena na 4 m, poloha startovací šachty se neměnila, objem šachty dle upravené PD byl 165 m3. - Cílová šachta – upravené půdorysné rozměry byly 5,6 × 4,5 m a hloubka se též změnila na 4 m, poloha šachty se nezměnila a byla situována těsně k nábřežní zdi. Objem šachty byl tedy nově 100,8 m3. - Provedení protlaku ocelové chráničky DN 1400, jehož délka se prodloužila na 54 m, což byla délka původní mezilehlé šachty (viz obr. č. 4). - Montáž ocelových chrániček DN 600 dle upraveného příčného řezu do horní části chráničky DN 1400. - Vystrojení ocelových chrániček DN 600 kanalizačním potrubím d 400 o celkové délce 110 m. Obr. č. 2 – Navržené křížení kanalizace DN 600 s protlakem Š8400138,62 136,32 0,0000 2 x PEHD (DN/OD) 400, d 400x23,7, PE 100 RC (typ 3) SDR 17, dl.79,1m Chránička OC 1420/16 mm, dl. 54,0m 2 x Chránička OC 630/9, dl. 55,9m Schody budou obnoveny Chránička OC 630/9 Chránička OC 630/9 PEHD 400 PEHD 400 PEHD 400 PEHD 400 násyp 1:1 Pracovní plošina 7,5 5,5 PROTLAK DN 1400 (1420/16), DL. 54,0m 4,5 5,6 Stoka KG500 (podle zaměření) VYLOUČENÍ PROVOZU - 10m Č.1 Č.2 Č.3 Č.4 Č.5 PSČ 779 00 TOVÁRNÍ 1059 / 41 OLOMOUC - HODOLANY s.r.o. STUPEŇ: PROJEKT BÁŇSKÉHO PROJEKTANTA JMÉNO: ING.PAVEL KLÁSEK OS PROJEKTANT: VISSO s.r.o.,TOVÁRNÍ 1059/41, 779 00 OLOMOUC Č. Obr. č. 3 – Výřez z prováděcí dokumentace
9 NO DIG 31 / 1 ZE STAVEB / FROM CONSTRUCTION SITES výkresy, které by celou situaci vyjasnily. Ovšem odpověď byla jasná: V archivu nic není, protože byl kdysi vytopen. Vzhledem k poloze zdi bylo ale zřejmé, že se jedná o základ železničního náspu, a bylo velmi pravděpodobné, že na druhé straně bude stěna totožných parametrů. Při jednání na kontrolním dnu stavby bylo dohodnuto, že ražba bude plynule pokračovat a kamenná zeď bude postupně rozebírána. Jednotlivé kameny měly velikost až 60 cm. Celá zeď měla nakonec mocnost 3,5 m. Podzemní voda Realizace Samotná realizace byla zahájena v dubnu 2024 a na celou výstavbu jsme dle uzavřené smlouvy měli čtyři měsíce. Výkop startovací šachty byl kromě bourání základu staré budovy bez větších komplikací. A to byla poslední jednoduchá věc na této stavbě. Po zahájení ražby ve staničení 2 m se na čelbě objevila stěna z kamenů, přes které na čelbu vyvěrala podzemní voda (viz obr. č. 5). Ihned bylo zahájeno pátrání u správce trati, zda nemají někde v archivu nějaké vytékající mezi kameny nás mohla dopředu varovat, že nás čekají další komplikace. A skutečně se i tak stalo. Ve staničení 5,5 m se po vybourání zdi na čelbě objevily zvodnělé a velmi nestabilní zeminy. Tato geologie v kombinaci s železničním provozem nad ražbou nás vedla k projednání zpevňovacích injektáží, aby nemohlo docházet k nadloží protlaku, což se povedlo. Ovšem přítoku podzemní vody jsme nezabránili. Voda vtékající do protlaku unášela jemnou frakci zeminy a způsobovala následné dotvarování nadloží. Úbytek jemné frakce a velkého množství vody vedl k poklesům kolejí, ty nakonec poklesly o 3 cm. Množství vody nás zaskočilo, ale s dalším postupem prací se vše vysvětlilo. Při hloubení kontrolní sondy před zahájením prací jsme na podzemní vodu nenarazili, ovšem sonda byla provedena za protipovodňovou stěnou, a odpovídala tudíž hladině vody v Labi. Ovšem protipovodňová stěna vetknutá až do nepropustných vrstev zabraňovala