Šedesát let vody z Mostiště pro Třebíčsko

Historie, vývoj a modernizace jednoho z nejvýznamnějších vodárenských systémů na Vysočině.

Vodárenská nádrž Mostiště a navazující úpravna vody představují již více než šest desetiletí jeden z klíčových zdrojů pitné vody pro jihozápadní část Vysočiny. Rozhodnutí o připojení Třebíče na skupinový vodovod Mostiště, přijaté v roce 1961, znamenalo zásadní změnu koncepce zásobování regionu pitnou vodou. Místo budování dalších lokálních zdrojů byla zvolena cesta centralizovaného zásobování z kvalitního povrchového zdroje s možností dalšího rozvoje. První voda z Mostiště byla do Třebíče přivedena 29. listopadu 1966. Od té doby prošla nejen vodárenská soustava, ale především samotná úpravna vody významným technologickým vývojem – od klasické koagulačně-sedimentační linky až po současnou moderní technologii využívající flotaci rozpuštěným vzduchem, ozonizaci, filtraci přes granulované aktivní uhlí a vícestupňovou dezinfekci.

Každá významná vodárenská stavba vzniká jako odpověď na konkrétní potřebu své doby. Jen málokterá však dokáže spolehlivě sloužit několika generacím obyvatel a současně se průběžně přizpůsobovat novým požadavkům na kvalitu pitné vody i měnícím se podmínkám v povodí vodárenského zdroje. Vodárenská soustava Mostiště patří právě mezi taková díla.

Dnes si již jen málokdo uvědomuje, že ještě na konci padesátých let nebylo vůbec jisté, odkud bude Třebíč v budoucnu zásobována pitnou vodou. Vedle variant využití místních zdrojů se uvažovalo o výstavbě nové vodárenské nádrže na Klapovském potoce nebo o dalších odběrech z povodí Brtničky. Rozhodnutí z roku 1961 však zvolilo zcela jinou cestu – propojit Třebíč s nově budovanou vodárenskou soustavou Mostiště.

Z dnešního pohledu se jednalo o mimořádně prozíravé rozhodnutí. Nešlo totiž pouze o vyřešení tehdejšího nedostatku pitné vody ve městě, ale o vytvoření regionální vodárenské infrastruktury, která umožnila dlouhodobý rozvoj desítek obcí a měst na území dnešního Kraje Vysočina.

Výročí napojení Třebíče na skupinový vodovod Mostiště proto není pouze připomínkou jedné stavební akce. Je připomenutím začátku procesu, který během šesti desetiletí vytvořil moderní vodárenský systém schopný zásobovat kvalitní pitnou vodou přibližně osmdesát tisíc obyvatel.

Třebíč hledá nový zdroj pitné vody

Rozvoj vodárenského systému na Třebíčsku byl po většinu první poloviny dvacátého století úzce spojen s využíváním místních podzemních zdrojů. Ty dlouhou dobu odpovídaly velikosti města i jeho průmyslovému charakteru. Situace se však začala výrazně měnit po druhé světové válce.

Obnova průmyslu, rozvoj strojírenských podniků, bytová výstavba i zvyšující se životní úroveň obyvatel vedly k rychlému růstu spotřeby pitné vody. Provozní zkušenosti městského vodovodu ukazovaly, že skutečná spotřeba narůstá podstatně rychleji, než předpokládaly tehdejší plánovací podklady. Již koncem padesátých let proto docházelo v obdobích sucha k situacím, kdy stávající zdroje nebyly schopny pokrýt maximální odběry.

Nedostatek vody se nejvýrazněji projevoval ve vyšších částech města, kde tlakové poměry již nevyhovovaly rostoucí zástavbě. Současně bylo zřejmé, že další urbanistický rozvoj Třebíče nebude možné zajistit bez nalezení nového kapacitního zdroje pitné vody.

Hledání vhodného řešení

První návrhy směřovaly k využití vodárenské nádrže Střížov na Brtničce. Současně vznikla studie nové vodárenské nádrže na Klapovském potoce.

