odkládání demontovaných konstrukcí a také pro předmontáž nových ocelových konstrukcí. Prostorově stísněnou situaci podtrhovalo blízké vedení vysokého napětí v blízkosti bývalé elektrárny Františka Křižíka. Vzhledem k velmi krátké výluce docházelo k prolínání mnoha činností na stavbě (např. část nové konstrukce se předmontovávala na místě ještě před samotným zahájením výluky a vlastní demontáží staré konstrukce). Demontáž stávajících ocelových konstrukcí Na začátku výluky došlo po demontáži trakčního vedení a kolejnic ke snesení hlavních polí nosné konstrukce. Původní ocelové konstrukce vyráběla mostárna bratří Prášilů z Libně. Pracovní označení konstrukcí bylo SOK1 a SOK2. Prvně byla demontována menší konstrukce SOK1 o hmotnosti cca 82 tun. Konstrukce SOK1 i SOK2 byly snášeny těžkým pásovým jeřábem LR 1750. Obě konstrukce byly odkládány na provizorní bárky PIŽMO zajišťujících jejich stabilitu při odložení. Na základě požadavků pracovníků památkové ochrany byla konstrukce SOK1 na zemi postupně roznýtována a rozebrána na jednotlivé položky. Celkem bylo odstraněno ze stávající konstrukce cca 3 tisíce kusů nýtů. Následně byla každý prvek stávajícího mostu označen přesným popisem, shodným s označením prvku v plánu demontáže ocelové konstrukce. Rozebraná konstrukce byla převezena na meziskládku objednatele do Malšic, kde byla za tímto účelem vybudována panelová rovnanina. Na této rovnanině byly postaveny regály za systémového lešení, v nichž bude uložena konstrukce mostu s nadějí, že dojde k jejímu následnému využití. V plánu je konstrukci opět složit zpět a postavit z ní lávku v lokalitě Matoušovský Mlýn. Po rozebrání menší konstrukce bylo přistoupeno k demontáži SOK2, jejíž hmotnost byla cca 182 tun. Tato konstrukce byla na zemi následně rozpálena a odvezena do kovošrotu. Spodní stavba Sanaci spodní stavby provádělo středisko speciálních technologií FIRESTY, účelem sanace bylo zvýšit zatížitelnost. Při diagnostice kamenného zdiva byla zjištěna mezerovitost 8–21 % v jednotlivých pilířích. Sanace spár kamenného zdiva byla provedena jejich celoplošnou mikroinjektáží s průměrem vrtů 12 mm v rastru cca 600 × 600 mm do hloubky 600 mm. Druhým krokem byla injektáž dříků pilířů a základů podpěr. Průměr injektážních vrtů byl ø 42 mm a hloubka byla proměnlivá, místy až do 10 m. Injektážní otvory základů byly vyztužené ocelovými IBO tyčemi, přes které byla provedena cementová injektáž od kořene vrtu. Celková délka vrtů byla 9169 m. Spotřeba cementové injektážní směsi byla cca 135 m3. Po injektáži zdiva pilířů byla provedena kontrola mezerovitosti zdiva vodní tlakovou zkouškou. Spáry kamenného zdiva byly mechanicky očištěny od zdegradované a nesoudržné výplně a následně byl povrch zdiva očištěn vysokotlakým paprskem vody tlakem 2800 bar. Na závěr byly spáry zdiva vyplněny sanační maltou Sika MonoTop 2002. Po provedení proinjektování pilířů bylo možno přistoupit ke zpevnění dříků pilířů mikropilotami. Vzhledem ke stísněným poměrům na pilířích P1 až P3 bylo potřeba plochu pro vrtání zvětšit za pomocí PIŽMO 77 Obr. 03 Snesená původní ocelová konstrukce SOK2 Obr. 02 před výlukou byla vybudována předmontážní plošina v korytě
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=