odtoku podzemní vody do řeky a hromadila se pod železničním náspem, což byl důvod, proč se na čelbu tlačilo takové množství vody. Po osmi metrech s výše popsanými komplikacemi, jsme chráničku úspěšně dotlačili k dalšímu základu Obr. č. 4 – Upravený podélný profil protlaku DN 1400 Obr. č. 5 – Pohled na kamennou zeď ve staničení 2 m 137,90 - 139,18 136,90 - 138,18 ŽB. PRÁH C30/37-XF3 PODKLADNÍ BETON C12/15-X0 130,390 / / / / / / / / NEPROPUSTNÉ PODLOŽÍ VÝKOP, ZÁSYP CLONA VYSOKOTLAKÉ INJEKTÁŽE 131,00 OHUMUSOVÁNÍ, OSETÍ TL. 15 cm TĚSNENÍ - BENTONITOVÝ PÁSEK Ústí nad Labem 133,13 134,78 133,71 Stoka KG500 (podle sondy) 133,29 1420 200 630 Ě 130,00 PROTLAK DN 1400 (1420/16), DL.54,0m, j=3,75% Beton zdi (podle sondy) 3950 132,52 3000 5350 7945 8130 2770 3390 INJEKTÁŽ POD OPĚRNOU ZEĎ
10 NO DIG 31 / 1 ZE STAVEB / FROM CONSTRUCTION SITES železničního nasypu. Přítok vody se podařilo minimalizovat. Mocnost této zdi byla zase 3,5 m, ale tentokrát bylo její zmáhání komplikovanější tím, že injektáž z protipovodňové stěny se dostala i mezi tyto kameny a vytvořila pevnou betonovou stěnu (viz obr. č. 6). Tato stěna byla proto velmi pevná a průchod trval delší dobu. Po proražení pokračovala realizace protlaku do míst, kde už nebyla podzemní voda, a vše vypadalo na hladké dokončení protlaku až do cílové šachty. Ale opět jsme se spletli. Ve staničení 37,5 m se na čelbě objevila vrstva štěrkodrti. Tato čelba se nacházela pod ulicí Přístavní a nadloží v tomto místě bylo 2,4 m. Podle dostupných informací se mohlo jednat o konstrukční vrstvy dřívější komunikace. A opět začalo schvalovací kolečko. Nikdo nevěděl, jaká další skladba se nad protlakem vyskytuje, a proto se opět přistoupilo k injektáži. Nakonec byla provedena až k opěrné zdi. Prostup pod opěrnou zdí již proběhl bez komplikací a protlak byl 12. července 2024 konečně vyražen v celé délce 54 m (viz obr. č. 7). Po vyklizení vybavení byla v místě protipovodňové stěny provedena vyplňující injektáž, tak aby byla zajištěna nepropustnost kolem ocelové chráničky. Vystrojení proběhlo hladce dle předpokladů a následovala poslední operace, kdy bylo do ocelových trub DN 600 zataženo PE potrubí d 400 (viz obr. č. 8). Závěr Stavba pro nás skončila zásypem startovací šachty. Ovšem pro našeho objednatele toto martyrium zdaleka neskončilo. V polovině září 2024 dorazila i do Ústí nad Labem povodeň a cílová šachta byla zatopena. Stavba byla na nezbytně nutnou dobu pozastavena. Co říct závěrem? Na padesátimetrovém protlaku jsme toho zažili mnoho. Naši zaměstnanci si i s těmito nepříznivými podmínkami poradili na výbornou a celé dílo bylo dokončeno v požadovaných parametrech. Jediné, co se nepodařilo dodržet, byl termín. Ten byl nakonec několika dodatky smluvně prodloužen, což je ovšem vzhledem ke všem popsaným skutečnostem pochopitelné. Obr. č. 6 – Proinjektovaný základ pod železničním náspem Obr. č. 7 – Místo křížení kanalizace DN 600 s protlakem Obr. č. 8 – Pohled na zatažené PE potrubí d 400