Investiční úkol z roku 1959 předpokládal výstavbu nádrže o objemu přibližně 250 tisíc m³ s úpravnou vody o výkonu 35 l/s a přivaděčem dlouhým 4,7 km. Stavba měla být realizována mezi lety 1961 až 1965. V průběhu projektových prací se však ukázalo, že navržená kapacita nebude postačovat ani pro výhled po roce 1975. Projekt proto musel být přepracován.

Rodí se myšlenka skupinového vodovodu Mostiště

V padesátých letech probíhal na území tehdejšího Jihomoravského kraje rozsáhlý hydrogeologický průzkum zaměřený na perspektivní zdroje pitné vody. Jedním z nejvýznamnějších výsledků těchto prací bylo potvrzení vhodnosti vodní nádrže Mostiště na řece Oslavě jako dlouhodobého vodárenského zdroje.
Vodní nádrž Mostiště byla budována především pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Její poloha v horní části povodí Oslavy poskytovala relativně kvalitní surovou vodu a současně umožňovala gravitační zásobování rozsáhlého území Českomoravské vrchoviny.
Proto Hydroprojekt Brno zpracoval v roce 1960 porovnání dvou základních variant budoucího zásobování Třebíče.

První varianta vycházela z dokončení připravované nádrže na Klapovském potoce.

Druhá předpokládala napojení města na budovaný skupinový vodovod Mostiště.

Rozhodujícím argumentem byla možnost vytvořit jednotnou vodárenskou soustavu pro více než stovku obcí a měst na Třebíčsku a Žďársku.

Rozhodnutí, které obstálo v čase

Dne 26. června 1961 rozhodl Krajský národní výbor o zastavení přípravy vodárenské nádrže na Klapovském potoce a současně uložil zahájit přípravu napojení Třebíče na skupinový vodovod Mostiště.

Ukázalo se, že tehdejší projektanti správně odhadli budoucí vývoj spotřeby pitné vody i možnosti dalšího rozvoje regionu. Zatímco lokální zdroj na Klapovském potoce by již během několika desetiletí přestal kapacitně vyhovovat, vodárenská soustava Mostiště umožnila postupné rozšiřování výkonu úpravny, výstavbu nových přivaděčů, modernizaci technologie i propojení s dalšími částmi vodárenské infrastruktury.

Právě tato schopnost dlouhodobého rozvoje představuje největší hodnotu tehdejšího strategického rozhodnutí.

Projektování a výstavba skupinového vodovodu Mostiště–Třebíč (1961–1969)

Projekt skupinového vodovodu Mostiště představoval na počátku šedesátých let mimořádně moderní koncepci. Namísto budování několika menších úpraven vody byla zvolena centralizace výroby pitné vody do jednoho kvalitního zdroje s možností postupného rozšiřování celé soustavy. Tento přístup odpovídal tehdejším evropským trendům a vytvořil předpoklady pro další rozvoj vodárenství v regionu.

Projektování nové vodárenské soustavy

Bezprostředně po přijetí rozhodnutí bylo zadáno zpracování výhledové studie skupinového vodovodu Mostiště, která již neřešila pouze zásobování Třebíče, ale celého území mezi Velkým Meziříčím, Náměští nad Oslavou a Třebíčí.

Hydroprojekt Brno navrhl vodárenskou soustavu tak, aby bylo možné postupně připojovat další obce podle jejich potřeb a finančních možností.

Výpočty předpokládaly okamžitou potřebu přibližně 98,5 l/s, z čehož samotná Třebíč představovala odběr kolem 50 l/s. Tomu byla přizpůsobena také kapacita tehdy budované úpravny vody Mostiště, která byla navržena na výkon 100 l/s s možností budoucího rozšíření.

Investiční úkol byl schválen dne 13. února 1962 odborem vodního hospodářství Jihomoravského krajského národního výboru s podmínkou, že bude celý systém dokončen tak, aby mohla být Třebíč zásobována již v roce 1965.

