NODIG MAGAZÍN 13 Jenže cesta k všeobecnému používání čediče v kanalizacích tím ale stále nebyla otevřena. Opravy a rekonstrukce pražských, z kanalizačních cihel vybudovaných, stok byly prováděny vyfrézováním dnové části s následným vložením žlabů a jejich zafixováním. Ale zbytek republiky takový technický skvost jako Praha nemá. Proto byly hledány možnosti jak se dostat i na trh pro ostatní provozovatele kanalizací. A podobnou osobností, jakou byl v Praze Ing. Šejnoha, byl v Brně p. Stanislav Absolon z Brněnských vodáren a kanalizací, a.s. (BVK). Na jedné z prvních výstav VOD-KA o čedičové žlaby projevil zájem a tak byla domluvena prezentace jejich použití v terénu. Na tomto místě je nutno říci, že čedičové výrobky jsou z 99,9 % naprosto dokonalé a kvalitní. Avšak jaké maličkosti mohou kolikrát změnit chod dějin, svědčí i tato úsměvná historka. Pan Absolon tedy souhlasil s jejich použitím, ale při úplně první montáži, během spouštění žlabu do šachty, jeden z našich žlabů praskl. Jen šťastnou shodou okolností se nikomu nic nestalo. Pan Absolon tehdy rezolutně prohlásil: „Tak tohle tady nechci!“. Jen díky obrovskému úsilí pana Neústupného se mu podařilo vysvětlit, že nešlo o vlastnost materiálu, ale o ojedinělou výrobní vadu. Následný rozbor ukázal, že v odlitku zůstalo cizí těleso – pravděpodobně porcelánová pojistka, kterou některý z elektrikářů nedbale náhodou odhodil do zásobníku kamene. P. Absolon si prasklý střep schoval, ale když jsme jej o něj později žádali, vždy s úsměvem říkal: „Dám vám ho, až půjdu do důchodu.“. Přiznám se, že jsem na to časem úplně zapomněl. O to větší bylo moje překvapení, když jsem ho krátce před jeho odchodem do důchodu navštívil. Sáhl do skříně, podal mi onen legendární střep a řekl: „Bobe, tady máš něco na památku.“. Dodnes jej mám schovaný. Připomíná mi to, jak málo někdy chybí k tomu, aby byla dobrá věc znovu zapomenuta. Kromě této politováníhodné nedbalosti může k prasknutí dojít zejména z důvodu přítomnosti odolných minerálů při tavení surové horniny a následném odlití, nebo nedodržením technologického postupu při postupném zchlazování v chladících tunelech. Co však bylo daleko důležitější, byla skutečnost, že p. Absolon svůj původní negativní pohled změnil a stal se aktivním spolutvůrcem v programu výroby prefabrikovaných trub kruhových i vejčitých profilů s vyložením dna z čedičových žlabů. V první fázi přesvědčil brněnskou Prefu o nutnosti výroby vejčitých profilů „vídeňského“ typu, tj. v poměru šířky a výšky 2/3. Při prvních pokusech se Prefa trochu bránila při reklamacích BVK, že žlaby ve dně trub nejsou zarovnané. Následně jsme ve výrobě zajistili měření šířky a výšky každé tvarovky a podle mírných rozměrových rozdílů jsme je začali barevně rozlišovat tak, aby jak výrobci trub, tak i zhotovitelé staveb měli ulehčenou práci při zabudovávání žlabů do konečné podoby kanalizací. Na základě již vyrobených trub s čedičovým obložením se o ně začali zajímat další a další provozovatelé kanalizací, kteří požadavky na jejich užívání přenášeli do projektové sféry. Na tomto místě nelze nezmínit zejména pražskou projekční kancelář KO-KA s.r.o. a Ing. Štěpána Moučku. Ten plně pochopil výhody, které čedič v oblasti odkana-lizování měst a obcí přináší a neustále nás stavěl, a stále staví, před nové výzvy ohledně tvarů a velikostí nových výrobků. Podle mě je jím navržené řešení stažení průtoku splaškových vod ve více jak třicetimetrové spadišťové šachtě nad Novou Libní pomocí čedičové šroubovice podobný technický klenot jako Eiffelova věž. Bezvýkopové technologie otevřely další cestu Další významný milník přišel v roce 2001. Společnost EUTIT představila první čedičovou troubu určenou pro mikrotunelování o délce 1000 mm a světlosti DN 300. Právě na mezinárodní konferenci No-Dig Praha 2001 byla dne 11. září odborné veřejnosti představena možnost využití taveného čediče i při bezvýkopové výstavbě potrubí. I přes toto poněkud nešťastné načasování se tím otevřela další kapitola využití tohoto materiálu. Od té doby nachází čedič své místo nejen při výstavbě nových stok, ale také při jejich obnově pomocí moderních bezvýkopových technologií. Třicet let pod zemí Při příležitosti 75 let společnosti EUTIT si připomínáme také třicet let od okamžiku, kdy se tavený čedič vydal pod zem - do světa kanalizací a bezvýkopových technologií. Obr. 7 – ukázka možné příčiny ve střepu prasklého žlabu - EUTIT Obr. 8 - První trouba pro mikrotunelování z roku 2001 - EUTIT 02-03 | www.nodigmagazin.cz
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=