11 NO DIG 31 / 1 ZE STAVEB / FROM CONSTRUCTION SITES BRNO, DŘEVAŘSKÁ – REKONSTRUKCE KANALIZACE A VODOVODU Ing. Igor Fryč Recenze: Ing. Jan Frantl 1. Vzpomínkový úvod V úvodu článku si nemohu odpustit osobní vzpomínku na brněnskou ulici Dřevařská, která se nachází v relativní blízkosti centra města. Ulice to není dlouhá, ale je známá tím, že se na jejím začátku nachází sídlo státního podniku Povodí Moravy, na druhém jejím konci pak sousedí s renomovanou projekční společností Aquatis, ale před rokem 1989 zde sídlil také významný inženýrský podnik VRV (Vodohospodářský rozvoj a výstavba). Jedno červnové dopoledne roku 1988 po této ulici kráčel nervózní novopečený inženýr a směřoval přímo do brněnské centrály tohoto podniku za jejím ředitelem. Tím inženýrem jsem byl já a byl jsem vybaven protekcí od mámy, která řediteli brněnské pobočky (svému švagrovi) přikázala: „Ať kouká jejímu klukovi domluvit nějaké kloudné místo ještě před tím, než odejde na vojnu“. Od strýce jsem dostal během pěti minut instrukce, abych se zastavil na adrese Kopečná 20 v sekretariátu ředitele Zdeňka Blažka a že závod speciálních prací č. 16 státního podniku Ingstav Brno je to pravé pro mladého a neklidného absolventa brněnské techniky. Jak mi doporučil, tak jsem ještě tentýž den učinil a po přátelském přijetí u pana ředitele definitivně zpečetil svůj další profesní osud se značkou Ingstav a tunely všeho druhu. Proto se nikdo nemůže divit, že jsem vynaložil všechen svůj obchodní um, abych dosáhl toho, že se budu osobně se svým kolektivem podílet na celkové rekonstrukci a obnově pro mě tak významné ulice Dřevařská. To jsem vůbec netušil, že se tak stane v podobě dvojjediné. 2. Běžný úvod Místo stavby se nachází na samém okraji městské části Brno – střed, při hranici s městskou částí Brno – Královo Pole, nedaleko bývalých ikonických sportovišť Za Lužánkami. Projekt celkové rekonstrukce ulice Dřevařská v sobě zahrnoval nejenom rekonstrukci kanalizace a vodovodu, ale i celkovou opravu povrchů a komunikací včetně výměny kabelových vedení, veřejného osvětlení a znovuzřízení mobiliáře a obnovy městské zeleně. Tento článek se však vztahuje pouze k rekonstrukci kanalizačního sběrače a domovních přípojek. 3. Popis projektu 3.1. Stavební a vodohospodářská část Projekt spočíval v rekonstrukci stávající jednotné kanalizace, která byla postupně vybudována v letech v letech 1905, 1911, 1927 a v současné době se již nacházela v nevyhovujícím kapacitním i stavebním stavu. Vzhledem ke značné hloubce uložení kanalizace (6,5 až 8,5 m pod úrovní terénu), byla kompletní rekonstrukce navržena pomocí bezvýkopové technologie s využitím klasické ražby prováděné hornickým způsobem. Dispozičně byla rekonstrukce rozdělena na dvě části: • hlavní monolitická stoka složeného vnitřního profilu DN 1000/1600 mm s čedičovým žlabem na vlastní ulici Dřevařská se spádem v rozmezí 13 – 25 ‰ • zálivy, tj. napojení vedlejších stok vnitřního profilu DN 600/900 mm z ulic Bayerova a DN 500/750 mm z ulice Botanická z vejčitého potrubí s čedičovou vystýlkou a ve spádech 10 – 44 ‰. Rekonstrukce hlavní stoky byla navržena v nové trase mimo stávající stoku. Rekonstrukce vedlejších stok byla vyprojektována přibližně v jejich stávajících trasách. Niveleta hlavní stoky byla v návrhu přizpůsobena tak, aby umožnila přepojení do stávající stoky na konci ulice Dřevařská (šachta Š14) napojující se do stoky v ulici Štefánikova a zároveň aby umožnila napojení přitékajících stok z ulice Bayerova a Botanická. Niveleta napojení kanalizačních přípojek do hlavní stoky byla navržena