Hydroprojekt Brno – autor koncepce

Projektování celé soustavy bylo svěřeno Hydroprojektu Brno, který zohlednil hydraulické poměry celé soustavy, navrhl rozmístění vodojemů a členění tlakových pásem s ohledem na napojení stávajících městských vodovodů i s výhledem na budoucí rozšiřování soustavy.

Stavba začíná

Dodavatelem stavebních prací se stal Ingstav Brno, technologickou část dodával národní podnik Sigma Hranice, který tehdy představoval špičku ve výrobě vodárenských zařízení. Vlastní výstavba byla zahájena v únoru 1964. Přestože se jednalo o technicky náročnou liniovou stavbu procházející členitým terénem Českomoravské vrchoviny, podařilo se práce organizovat tak, aby jednotlivé úseky mohly být postupně uváděny do zkoušek. Celkem bylo vybudováno téměř 27,6 km ocelového a azbestocementového potrubí

Vodojemy jako základ provozní spolehlivosti

Velká pozornost byla věnována rozmístění akumulačních objektů. Na trase vznikly například vodojemy Vídeň 2x1000 m3, Velké Meziříčí 400 m3, Baliny 2 x 400 m3, Pocoucov 2 x 400 m3, Nové Dvory 400 m3 a Týn 400 m3. Součástí systému byla rovněž čerpací stanice Ovčírna s akumulací 2 × 200 m³. Z dnešního pohledu může být zajímavé, že většina těchto objektů dodnes tvoří významnou část vodárenské infrastruktury, byť byla během desetiletí modernizována.

Nejnáročnější období – uvádění do provozu

Vlastní zprovozňování bylo velmi náročné, protože se vyskytovalo větší množství poruch na azbestocementovém potrubí a protože se v potrubí objevovalo neúměrné množství nečistot jako pozůstatek po montáži a po poruchách. Po několikanásobném propláchnutí řadů a desinfekci řadů a vodojemů byla první voda ze zdroje Mostiště vpuštěna do potrubí III. tlakového pásma dne 29. listopadu 1966. Postupně byly zprovozňovány další řady rekonstrukce tak, že v roce 1969 mohly být všechny řady uvedeny do provozu a 25. srpna 1969 stavba zkolaudována Pro zlepšení zásobování, zejména tlakových poměrů, v oblasti Průmyslové čtvrti byla realizována v r. 1971 stavba vodojemu Průmyslová čtvrť 1x 250 m3 včetně přívodního a zásobovacího řadu.

 Celá stavba byla definitivně dokončena a zkolaudována dne 25. srpna 1969.Z dnešního pohledu lze tento den označit za skutečný začátek moderního zásobování Třebíče pitnou vodou.

8. Sedmdesátá léta – Mostiště umožnilo rozvoj města

Po roce 1970 se v Třebíči v nebývalém rozsahu realizuje bytová výstavba (dostavba sídliště Borovina, sídl. Kurta Konráda, sídl. Marijánka), čímž se rychle zvyšuje potřeba vody pro město. Zásobování je většinou zajišťováno ze stávajících vodojemů a rozvodných řadů, pro sídliště Čs. – sov. Přátelství je navržen a realizován vodojem Baba. V narůstajících potížích se nejvíce projevovaly nedostatky v dimenzování vodovodní sítě a ve velké roztříštěnosti vodojemů a jim odpovídajícím tlakovým poměrům.

