PROJEKT 92 čištění se skládá z jemných česlí a kompaktních jednotek označených dodavatelem jako Densadeg D4D, kde po separaci písku a tuků v první části navazuje primární sedimentaci. V případě potřeby může být mechanické čištění intenzifikováno chemickým srážením. Při návrhu byly využity dobré zkušenosti s funkcí regenerační zóny z intenzifikace ÚČOV v devadesátých létech. Po zkušenostech jak z ÚČOV, tak z řady dalších úspěšných aplikací na čistírnách v ČR byla zvolena jiná varianta aktivačního procesu, s trojí kaskádou D-N (tzv. ALPHA proces), přičemž každé kaskádě je předřazena regenerační zóna. Odtok z (pravoúhlých, podélně protékaných) dosazovacích nádrží je veden na jednotky Densadeg D2D. Ty zajišťují v případě potřeby terciární srážení fosforu. Odtok vyčištěných odpadních vod je veden přes dezinfekci ÚV lampami. Kapacita NVL v normálním provozu má zajistit vyčištění poloviny odpadních vod z území HMP, což představuje hydraulicky max. 7,1 m3/s na mechanickém stupni a 4,1 m3/s na biologickém a terciárním stupni. Protože koncepce záměru ustoupit a počalo několikaleté hledání jiného řešení. Jednou z posuzovaných variant bylo umístění nového čistírenského komplexu do podzemí v prostoru obce Brnky. Jako vícekrát během více než stoleté historie pražské čistírny rozhodl nedostatek finančních prostředků a z hlediska životního prostředí efektivní, ale investičně náročné řešení bylo odmítnuto. Pro úplnost je možné dodat, že z dnešního pohledu by se jednalo o energeticky náročné řešení. Tím bylo fakticky rozhodnuto, že čistírnu odpadních vod pro hlavní město Prahu bude na další desetiletí třeba modernizovat a rozvíjet v Trojské kotlině, na Císařském ostrově. Rostoucí zatížení, zvyšující se požadavky na úroveň vyčištěných odpadních vod a zatím nejasná koncepce budoucího vývoje vedla k zásadní intenzifikaci ÚČOV v létech 1995–1997 zaměřené především na biologickou část vodní linky. Její kapacita byla rozšířena o čtyři dosazovací nádrže. Ale především byla vybudována regenerace umožňující pracovat s úpravou stáří kalu a aplikaci bioaugmentace in-situ. Nově instalována jemnobublinná aerace znamenala vedle výrazně účinnějšího procesu aerace zároveň zásadní snížení spotřeby elektrické energie. Úspěšná intenzifikace v podstatě pomohla překonat dlouhé období rozvažování o další koncepci – až do rozhodnutí o vybudování Nové vodní linky. A přispívá i v současné době, před zahájením rekonstrukce a modernizace Stávající vodní linky. Zásadním impulzem pro zvýšení účinnosti čištění odpadních vod s cílem zvýšení ochrany životního prostředí se stala Směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod. Dnes už můžeme konstatovat, že byla v platnosti 34 let. Podmínky přenesené do národní legislativy a poměrně významná dotační podpora přispěly k zásadní modernizaci čistíren odpadních vod v celé Evropě, a samozřejmě i v České republice. Je paradoxem, že nejsložitější a časově nejnáročnější byla modernizace a rekonstrukce pro největší objem odpadních vod v České republice – pro hlavní město Prahu. První etapa celkové přestavby ÚČOV – Nová vodní linka (NVL) – byla ve své současné podobě připravována od roku 2004, kdy bylo po létech hledání nové lokality rozhodnuto, že čistírna odpadních vod pro převážnou část pražské aglomerace zůstane v Trojské kotlině, na Císařském ostrově. Vlastní realizace byla po dlouholeté přípravě, hledání optimálního technického řešení, a především způsobu financování, zahájena po dalších 11 létech, v roce 2015. Pro návrh finálního technického řešení byly mimo jiné rozhodující dvě podmínky. Poměrně přísně ohraničený prostor pro stavbu a povinnost navrhnout a postavit NVL jako plně zakrytou. Tomu bylo třeba přizpůsobit stavebně technické řešení. Sekce mechanického
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=