tak, aby se jejich zaústění nacházelo nad hladinou návrhových průtoků ve stoce, tj. max. 500 l/s. Konstrukcei ostění monolitické stoky byla navržena jako armovaná základová deska z betonu C30/37 vyztužená při obou površích KARI sítí. Stěny a stropní klenba monolitické stoky byly navrženy z prostého betonu rovněž třídy C30/37. Pracovní spáry měly být těsněny bobtnavým, rozpínavým páskem. S bedněním stěn a stropů se uvažovalo pomocí posuvného bedněním s hladkým povrchem sestaveného z montážních dílců délky 3 m. Po dřívějších zkušenostech byla navržena doprava betonové směsi do ostění štoly pomoci svislých vrtů DN 150 mm (s roztečí 10 až 15 m) provedených z terénu nad trasou nové stoky. Na trase hlavní stoky bylo navrženo 6 betonových monolitických šachet a další 3 šachty byly navrženy na zálivech navazujících stávajících stok z ulic Bayerova a Botanická. Nedílnou součástí rekonstrukce bylo i zaplnění úseků rušené stávající kanalizace popílkocementovou směsí. Splaškové vody z přípojek měly být během výstavby buď přečerpávány z provizorně zřízených jímek, nebo podchycovány provizorním plastovým potrubím vedeným ve štole a následně přečerpávány.
12 NO DIG 31 / 1 ZE STAVEB / FROM CONSTRUCTION SITES Obr. č. 1 – Přímý profil štoly Obr. č. 2 – Fragment statického výpočtu 3.2. Ražená část a těžní šachty - ČPHZ Klasicky ražená štola byla navržena v lichoběžníkovém tvaru, kdy nosné rámy tvořila důlní zvonková výztuž K21 tvaru LB3 o vnitřních rozměrech DN 1700/1970 mm (vnější rozměry 2180/2360 mm) s plochou teoretického výrubu 4,46 m2. Vzdálenost jednotlivých veřejí (rámů), osazených na prazích z válcovaných U-profilů č.160, byla navržena v rozmezí 0,8 – 1,0 m dle výšky nadloží a aktuálních geologických podmínek na čelbě. Vlastní pažení štoly tvořily předrážené ocelové pažnice UNION. Celková délka štoly činila 324 m. Předpokládaná velikost poklesové kotlina v ose štoly byla stanovena v rozmezí 15 až 25 mm ve vzdálenosti 2,0; 4,0 a 6,0 m od osy štoly. Šířka prakticky významných poklesů se ve vzdálenosti větší jak 6 m od osy štoly již nepředpokládala. Rozrážky pro vedlejší štoly (zálivy) byly rovněž navrženy jako klasické štoly lichoběžníkového profilu DN 1480/2115 mm s plochou teoretického výrubu 3,13 m2. Dočasná výstroj štoly byla vyprojektována z ocelové důlní výztuží tvaru LB2 a pažnic UNION. Pažení těžních šachet bylo navrženo běžným způsobem za využití rozpěrných rámů z válcových I-profilů spolu s pažnicemi UNION, které měly být z větší části předráženy. Kde by to geologické podmínky umožnily, tam by se pažnice nepředrážely a postupovalo by se na principu zátažného pažení. Konstrukce pažení měla povětšinou sloužit i jako ztracené bednění navrhovaných revizních šachet. Hloubky těžních šachet byly navrženy v rozmezí 5,9 – 8,8 m pod povrchem stávajícího terénu. V tomto odstavci nelze nezmínit legendárního projektanta a statika Ing. Theodora Sturma, podle jehož návrhů byla v Brně postavena řada významných geotechnických a vodohospodářských staveb včetně štol a šachet na ulici Dřevařská. Jeho projekty byly vždy elegantní, účelné a bez problému realizovatelné tak, jak byly navrženy. Mladým projektantům a statikům ho dávám za vzor a nevím kolik z nich by umělo ručním výpočtem doložit svoje výtvory (obr. č. 1 a 2).