Generel vodovodu z roku 1974

V návaznosti na směrný územní plán města z r. 1969 a na připravovanou bytovou výstavbu byl v r. 1974 zpracován generel vodovodu Třebíč. V něm byla posouzena celá vodovodní síť včetně vodojemů a rozdělení na tlaková pásma. Byly rovněž vypočteny potřeby pro tlaková pásma a to maximální denní potřeba k r. 2000 ve výši 382 l/s a pro rok 2015 ve výši 472 l/s. Podle posouzení tlakových poměrů bylo upřesněno členění tlakových pásem tak, že na každém břehu byla navržena 3 tlaková pásma s využitím stávajících vodojemů. Pro zásobení I. pásma na levém břehu zůstal vodojem Pocoucov s rozšířením, I. pásma na pravém břehu nový vodojem Střítež, pro zásobení II. pásma levém břehu rozšířený vodojem Týn, II. pásma na pravém břehu vodojemy Kostelíček a průmyslová čtvrť, pro zásobení III. pásma na obou březích vodojemy Nové Dvory a Žákova zahrada, pro zásobení samostatného pásma Borovina pan nově navržený vodojem Borovina. Toto členění zůstává v platnosti do současné doby. Protože už v tehdejší době existoval deficit v potřebě vody. Pro rychlé zvýšení kapacity přivaděče Mostiště byla v r. 1974 zahájena I. stavba zdvojení přivaděče Mostiště, spočívající v provedení dalšího řadu v úseku mezi Rudíkovem a Pocoucovem.

Přelom mezi dvěma etapami

Konec sedmdesátých let znamenal završení první etapy budování vodárenské soustavy Mostiště. Byla vytvořena robustní infrastruktura, která umožnila spolehlivé zásobování rychle se rozvíjejícího regionu. Současně se však začaly objevovat nové výzvy. Rostoucí spotřeba vody, změny kvality surové vody ve vodní nádrži a stále přísnější požadavky na hygienickou nezávadnost pitné vody postupně ukazovaly, že vedle rozšiřování vodovodní sítě bude nezbytné věnovat stále větší pozornost samotné technologii úpravy vody.

Právě vývoj úpravny vody Mostiště se proto stal v následujících desetiletích rozhodujícím faktorem dalšího rozvoje celé vodárenské soustavy.

Vývoj úpravny vody Mostiště – od klasické technologie k moderním procesům úpravy pitné vody

Přivaděč Mostiště–Třebíč představoval pouze jednu část rozsáhlého vodárenského systému. Jeho skutečným srdcem byla a dodnes je úpravna vody Mostiště, jejíž technologický vývoj během šesti desetiletí odráží proměny celého českého vodárenství. Zatímco v šedesátých letech byla navržena jako klasická úpravna využívající tehdy běžné technologické postupy, dnešní provoz představuje zařízení využívající nejmodernější fyzikálně-chemické procesy, které umožňují bezpečně upravovat i výrazně proměnlivou kvalitu surové vody.

Vývoj úpravny lze rozdělit do několika etap, z nichž každá byla reakcí na nové požadavky společnosti, změny kvality surové vody nebo vývoj technologií.

Vznik úpravny vody Mostiště

Výstavba vodárenské nádrže Mostiště byla zahájena v druhé polovině padesátých let jako součást koncepce zásobování obyvatelstva pitnou vodou na Českomoravské vrchovině. Současně s budováním hráze vznikala také úpravna vody, která byla uvedena do provozu v roce 1964, tedy dva roky před přivedením vody do Třebíče.

Technologická linka odpovídala standardům počátku šedesátých let. Zahrnovala odběr surové vody z nádrže, dávkování koagulačního činidla, míchání, sedimentaci, rychlou filtraci na pískových filtrech a konečnou dezinfekci chlorem. Tento technologický řetězec představoval v té době osvědčený způsob úpravy povrchových vod a byl využíván na většině nově budovaných úpraven v Československu. Výhodou byla relativní jednoduchost provozu, nízká energetická náročnost a vysoká spolehlivost při úpravě vody s nízkým obsahem organických látek.

Intenzifikace úpravny v letech 1987–1994

Významným mezníkem se stala rozsáhlá intenzifikace úpravny realizovaná na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Hlavním cílem bylo zvýšit kapacitu výroby pitné vody a současně modernizovat technologická zařízení, která byla po více než dvaceti letech provozu na hranici své životnosti.

Výsledkem bylo zvýšení výkonu úpravny na přibližně 200 l/s upravené vody, tedy na dvojnásobek původní kapacity. Modernizace zahrnovala zejména rekonstrukci koagulačního procesu, sedimentačních nádrží, filtrace a čerpací techniky. Zlepšilo se také měření provozních parametrů a automatizace některých technologických uzlů.

