Od té doby jsme změnili strategii. Ke každé paletě jsme přibalili víc vazelíny a několik plechovek českého piva. A fungovalo to překvapivě dobře. Kde jsou klíče od bagru? Na jinou stavbu v Otwocku poblíž Varšavy nezapomenu. Trouby složené. Dělníci postávali kolem. Jen se nepracovalo. „Proč neděláte?“ „Nemáme klíče od bagru.“ „A kde jsou?“ „Bagrista odjel na dovolenou a klíče má s sebou.“ Nezbylo mi nic jiného než z ocelové pásky, kterou byly stažené palety, vyrobit provizorní planžetu, otevřít kabinu a bagr nastartovat. Polští kolegové na mě chvíli nevěřícně koukali. Pak se pustili do práce. Obr.6. kosmetická vazelína Obr.7. Robert Kostolány a Wojtek Kozlowski v Aptecei Obr.8. Otwock, zamčený bagr Co mi Polsko dalo Když se dnes ohlédnu zpět, nevybavím si jako první počet prodaných metrů potrubí ani hodnotu zakázek. Vzpomenu si: Na 99 kilogramů, které jsem nesl do třetího patra Polytechniky ve Wrocławi. Na autobus s polskými kobietami volajícími: „My chcemy Kocurika!“. Na dvě obrovská balení kosmetické vazelíny z polské lékárny a výraz polské lékárnice. Na bagr, který nemohl pracovat, protože jeho řidič odjel na dovolenou i s klíčky. Na zježené chlupy na předloktí při prohlídce kanálu obloženého čedičem pod hradem Wawelem. Tento stejný pocit zažívám, když jsem ve Staré čistírně v Praze nebo před pyramidami v Ghíze v Egyptě a žasnu nad uměním stavitelů. A hlavně na lidi. Lidi na stavbách, na vodárnách, veletrzích a konferencích. Na lidi, kteří byli ochotni naslouchat, učit se nové věci a hledat lepší technická řešení. Díky nim se z jedné devadesátidevítikilové trouby stal během několika let výrobní program, který dnes pomáhá při obnově kanalizačních systémů po celém Polsku. A myslím, že to za těch 99 kilogramů opravdu stálo. NODIG MAGAZÍN 40 02-03 | www.nodigmagazin.cz
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=