13 NO DIG 31 / 1 ZE STAVEB / FROM CONSTRUCTION SITES Obr. č. 3 – Slavnostní osazení prvního rámu Obr. č. 4 – Sv. Barbora žehná svým tunelářům Obr. č. 5 – Geologické podmínky idylické a přívětivé 3.3. Provádění kanalizačních přípojek a uličních vpustí Na trase štoly bylo navrženo 35 domovních přípojek včetně přípojek dešťových svodů v celkové délce 540 m a 11 přípojek stávajících uličních vpustí v délce 47 m. Jako materiál potrubí byla navržena kamenina v profilech DN 150 až 300 mm. Sklon domovních přípojek kolísal v rozmezí 1,5 – 44 % a jejich hloubka se pohybovala od 1,5 do 7,5 m. Vzhledem k diametrálně odlišným sklonům a hloubkám se pro realizaci přípojek uvažovalo s třemi různými technologiemi výstavby. Za prvé pomocí běžného otevřeného výkopu v místech, kde to hloubky a nepřítomnost stávajících inženýrských sítí umožňovaly. Za druhé pak pomocí klasických rozrážek obdélníkového tvaru o světlosti DN 1000/1775 mm ze štoly ražené pro hlavní stoku, a to v případech, kdy byly přípojky relativně krátké a situované ve velkých hloubkách. Jako třetí způsob provádění přípojek bylo navrženo protlačování ze startovací šachty na přípojce směrem k hlavní štole případně naopak. Napojení domovních přípojek bylo navrženo ve výšce 0,65 m nade dnem stoky pro profil DN 1000/1600 mm nebo ve 2/3 výšky pro prefabrikované vejčité profily. Napojení přípojek uličních vpustí pak bylo navrženo ve výšce 1,1 m nad dnem stoky pro profil DN 1000/1600 mm a ve 2/3 výšky pro vejčité profily. 4. Geologické podmínky Místo staveniště (nebo spíše trasa štoly) se nachází na pravém okraji údolní nivy Ponávky. Z hlediska regionální geologie náleží do oblasti tzv. mořského neogénu, který zde dosahuje mocnosti několika stovek metrů. Na neogenní velmi plastické vápnité jíly (brněnské tégly) pak navazují kvartérní sedimenty údolní nivy Ponávky v podobě proměnlivých souvrství zahliněných písků a štěrků. Téměř celá lokalita je ale do značné míry přetvořena antropogenní činností člověka včetně dřívější těžby cihlářských a hrnčířských hlín v prostoru ulic Dřevařská a Hrnčířská (pozn. autora: názvy ulic a další různá místopisná označení by měly být nedílnou, skoro až povinnou součástí geologického průzkumu). Tyto staré vytěžené prostory pak byly posléze zavezeny navážkami a zastavěny. Přestože se souvislá hladina podzemní vody v zájmové oblasti nepředpokládala, nebyla její přítomnost vyloučena v místech nespojitých lokálních zvodní s možnými ojedinělými přítoky do ražené štoly. Dle zatřídění zemin v místě