Proměna kvality surové vody

Stejně jako řada dalších vodárenských nádrží v České republice byla i nádrž Mostiště postupně ovlivňována eutrofizací. Zvýšený přísun živin z povodí vedl k intenzivnějšímu rozvoji fytoplanktonu, zejména sinic a řas. Tyto organismy způsobovaly nejen zákal vody, ale také produkovaly látky ovlivňující chuť a pach pitné vody.
Zároveň rostl obsah rozpuštěných organických látek.

Hledání nové technologie

Na přelomu tisíciletí byly zahájeny rozsáhlé laboratorní a poloprovozní zkoušky zaměřené na výběr technologie schopné účinně odstraňovat sinice a jemné suspendované částice. Posuzována byla různá řešení založená na intenzifikaci sedimentace i na zcela nových separačních procesech.
Výsledky jednoznačně ukázaly, že pro podmínky nádrže Mostiště je nejvhodnější flotace rozpuštěným vzduchem (DAF – Dissolved Air Flotation).

Rok 2005 – průlom v českém vodárenství

Po úspěšném ověření byla technologie DAF uvedena do provozu v roce 2005. Úpravna vody Mostiště se tak stala první úpravnou pitné vody v České republice a jednou z prvních v kontinentální Evropě, která využila flotaci rozpuštěným vzduchem v takovém rozsahu pro úpravu vody z vodárenské nádrže.

Součástí této etapy byl také nový odběr surové vody umožňující čerpání z různých hloubek nádrže. Tento systém poskytl provozovatelům možnost vybírat vodu s nejvhodnějšími kvalitativními parametry podle aktuálního stavu nádrže, což významně zvýšilo provozní flexibilitu.

Komplexní modernizace úpravny vody Mostiště a její význam pro současné vodárenství

Po uvedení flotace DAF do provozu v roce 2005 bylo zřejmé, že úpravna vody Mostiště disponuje technologií schopnou úspěšně reagovat na tehdejší problémy spojené s eutrofizací vodní nádrže. Vývoj kvality surové vody i zpřísňující se požadavky evropské legislativy však naznačovaly, že samotná intenzifikace separačního stupně nebude v dlouhodobém horizontu dostačující.

Na počátku druhého desetiletí 21. století proto vznikla koncepce komplexní rekonstrukce úpravny vody. Jejím cílem již nebylo pouze zvýšení kapacity nebo výměna dosluhujících zařízení, ale vytvoření technologické linky schopné dlouhodobě zabezpečit výrobu pitné vody vysoké kvality i při výrazných změnách jakosti surové vody.

Nové výzvy pro vodárenské technologie

Zkušenosti z provozu úpravny v letech 2005–2010 ukázaly, že kvalita vody ve vodárenské nádrži Mostiště se nadále mění. Vedle pravidelného výskytu sinic začaly být stále významnější zvýšené koncentrace organických látek, rezidua pesticidů a látky způsobující pachové a chuťové závady.
Současně vstupovala v platnost nová evropská legislativa zaměřená na bezpečnost pitné vody, řízení rizik a omezování vedlejších produktů dezinfekce.

Největší investice v historii úpravny

Komplexní rekonstrukce byla zahájena v roce 2012 jako součást projektu Zajištění kvality pitné vody ve vodárenské soustavě jihozápadní Moravy.
Šlo o největší investici do úpravny vody Mostiště od jejího uvedení do provozu.
Celkové investiční náklady přesáhly 490 milionů Kč, přičemž významná část byla financována z Operačního programu Životní prostředí a z prostředků Evropské unie. Investorem byla společnost VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s., která zajišťuje provoz a rozvoj významné části vodárenské infrastruktury Kraje Vysočina.

Nová technologická koncepce

Výsledkem rekonstrukce nebyla pouhá výměna jednotlivých zařízení, ale vytvoření zcela nové technologické linky.

