Optimalizované rozmístění hydrantů v obcích šetří peníze a zvyšuje efektivitu i bezpečnost

Zkušenosti provozovatelů vodovodní infrastruktury ukazují, že správná strategie při umisťování a využívání požárních hydrantů může obcím přinést hned několik zásadních výhod – od rychlejšího a efektivnějšího hašení požárů přes ochranu vodovodní infrastruktury až po významné úspory finančních prostředků

Hydranty ve vodovodní síti slouží k odvzdušňování, odkalování, vypouštění vody příp. k tlakovému odlehčení v jednotlivých úsecích potrubí. Veřejnost je však nejčastěji vnímá jako zdroj požární vody, protože právě tato funkce má pro obyvatele viditelné a bezprostřední důsledky.

Při plnění cisteren z hydrantu umístěného v zastavěném území obce dochází k výraznému kolísání průtoku v potrubí a k tlakovým rázům, které mohou uvolnit usazeniny do pitné vody a v některých případech i poškodit potrubí. Následkem intenzivních odběrů jsou pak v lepším případě stížnosti rezidentů, v horším případě havárie vyžadující odstávky a nákladné výkopové práce.

Osvědčeným řešením je zřizování odběrných míst na vodovodních větvích s větší světlostí, ideálně na přiváděcích potrubích mimo zastavěné území. Tato místa jsou nejen mimo dosah hlavních spotřebišť, čímž se minimalizuje riziko zhoršení kvality vody pro obyvatele, ale zároveň umožňují instalaci velkokapacitních nadzemních hydrantů s více výstupy, což v praxi může znamenat i více než pětinásobný průtok oproti běžně používaným nadzemním hydrantům DN 80.

Hydranty DN 100 a 150 díky tomu dovolují souběžné plnění více požárních vozů nebo připojení jednoho vozu více hadicemi. Svou polohou na přiváděcích řadech jsou lépe dostupné pro hasičské vozy a odpadá riziko komplikací s příjezdem či odjezdem těžké techniky v ulicích s parkujícími vozidly

Umístění „plnicích“ hydrantů mimo zastavěné území ovšem neznamená, že obce nemají zákonnou povinnost zajistit vodní zdroje pro hašení požárů také přímo v blízkosti objektů. Hydranty v ulicích musí být zachovány a udržovány v nepřetržité provozní způsobilosti.

Z hlediska nákladů je pro obce výhodné, že česká legislativa preferuje využívání nadzemních hydrantů, což se odráží v povolených vzdálenostech od objektů. Zatímco podzemní hydrant může být od objektu vzdálen maximálně 200 metrů, pro nadzemní hydrant je povolena vzdálenost až 600 metrů, což umožňuje pokrytí výrazně větší plochy.

Vhodně umístěný nadzemní hydrant může zajištěnou plochou nahradit nejméně sedm podzemních hydrantů. Správně navržená síť tak dokáže snížit celkový počet zařízení, aniž by byla ohrožena požární bezpečnost.

To přináší úspory při pořízení, pravidelných revizích i dlouhodobé údržbě – náklady, které jsou pro obecní rozpočty často významnou položkou.

Pro vedení obcí z toho vyplývá jasné doporučení: při plánování požární ochrany a rozvoje vodovodní sítě preferovat umístění odběrných míst na přiváděcích potrubích mimo obec, volit nadzemní hydranty s větším jmenovitým průměrem DN a optimalizovat jejich počet v souladu s legislativou a požárním řádem. Takový přístup zvyšuje bezpečnost obyvatel, zkracuje dobu zásahu hasičů a zároveň přináší dlouhodobé finanční úspory na pořízení a údržbu celé hydrantové sítě.

Ing. Tomáš Bařina
Technický specialista marketingu
VAG s.r.o.

VAG hydranty Bezúdržbové řešení pro záchranu životů