těžních šachet se předpokládal výskyt zemin třídy těžitelnosti 3 v 95 % a výskyt zemin třídy těžitelnosti 4 pouze 5 %. Rozsah navážek antropogenního charakteru měl tvořit cca 35 % z celkového objemu šachet. Ražba štoly měla probíhat v hornině II. stupně ražnosti. Pouze u nevýznamné části úseku štoly v délce cca 30 m se uvažovalo s tím, že 60 % plochy výrubu (spodní část profilu) se bude nacházet v hornině mokré. Jinak měla ražba probíhat v hornině (zemině) suché. 5. Realizace prací 5.1. Postup výstavby Při návrhu rekonstrukce kanalizace se původně počítalo s tím, že se bude stavět postupně proti spádu (od šachty Š4 u ulice Štefánikova po šachtu Š8 v ulici Botanická) po jednotlivých úsecích mezi šachtami tak, aby se části nově vybudované hlavní stoky mohly již využívat pro odvádění splaškových a dešťových vod. Realizace stavby byla proto rozdělena do celkem 9 etap. Jednotlivé etapy měly na sebe logickou
14 NO DIG 31 / 1 ZE STAVEB / FROM CONSTRUCTION SITES Obr. č. 6 – Geologické podmínky mizerné Obr. č. 7 – Přepojení živých přípojek ve štole Obr. č. 8 – Staré jezevčí nory pro přípojkyGeologické podmínky idylické a přívětivé Obr. č. 9 – Pohled do vnitřní části posuvné formy návaznost, ale jejich striktní dodržení by znamenalo politicky neúnosné prodloužení lhůty výstavby, jelikož se uvažovalo s tím, že na celé trase štoly bude možné otevřít vždy pouze jedno pracoviště. Proto bylo nutné hned od začátku stavby postupnou etapizaci zcela zavrhnout a zahájit razící práce na čtyřech místech současně. Realizace těžních šachet byla zahájena počátkem července 2023 (obr.č.3 a 4) a pro splnění celkového harmonogramu stavby bylo nutné, aby veškeré ražby štol byly ukončeny do konce roku 2023. Jedinou výjimkou byl kritický uzel napojení stávající kanalizace v ulici Botanická na nově budovanou kanalizace, protože ten bylo možné realizovat pouze o letních prázdninách roku následujícího. 5.2. Průběh razících prací Hydrogeologické podmínky v trase štoly v podstatě odpovídaly predikcím inženýrsko geologického průzkumu. Pouze zastižení jednotlivých geologických vrstev bylo poněkud odlišné. Stabilní neogenní jíly bez přítomnosti hladiny podzemních vod se nacházely ve „spodní“ části štoly poblíž ulice Štefánikova (obr. č. 5). Naopak nestabilní a místy zvodnělé kvartérní vrstvy se nacházely ve „vrchní“ části štoly mezi ulicemi Bayerova a Botanická. Typický byl i výskyt různorodých navážek nacházejících se i v relativně velkých hloubkách nad 6 metrů pod úrovní stávajícího terénu (obr. č. 6).
