Foto: SUDOP PRAHA Jestli má někdo ve vedení firmy na srdci vytetováno SUDOP, pak je to Ivan Pomykáček. Do firmy nastoupil už skoro před 40 lety a posledních 15 let je výrobním ředitelem a současně i místopředsedou představenstva SUDOP PRAHA. 10 ROZHOVOR OTÁZKY REDAKCE pro Ivana Pomykáčka, výrobního ředitele SUDOP PRAHA Mnohokrát jsem si říkal, že jsem radši nebyl zticha, jenomže… Vaši kolegové mi prozradili, že jste se právě vrátil z Indie. Jaké to tam bylo? Byl jsem v Bombaji, Novém Dillí, Ágře a ještě asi na třech čtyřech dalších místech. Jezdíme už pravidelně po světě na poznávací zájezdy se skupinkou stavebních „šílenců“, abych to tak nazval. Lákají nás pamětihodnosti, ale také nové stavby, které jsou zajímavé ať už z architektonického, nebo konstrukčního hlediska. Vždy nás jede asi čtyřicet a v obdobné sestavě. V Indii jsou samozřejmě stále znát velké sociální rozdíly. Co se výstavby týče, několik zajímavých staveb jsme tam určitě viděli, ale stavební boom v této zemi podle mě teprve startuje. Jak vypadá běžný pracovní den výrobního ředitele tak velkého podniku, jakým je SUDOP PRAHA? Chodím do práce brzo, klidně před sedmou, takže než přijdou kolegové, vyřídím korespondenci, tak asi jako většina z nás. Pak mi začínají různé porady, ať už s vedoucími středisek, klienty, či s obchodním oddělením. Je to hodně pestré, nedá se to nějak paušálně popsat. Zdá se mi, že jste příliš skromný, tak to udělám za vás. Jste prý tím, kdo hlídá všechny běžící projekty. Výkony lidí, fakturace, dodatky, odevzdání výsledku. Vlastně hlídáte práci zhruba tří set lidí ve firmě. Jak v hlavě udržíte tolik podrobností? Neumím si to představit. Není to tak, že bych vše hlídal jenom já, to ne, to opravdu nejde. Máme na to samozřejmě ansámbl lidí, tedy zejména vedoucí středisek s jejich pomocnicemi, takzvanými dispečerkami, kteří mají na starosti zmíněné fakturace, hlídání termínů, předávací protokoly, vystavování a přípravu faktur a tak dále. Neleží to vše na mně. Ale jsem nad tím vším a vše nějak monitoruji, hlavně pak řeším, když se něco nepovede, něco zadrhne. Musíte mít znalosti všech odvětví ve firmě? Musíte předpokládám tušit, co dělají mostaři, co silničáři nebo geodeti? Tušit ano, mít o tom povědomí, ale nemůže znát detailně vše. Copak mostaři či silničáři, to je stavařina, kterou mám vystudovanou, ale vezmete-li si třeba zabezpečovací zařízení nebo trakční vedení, které k železnici neodmyslitelně patří, to jsou jiné disciplíny. Elektriky já se bojím. Ještě vyměnit žárovku, ale to je tak všechno. Když se ohlédnu za vaší kariérou ve firmě, tak vy jste sem nastoupil v roce 1985. Už, za dva roky později už jste byl samostatným projektantem a v roce 1991 vedoucím projektantem. Čemu vděčíte za takový start kariéry? To období bylo pro nás mladé příležitostí. Vezměte si, že třeba v roce 1990 mělo kolejářské středisko asi 70 lidí, mnohem více než dnes. Když se SUDOP o rok později rozpadl, tak se zároveň hodně zeštíhlil. A tak nám mladým vlastně ani nic jiného nezbylo, než vzít pozice po těch starších, kteří odešli, řada z nich přirozeně, do důchodu. A taky začala „doba počítačová“, ne pro všechny starší to bylo komfortní. Takže to byla i shoda náhod, sled okolností. Nešlo o to, že bych byl tak skvělý. Podobné štěstí jsem měl i později, když se koncem 90. let projektovalo Nové spojení v Praze. Hlavní inženýr se tehdy nějak nepohodl s investorem a nechtěl v tom už pokračovat, já jsem si o tu práci řekl a vyšlo to. Musíte mít také odvahu, ne všichni tohle chtějí dělat. K podobné generační obměně pomalu dochází ve firmě i teď, že? Jednou za určité období to chce něco takového udělat. Každý časem začne řadu věcí dělat ze setrvačnosti, něco ho už možná ani moc nebaví, takže podobné obměny jsou na místě. Možná i pravidelnější. Jste svázán mimo jiné s takzvaným Novým spojením v Praze, což jsou nové části pražského železničního uzlu východně od
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=