bena, bylo samotné zatahování technicky náročnější. Jedna železobetonová roura vážila cca 1,5 t. I bez přístupu z cíl- ové šachty jsme protlak vystrojili (viz obr. 4) a mezikruží vyplnili popílkocementovou suspenzí. Protlak ocelové chráničky DN 1420 dl. 30 m již tak jednoduchý nebyl. Původně měl být proveden protlak ocelové chráničky DN 1000 s následným vystrojením železobetonovým potrubím DN 400. Nově budovaná stoka se měla napojit na jednotnou kanalizaci z areálu firmy CZ LOKO, aby odváděla splašky a dešťovou vodu přes nádraží do veřejné kanalizace. Původní trasa protlaku tedy původně končila v místě stávající kanalizační šachty na pozemcích stavby, kde se předpokládalo i vyhloubení cílové šachty. To se ovšem ukázalo jako nereálné. Během výstavby nádraží byly prováděny nové patky pro sloupy trakčního vedení. Jedna patka se bohužel „zatoulala“ příliš blízko stávající kanalizační šachtě a v tomto místě nebylo možné cílovou šachtu vyhloubit. Operativně bylo svoláno jednání, na kterém se nalezlo nové řešení. Stávající kanalizační šachta, na niž měl být protlak původně napojen, byla v tak špatném technickém stavu, že zcela vylučovala provést napojení v podzemí. Proto byla po dlouhých jednáních s CZ LOKO původní trasa lehce odkloněna na kanalizační šachtu v areálu firmy. Jedinou podmínkou, která musela být splněna, bylo provést napojení bezvýkopově, jelikož v blízkosti kanalizační šachty je jediná funkční manipulační kolej, která je určena pro pojezdy vlaků mezi halami. Z toho vyplynulo jediné možné řešení, a to provedení protlaku dostatečného průměru, abychom byli schopni po vyražení vybourat nový prostup do kanalizační šachty a napojit na ni železobetonové potrubí DN 400. Proto bylo nakonec zvoleno potrubí o průměru DN 1420. Startovací šachta měla hloubku 6,2 m a vzhledem k nevelké vzdálenosti od prvního protlaku byly geologické podmínky takřka totožné. Jen přítok vody do šachty byl větší. Před osazením stroje do startovací šachty bylo ještě nutné vyřešit sklon ražby. Kvůli hloubce uložení protlaku a místu napojení byl sklon pro ruční ražbu větší, než povoluje vyhláška č. 55/1996 § 132 – Ruční doprava. Tento paragraf stanovuje maximální sklon protlaku na 5 %. Proto se domluvilo, že vystrojení bude provedeno excentricky tak, abychom docílili potřebného sklonu (viz obr. 5). Ražba protlaku byla o něco komplikovanější. Množství podzemní vody bylo větší, a hlavně jsme již 5 m před cílem museli začít bourat stávající kanalizaci (její obetonování). Při dotlačení chráničky až k šachtě jsme už zasahovali i do samotného kanalizačního potrubí, přes které nám při tání sněhu do protlaku natékala voda (viz obr. 6). Hlavně v období tání byl přítok větší a museli jsme počkat, až se průtok sníží a bude možné provést bypass, který vedl vodu dál ve stávající trase. To se nám podařilo a protlak jsme dotlačili do potřebné polohy. Následně ihned byl proveden prostup do kanalizační šachty a bylo osazeno kanalizační potrubí DN 400. Protlak se podařilo vystrojit v požadovaném spádu a mezikruží bylo opět zaplněno popílko-cementovou suspenzí. Vzhledem ke sklonu chráničky bylo nutné provést zalití z areálu firmy CZ LOKO. Obr. 4: Vystrojení protlaku železobetonovým potrubím (zdroj: OHLA ŽS, a.s.) Obr. 5: Výřez z prováděcí dokumentace zdroj: VISSO s.r.o. Obr. 6: Protlak doražený na kanalizační šachtu (zdroj: OHLA ŽS, a.s.) NODIG MAGAZÍN 22 02-03 | www.nodigmagazin.cz
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=