15 NO DIG 31 / 1 ZE STAVEB / FROM CONSTRUCTION SITES Obr. č. 10 – Kladení čedičových žlabů v monolitické stoce Obr. č. 11 – Na první pohled pohledná konečná podoba stoky Optimisticky by bylo možné konstatovat, že i přes lokálně nepříznivé podmínky ražby probíhaly bez zásadnějších obtíží a v předpokládaném tempu. Pesimista by uvedl, že lokální geologické anomálie silně komplikovaly a prodlužovaly razící práce, ale neměly zásadnější dopady na přilehlé nemovitosti a časový harmonogram. Obecně lze konstatovat, že skutečné poklesy nadloží nad osou štoly odpovídaly teoretickým předpokladům. Několik výraznějších poklesů se objevilo v blízkosti těžních šachet, ale ty byly způsobeny spíše pojezdy těžké techniky v jejich bezprostřední blízkosti. Vzhledem k tomu, že po rekonstrukci kanalizace a vodovodu následovala úplná rekonstrukce komunikace, nebylo sledování poklesové kotliny prvořadým úkolem. Při razících pracích na štole byly splaškové vody odváděny systémy provizorních plastových potrubí DN 200 mm, které byly umístěny na okraji profilu ražené štoly (obr. č. 7). Přípojky uličních vpustí se během výstavby dočasně zaslepily. Dešťové svody jednotlivých domů se, pokud to bylo možné, vyvedly provizorně na terén. Tato opatření zajistila během stavby co nejmenší přítoky srážkových vod do provizorních potrubí ve štole a usnadnila tak její provádění. 5.3. Realizace kanalizačních přípojek Způsoby realizace jednotlivých přípojek byly popsány v odstavci 3.3 tohoto článku. Z velké části byly přípojky provedeny v souladu s návrhem projektu. Asi ve dvou případech se přistoupilo k realizaci přípojky pomocí klasické rozrážky namísto výkopu startovací šachty a následného protlačování (mikrotunelování). Tento způsob provádění snížil a omezil rozsah výkopových prací sužujících obyvatele ulice a také se ukázal být i ekonomičtějším. Nevýhodou byl však dopad do časového postupu prací, protože dodatečné rozrážky z hlavní štoly limitovaly provádění monolitického sekundárního ostění stoky. Samostatnou kapitolou bylo protlačování kameninového potrubí profilu DN 150 a 200 mm. S podivem se ukázalo, že není jednoduché na tuto, na první pohled banální, bezvýkopovou technologii sehnat subdodavatele. Natož provádět výběrové řízení s cílem dosáhnout co nejnižší nabídkové ceny. Nakonec se podařilo přemluvit renomovanou brněnskou firmu Stavoreal a znovu oživit její letitou protláčečku a pomocí ní, tu s menšími, tu s většími úspěchy, kameninové protlaky zdárně zrealizovat. Během přepojování stávajících kanalizačních přípojek došlo k nečekanému překvapení, kdy se ukázalo, že stávající přípojkové potrubí je uloženo a částečně obsypáno či zasypáno v ničím nezapažených štolách, které by se daly snadno přirovnat k jezevčím norám (obr. č. 8). Jak dlouho zde tyto nijak nezajištěné podzemní prostory byly se už nedovíme, ale jistě šlo řádově o vyšší desítky let. Je s podivem, že se tyto kaverny neprojevily žádnými nečekanými propady nadloží. Dokazuje to, že pokud nedojdou do styku s podzemní nebo povrchovou vodou jsou pro Brno typické vápnité jíly velmi stabilní. 5.4. Provádění sekundárního ostění štoly Podoba ostění kanalizačních stok byla popsána již v úvodu tohoto článku. V praxi se monolitická stoka betonovala pomocí posuvných forem délky 12 m sestávající se ze čtyř samostatných třímetrových celků (obr. č. 9). Po dokončení monolitické části byla provedena finální úprava v podobě osazení a vyspárování čedičových žlabů (obr. č. 10). Konečná, oku lahodící podoba stoky je vidět na posledním obrázku č. 11. 6. Závěr Vlastní práce na rekonstrukci kanalizace a vodovodu byly ukončeny na podzim loňského roku. Nicméně stavba ještě v letošní roce pokračuje následnou rekonstrukcí komunikací. Zhotovitelem stavby je konsorcium (česky sdružení) firem FIRESTA – Fišer, rekonstrukce, stavby a.s., PORR a.s. a Dopravní stavby Brno s.r.o. Autor článku započal stavbu jako zaměstnanec firmy PORR a nyní ji ukončuje v barvách společnosti FIRESTA, čímž se vysvětluje dvojjedinost zmíněná v úvodu článku.
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=