A opravdu to zkusili. Krátce nato přijeli do Krakova Ing. Petr Kocourek, Ing. Jiří Šejnoha a Ing. Michal Dolejš na oplátku na pozvání generálního ředitele krakovských vodáren. Součástí programu byla prohlídka čistírny odpadních vod a prezentace technologie spalování zahuštěných kalů. Nikdy nezapomenu na Jirku Šejnohu, jak při večeři vytáhl obyčejnou účtenku, nakreslil na ni převýšený pražský profil stoky, zakreslil čedičovou výstelku a vysvětloval, proč mají historické stoky sanovat stejným způsobem jako v Praze. Nebyla to žádná prezentace ani složitá studie, jen zkušenosti člověka, který přesně věděl, o čem mluví. Stejně tak si vybavuji Michala Dolejše, který jako jediný se mnou mohl ten večer pít. Poláci se totiž rozhodli oplatit pohostinnost, kterou jsme jim před časem připravili v Praze. Bohužel ne pivem – to, přiznejme si, v Polsku nikdy nebyla jejich nejsilnější stránka – ale medovou vodkou. Když nad tím dnes přemýšlím, nejsem si jistý, jestli by nebylo lepší to skoro pivo než ten sladký utrejch. Večer skončil poněkud netradičně. Taxikáři nás z nějakého pro mě neznámého důvodu odmítali odvézt do hotelu, a tak jsme absolvovali neplánovaný dlouhý noční pochod historickým Krakovem. Druhý den ráno už jsme se věnovali prohlídce krakovského podzemí. A právě tato návštěva významně přispěla k tomu, že se v Krakově začal uplatňovat stejný princip sanací jako v Praze – zachování historických profilů stok a ochrana nejvíce namáhaných částí pomocí taveného čediče. Velkou měrou tomu také přispěly přednášky Mgr. Michaely Stehlíkové právě o zachovávání vejčitých profilů v Praze s dnes již legendárním Wojtkowým překladem do polštiny. Nejdříve se použily čedičové žlaby ve dnech stok. Později také sanace betonových kleneb napadených biogenní síranovou korozí. Vznik společnosti EUTIT Polska Spolupráce s Wojciechem Kozłowským postupně přerostla ve vznik společnosti EUTIT Polska, jejímž ředitelem se stal právě on. Bylo to roku 2009. Obr.4. Mgr. Michaela Stehlíková při přednášce Naše výrobky se začaly objevovat na stavbách ve Wrocławi, Krakově, Varšavě, Lodži, Gdaňsku, Zgorzelci, Lewinu Brzeském i dalších městech. Postupně přibývaly nejen protlačovací trouby, ale také čedičové žlaby, čerpací šachty a obklady historických komor. Jednou z realizací, na kterou jsme obzvlášť pyšní, bylo obložení historické stoky a klenby vedoucí přímo pod královským hradem Wawel, jednou z nejvýznamnějších památek zapsaných na seznamu UNESCO. Česká vazelína a polská realita Každá stavba přinesla také nějakou úsměvnou příhodu. Naše protlačovací trouby se spojují pomocí nerezové manžety, pod kterou je pryžový O-kroužek a spoj se maže obyčejnou kosmetickou vazelínou. Do každé palety jsme proto přidávali dvě balení. Když jsme jednou přijeli na stavbu, zeptal jsem se: „Čím lubrikujete spoj? Kde máte vazelínu?“ „Nemáme. Bylo jí málo.“ Ukázalo se, že ji spotřebovali na několika troubách. Byli zvyklí mazat spoje doslova vším a opravdu důkladně. Nezbylo nic jiného než zajet do nejbližší lékárny. „Máte kosmetickou vazelínu?“ zeptali jsme se s Wojtkem. „Ano. Jak velké balení chcete?“ Podívali jsme se s Wojtkem na sebe a téměř současně odpověděli: „Proszę największą.“ Paní lékárnice se na nás chvíli dívala způsobem, který se ani po letech nedá zapomenout. Obr.5. komora pod Wawelem NODIG MAGAZÍN 39 02-03 | www.nodigmagazin.cz
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=