Hozený do vody? Ne u KVISu Zdroj: Ondřej Sedláček, KVIS Pardubice a.s. Spolupráce se školou není charita, ale investice do budoucna, říká v glose Ondřej Sedláček ze společnosti KVIS Pardubice. Jak to dělají? Jak přesvědčit studenty, aby vůbec uvažovali nad prací ve vodohospodářství? „Nejsou mladý lidi.“ Tuhle větu slyším ve stavebnictví častěji, než „Takhle jsme to dělali vždycky, takhle je to správně.“ A pokaždé, když to někdo pronese, mám nutkání se zeptat: „A jsi si jistej, že nejsou? Anebo tě jen nevidí nebo (k tobě) nechtěj?“ My v KVISu víme, že mladí nejen jsou, ale taky chtějí. Jsou chytří, zvídaví a hlavně schopní. Jen často ani nezvažují, že by mohli pracovat ve vodohospodářství nebo ve stavebnictví. Proč by taky měli? Když jim nikdo neukázal, co to obnáší, co to bere, co to dává. A hlavně, co to může znamenat pro jejich život. A také to, jak mohou prostřednictvím stavebnictví ovlivňovat veřejný prostor, tedy místo, kde žijeme. Z obrazovek na ně skáče work life balance, online kurzy pasivního příjmu… všechno rychlé, blyštivé a plné slibů o jiném, lepším životě. Ale… taky práce, stres, velké riziko a nároky, jen v jiném kabátě. Jenže co když existuje i jiná forma dobrodružství? Co když existuje práce, která má také smysl, příběh, ducha a stopy, které za námi zůstanou ještě za dvacet, třicet, možná i sto let? Možná právě toto nás vedlo k myšlence navázat pevnou spolupráci se Střední školou stavební ve Vysokém Mýtě. Školou, která vodohospodářské stavby učí desítky let, a přitom pořád hledá, jak to dělat líp. Absolventi vysokomýtský stavebky tvoří nedílnou součást naší firmy, ať už jsou z jakékoliv generace. Jsou to lidé, kteří tu školu i podnikatelé. A my jsme si mohli říct: „Jo, má to smysl“. Na jaře jsme studenty vzali na stavbu v Solnici a do sídla společnosti KHP. Viděli, jak se kopou rýhy, pokládá potrubí i jak se následně vodohospodářská síť udržuje v provozu. A my jsme se ptali: Co z toho vám dává smysl? Co byste chtěli dělat vy? Protože o tom to je. Ne o tom, co my víme, co si myslíme. Ale o tom, co je zajímá. Asi tušíte, proč to všechno děláme. Není to jen náborová kampaň. A není to ani naivní pomoc studentům. Ono pomáhat často znamená dělat věci za ně. My chceme stát vedle nich. Poslouchat, ptát se, podporovat. Ne jim vnucovat náš svět, ale ukázat jim, že i ten náš stavařský svět má co nabídnout. A co dál? Jak píšu, věřme jim. A zkusme jim nedávat jen informace, ale i důvěru a pochopení. Protože když někoho hodíte do vody, buď se utopí, nebo přežije. Ale když mu trpělivě ukážete, co všechno se ve vodě dá dělat, začne sám docela slušně plavat. A možná, že vás jednou naučí kraula, který vám do té doby nešel. Takže jsou, nebo nejsou? My v KVISu máme jasno. A co vy? 76 nosí v sobě, jsou na ni hrdí a my vidíme, jaký má smysl. A právě i proto jsme jí chtěli být parťákem. Ne sponzorem, ne tím, kdo se přijde pochlubit letáčky a propiskami. Ale někým, kdo fakt něco změní. Darujme škole učebnu! První krok? Učebna. Reálná, funkční, moderní. Prostě místo, kde se potkává výuka s praxí, a to od roku 2022. Nejdřív to znělo jednoduše. Darujeme škole učebnu. Jenže co všechno to znamená administrativně, právně, organizačně, to by vydalo na vlastní článek. Ale zvládli jsme to. A dneska tam ta učebna stojí. Ne jako exponát, ale jako pevná součást, výbava školy. Pak přišly exkurze, praxe, brigády. Studenti k nám chodí během roku i o prázdninách. A víte, co je nejlepší? Když vidíte, jak z těch mlčících kluků a holek rostou lidi, kteří si sami spočítají náklady a navrhují řešení. Jasně, že to není hned. Ale je to vidět. Letos jsme udělali i workshop. Studenti si zahráli na malé firmy, dostali fiktivní zakázku a zkusili si, co všechno to obnáší. Nabídku, kalkulaci, rozhodnutí, jestli do toho jít. A najednou to nebyli jen žáci ve třídě, ale lidi v akci. Přemýšleli jako technici, obchodníci GLOSA
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=