Základním principem se stala vícestupňová úprava vody, při níž každý proces odstraňuje určitou skupinu nežádoucích látek.

Technologická linka dnes zahrnuje:

1. odběr surové vody z vodárenské nádrže,
2. koagulaci,
3. flotaci rozpuštěným vzduchem (DAF),
4. pískovou filtraci,
5. ozonizaci,
6. filtraci přes granulované aktivní uhlí (GAK),
7. stabilizaci vody,
8. vícestupňovou dezinfekci,
9. akumulaci upravené vody.

Tento koncept odpovídá nejmodernějším evropským trendům v úpravě povrchových vod.

Současný význam úpravny Mostiště

Po dokončení rekonstrukce byla úpravna uvedena do trvalého provozu v roce 2015.

Dnes představuje jeden z technologicky nejvyspělejších provozů svého druhu v České republice.

Její projektovaný hydraulický výkon činí přibližně 220 l/s surové vody, což umožňuje dlouhodobě zabezpečovat výrobu kolem 200 l/s pitné vody.

Poučení z šedesáti let provozu

Historie Mostiště ukazuje několik důležitých skutečností.

Především potvrzuje správnost koncepce regionálních vodárenských soustav, která umožňuje efektivně využívat kvalitní zdroje pitné vody a současně vytváří dostatečné rezervy pro mimořádné situace.

Současně ukazuje, že vodárenské stavby nelze chápat jako jednorázové investice. Úpravna vody Mostiště prošla za šest desetiletí několika zásadními etapami modernizace, přičemž každá reagovala na nové poznatky o kvalitě vody, vývoj technologií i změny legislativy.

Významným poučením je rovněž skutečnost, že ochrana kvality vody nezačíná až v úpravně. Budoucnost vodárenské nádrže Mostiště bude stále více záviset na kvalitě hospodaření v povodí, ochraně před eutrofizací a schopnosti přizpůsobit se dopadům klimatické změny.

Závěr

Když byla dne 29. listopadu 1966 poprvé přivedena voda z Mostiště do Třebíče, šlo především o vyřešení tehdejšího nedostatku pitné vody. Málokdo mohl předpokládat, že o šedesát let později bude tentýž vodárenský systém představovat jeden z nejvýznamnějších pilířů zásobování pitnou vodou na Vysočině.

Rozhodnutí projektantů a vodohospodářů z počátku šedesátých let se ukázalo jako mimořádně prozíravé. Vytvořilo základ infrastruktury, která umožnila rozvoj měst, průmyslu i kvality života několika generací obyvatel. Stejně významná však byla schopnost tuto infrastrukturu průběžně modernizovat. Od klasické úpravny z roku 1964 přes intenzifikaci v osmdesátých letech, zavedení flotace DAF v roce 2005 až po komplexní rekonstrukci dokončenou v roce 2015 představuje Mostiště příklad kontinuálního technického rozvoje založeného na odborných znalostech a dlouhodobé strategii.

Výročí napojení Třebíče na skupinový vodovod Mostiště je proto nejen příležitostí připomenout významnou historickou událost, ale také ocenit práci několika generací vodohospodářů, projektantů, technologů a provozních pracovníků, kteří svými rozhodnutími a každodenní prací zajistili obyvatelům regionu jednu z nejcennějších veřejných služeb – spolehlivé zásobování kvalitní pitnou vodou.

Zdroje:

Úpravna Mostiště dodává díky investici 490 mil. Kč lepší vodu (OVodárenství / ČTK, 2015)

Zrekonstruovaná úpravna vody Mostiště po zkušebním provozu (odborný sborník konference Voda 2016)

1888-1988 - 100 let vodovodu v Třebíči;  Vodohospodářské zprávy – Ročník 1988 čís. 2. Sborník k 100. výročí vodovodu v Třebíči, Vydavatel: Jihomoravské vodovody a kanalizace Brno

Autor:

Ing. Michal Ondráček, ředitel divize Třebíč, VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s.